Avatar FanFiction

Tsuteyova pomsta – 10. Průzkum

Od , 26.Úno 2011 v 20:25 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah               Melodie na pozadí

10. Průzkum

Tsutey si ještě za světla vyrobil náhradní luk.
Dřevo nebylo úplně ideální, ale bylo pevné a rovné, to stačilo.
Vyhnal ikrana do bezpečí větví na blízký strom a vypravil se na lov.

Džungle byla obrovská, vody všude dost a tak narazit na vhodnou kořist nebyl problém.
Nejoblíbenější lovnou zvěří byl yerik (hexapod, místní jelen) a to nejen pro lid Navi.
Toto zvíře se živilo všude přítomnými rostlinami a mělo mladé několikrát do roka.
Svým rychlým rozmnožováním tak dohánělo to, že bylo na jídelníčku mnoha predátorů.
Jeho maso bylo mladé a chutné.
Co do velikosti se yerik snadno dal odnést do Rodného stromu a unesl ho i ikran.
Zvíře ale byle plaché a velmi rychlé.
Na hlavě mělo blánu, kterou yerik rozvinul v případě nebezpečí.
Na ní byly zobrazeny veliké oči a dravci tak mohl připadat jako větší kořist,
než kterou zvládne ulovit. Dravec zaváhal a yerik stihl uniknout.
Blána také sloužila odrazem k vylepšení sluchu a tak čas od času ji jelen rozvinul
a naslouchal. To mu umožnilo včas odhalit dravce a uniknout.
Lovec se proto musel potichu přiblížit proti větru, nezpozorován, až na dostřel šípu.
Nebo ho ulovit do pasti. Ty ale bývaly ráno už často vybrané jinými predátory.

Také dnes se Tsutey díval po yerikovi.
Dával přednost aktivnímu lovu před pastmi a svou kořist si sám vybrat.
Netrvalo dlouho a nalezl prvního u potoka, jak se napájel.
Už se chystal vystřelit, když si všiml, že má sebou mládě.
Byla to samička. Sklonil luk a se zalíbením sledoval její ladné křivky.
Potichu se přesunul dále, až nalezl dalšího.
Statný samec stál na okraji mýtiny a hlídkoval.
Jeho laně se v klidu pásly na čerstvé trávě.
Tsutey se přiblížil na dostřel. Založil šíp, zadržel dech a vystřelil.
Šíp se ale odchýlil z přímého směru a zvíře jen zranil.
Tsutey se zamračil.
Některé šípy létaly dobře a jiné měly snahu uhýbat na stranu.
Bylo pracné vyrobit ideální rovný šíp, co letěl vždy přímo.
Každý lovec si takové skvělé šípy opatroval a neplýtval jimi.
Vstal a rozběhl se s nožem v ruce za kořistí.
Stádo se splašilo a vrhlo se na útěk.
Stopy krve dovedly zkušeného lovce do houštiny, kde se raněný yerik pokusil schovat.
Jeho točené parůžky měl namířeny na lovce a zahnaný do kouta se chystal zaútočit.
Tsutey nespěchal, neriskoval zranění zblízka.
Založil do luku další šíp a tentokrát trefil přesně. Yerik byl mrtvý.
Poklekl ke skolenému zvířeti, předal Eywě jeho duši a poděkoval za jeho tělo.
Pohlédl na rozdvojený jazyk, který mu koukal z tlamy.
Pak zvíře zvedl na rameno a vydal se zpět k řece.

Když přišel na původní místo přistání, hladový ikran ho nadšeně přivítal,
s pohledem upřeným na čerstvé maso. Sliny mu nedočkavě tekly, ale čekal.
Tsutey zvíře zkušeně vyvrhl a stáhl z kůže.
Odřízl si zadní kýtu a ponechal si některé vnitřnosti.
Zbytek pak odnesl stranou ikranovi do zeleného mechu a poplácal ho po krku.
Ikran se nenechal dvakrát pobízet a do čistého masa bez srsti se hladově hned pustil.

Tsutey nasbíral suché, řekou vyplavené dřevo a rozdělal si malý oheň.
Kýtu naporcoval na menší kousky, které se snadněji propečou
a napíchl je na pružnou zelenou větev nad oheň.
Zatímto se okolím nesla vůně pečínky, Tsutey sledoval svého ikrana,
jak spokojeně obírá vláčné maso a drtí silnými zuby drobné kosti yerika.
Měl rád tyto osamělé lovecké výpravy.
Vzpomínal, jak sedávali u ohně spolu se Sylwanin, vyprávěli si lovecké příhody,
smáli se spolu, když pomlouvali některé Navi z klanu.
To mu připomnělo, proč je vlastně tady.
Sáhl si na obličej se zbytky válečného malování krví své milé a zamračil se.

