Avatar FanFiction

Poslední posleství – 5. Vězeň osudu

Od , 11.Lis 2010 v 8:25 , zařazeno v Poslední poselství

(začátek příběhu zde)

5. Vězeň osudu

Probudil jsem se a nad sebou jsem viděl tmavě modrou ranní oblohu, ptáci zpívali a les šuměl. Nic nenaznačovalo to co se před nedávnem stalo. Nechápal jsem proč ještě dýchám, jakým zázrakem jsem mezi živými. Měkký mech ve, kterém jsem ležel mě začínal studit do zad, pomalu přicházelo ráno a les se probíral k životu. Vedle sebe jsem našel ležící Neytiri měla kruhy pod očima, z usylovného pláče. Nejspíše nikdo nečeklal, že se proberu. A abych řekl pravdu ani já ne. Zajímalo mě proč jsem přežil co mi dalo tu výsadu žít dál i po zasažení otráveným šípem. Nechal jsem Neytiri spát dál a opět jsem šel za Moat. Když mě spatřila bylo to jako by viděla ducha. „ To, že žiješ je pro náš kmen velikou výsadou a štěstím, toho jenž se tě pokusil zabít jsme dopadli a usmrtili v souladu s našimi tradicemi a zákony, vztáhnout ruku na Toruk Makto je stejné jako zaútočit na Eywu samotnou. Ta jenž jsi ji přivedl je nyní v poutech a čeká na tvoje rozhodnutí, kdybys zemřel naložili bychom s ní jako s vrahem.“ Její slova mě zarmoutila, další život ztracený kvůli mně. Rozhovor s Moat mě moc nepotěšil a navíc jsem se nedozvěděl vůbec nic o tom proč stále žiju.

Když jsem došel k zajatci, byla přivázaná ke stejnému pranýři jako jsem byl kdysi já a bylo na ní vidět nešetrné zacházení jako s vrahem. To, o co se pokusila jí nikdy nemůžu odpustit, když jí nechám zabít bude to další ze životů na mém účtu. Já už, ale jejich řady dál rozšiřovat nechci, přišel jsem sem abych Na’vi pomohl chránit a zabezpečil je před dalšími útoky Nebešťanů a ne je zabíjel. Prala se ve mně touha po pomstě a zároveň lítost, to co chtěla udělat, nedělala se špatným úmyslem, chtěla pouze ochránit svůj lid přede mnou, démonem v těle Na’vi a mým synem. Z ničeho nic ale začala mluvit „Ty démone si nezasloužíš žít, včera kvůli tobě zemřel můj bratr když se pokusil zachránit čest naší rodiny a ty stále žiješ. Jsi zhoubou pro náš lid. Určitě kvůli tvému tělu démona jsi stále na živu, nech mě tě ho zbavit a ušetřit stovky našich životů. “Její slova mě zamrazila v zádech a vnesla do mé mysli červa uhlodávajícího mi svědomí. „Svůj život ti nedám, mám rodinu a svůj lid, který nemůžu opustit, tvého bratra je mi líto, kdyby bylo po mém nezemřel by žádný Na’vi. Nikoho jsem se neprosil o to stát se Toruk Makto, v tu dobu před čtyřmi roky byl potřeba někdo kdo sjednotí lid proti Nebešťanům a Eywa si vybrala mě. Nežádám tě o slitování ani odpuštění, pouze chci abys pochopila, že i já Nebešťan v těle Na’vi mám city a povinnosti. které musím zastávat, proto se mi zemřít nechce, budu chránit svou rodinu před takovými jako jsi ty a nic mi v tom nezabrání“. V tu chvíli jsem nemyslel na nic jiného než na svou rodinu a na to jak ji ochráním, jestli jsou všichni z jejího kmene tak odhodlaní mě zabít, může to být veliký problém pro mou rodinu i mě. Tuším za tím zradu, někoho kdo mezi Na’vi vlévá zlou krev, jenže kdo by to chtěl udělat. Při odchodu na mě zakřičela „ Když jsi ten mocný Toruk Makto, kde máš své zvíře?“. Tato slova mě zastavila uvědomil jsem si že jsem jen bývalý Toruk Makto protože jsem svého Toruka poslal pryč, to co teď lidu chybí je vůdce, ale já jím být nemůžu, jsem jen obyčejný mariňák a nedokážu sjednotit lidi proti nepříteli, kterého neznám. Vrátil jsem se tedy domů s hlavou ustaranou tak že jsem úplně zapomněl na Neytiri, jakmile jsem vkročil do místnosti vrhla se mi však kolem krku, obejmula mě a líbala mi tváře, při tom mi od ucha šeptala „Miluji tě“ to bylo přesně to co jsem dnes potřeboval, lásku a něhu kterou mi může nabídnout jedině Neytiri. „ Já tebe taky a potřebuju tě víc než kdy jindy“ odpověděl jsem jí a po dlouhé době jsme se zase milovali.

Dnes v noci jsem po dlouhé době miloval s Neytiri, je to něco jiného než u lidí, intenzivnějšího, duševnějšího a přesto nesmírně erotického.Byla tmavá krásná noc a jen šumot větru prořezával klid noci. Byly jsme pod stromem duší jako tenkrát, líbali se a objímali. Naše těla byla k sobě semknutá jako kdyby byla jeden celek. Spojit se s Neytiri poprvé byl pro mě zážitek na celý život, naše dvě těla se spojila v jedno, naše duše se vzájemně propletly a zanechaly v tom druhém stopy po sobě. Tenkrát jsem ještě netušil co to znamená milovat se s Na’vi, je to jako upsat duši tomu druhému, monogamní vztah s jedním partnerem protože nikoho jiného si po boku představit nedokážete. Chvíle odloučení pro mě byla ohromná muka, asi jako v den kdy jsem přišel o nohy. S každým naším dalším setkáním jsem si byl čím dál jistější tím že právě jí chci. Dnes se naše těla dotýkala rty, konečky prstů a myslí. Něco tak vzrušujícího jsem nikdy nezažil byly jsme spojení celými našimi těly. Její smyslnost a krása vystupovala na povrch skrze naše spojení, jestli jsem jí před tím viděl krásnou, tak se teď pro mě stala modlou. I když se podobala člověku jen velmi málo, našel jsem v ní krásu, ani nebešťané jí nemohou vidět jako modrou divošku. Naše spojení, ne naše první milování bylo nádherné tak dlouho čekala na někoho komu bude moci odevzdat své tělo a svou duši a já měl pocit, že jsem byl stvořený jen pro ni. Naše těla i duše se točili v tajemném víru noci. Prožíval jsem každičký její dotyk, pohyb nebo pohled, znovu jsem zřel její duši, veškeré její touhy a pocity, proud našeho spojení se linul nocí až do samého rána. Její krásné štíhlé tělo se pohybalo v proudu vášně a divoce se pohupovalo v rytmu pohybu stromů kolem nás, smyslně jako by přesně vědělo co si žádá to moje. Do tmy už nezněl jenom šumot větru ale i její zrychlený dech, vzdychy vždy když jsem se dotkl jejího těla. Nádherná dlouhá noc jako by ze mě vypařila všechny starosti a problémy. Než jsem se nadál bylo ráno a my už jen leželi, její hlava byla položená na mém rameni a já přetékal štěstím.

(pokračování zde)


Napsat komentář

1 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    Vlastik

    Jake přežil otrávený šíp a vyslýchá útočníka.
    Kupodivu je to žena z jiného kmene.
    Druhá část mě velice potěšila.
    Popisuje milování s Neytiri a je velmi eroticky a smyslně napsaná.
    Všechna čest, Berrete, toto se ti fakt povedlo.