Začal čistit použité šípy od krve a zbytků tuku, aby je mohl uložit.
Pomyslel na první chybný zásah a na něco si vzpomněl.
Jednou měl zvláštní šíp.
Původně rovné dřevo se vlhkem různě pokřivilo, tak ho chtěl vyhodit,
protože se šíp při letu podivně kroutil, neletěl rovno a na blízko se nehodil.
Kupodivu ale pak zjistil, že šíp zasahuje vzdálený cíl nejpřesněji ze všech, co měl.
V klanu se tomu divili, když s tímto podivným šípem vyhrával lukostřelecké závody.
Až jednou šíp v hustém porostu nenašel a časem na něj zapomněl.

Povečeřel a zbytek masa si zabalil na zítřek.
Oheň nechal dohořet a šel si pod strom lehnout vedle ikrana.
Potřeboval se po 2 náročných dnech konečně pořádně vyspat.
Ten zvedl levé křídlo a lovce opatrně přikryl, jako by to bylo jeho mládě.
Od řeky šel chlad a takto bude v teple a bezpečí.
Cítil z jeho těla mručivý zvuk, který ikran vydával, když byl spokojený.
Ten zvuk ho uklidňoval a uspával. Mohl se spolehnout na jeho citlivé smysly.
Pouhá přítomnost velikého horského ikrana mu zaručovala bezpečí před nočními dravci.

Noc proběhla v klidu.

Když se Tsutey ráno probudil, ikran byl vzhůru a stále ležel vedle něho.
Asi i ikran vycítil, že potřebuje načerpat síly a tak ho nebudil.
Zahříval ho svým křídlem a bedlivě ho sledoval.
Takhle spokojeného ho Tsutey už dlouho neviděl.
Nestávalo se často, že spolu přenocovali v lese a sdíleli tak svou přítomnost.
Pokud se nestihli vrátit domů, většinou zůstali v bezpečí koruny stromu, každý zvlášť.
Pohlédl na nebe a zjistil, že den již značně pokročil.
Překvapilo ho to, že spal tak dlouho.
Tsutey se zvedl a ikran také vyskočil.
Svou radost z nového dne a očekávání společného letu mu oznámil pokusem o tsaheylu.
Tsutey si uvědomil, že jeho ikran je poslední jemu blízká bytost, která mu v klanu zbyla.
Bude se pohybovat v blízkosti ozbrojených Nebešťanů a ti nejdříve střílejí a až pak naslouchají.
Nemůže ohrozit jeho život na své válečné misi. Včera málem zemřeli.
Mrzelo ho to, ale bude ho muset poslat samotného do Rodného stromu.
Pohladil ikrana po hlavě a pohlédl mu zblízka do očí.
Pak navázal tsaheylu a intenzivně myslel na návrat domů, na Rodný strom.
Ikrana to zaskočilo, o krok couvl a nesouhlasně zakřičel.
Díval se střídavě na lovce a na volné nebe.
Tsutey ho dál hladil a pak si vzal zbytek věcí z loveckého vaku.
Vytáhl kousek opečené kýty a dal ho ikranovi.
Ten pochoutku rychle zhltnul a mlsně se oblizoval.
Znovu dal ikranovi příkaz na návrat, pohladil ho a spojení přerušil.
Otočil se a rychlým krokem odešel do lesa.
Ikran zoufale zakřičel a hleděl za odcházejícím lovcem.
Když zmizel mezi stromy a nevracel se, nezbylo mu než odletět.

Tsutey se jen nerad vzdával výhody letu na ikranovi, ale měl o něj strach
a v blízkosti Pevnosti Nebešťanů si byl jist, že by dlouho nepřežil.
Na okraji lesa se zastavil a počkal, až jeho ikran překoná váhání a odletí.
Takhle se má aspoň na koho v Rodném stromě těšit.

* * *

Po návratu do Rodného stromu Eytukan vyhlásil den klidu a smutku.
Rodiny se stáhly k sobě a většina Naviů šla dospat předchozí probděnou noc.
Dlouhá cesta ke škole na pohřeb si vybrala svou daň sil.
Dnes nikdo nepracoval.
Moat seděla sklíčená u Věčného ohně a hleděla do plamenů.
Oči měla červené od pláče.
Kolem seděly i rodiny zemřelých válečníků a v tichu spolu sdíleli svůj smutek.
Eytukan hladil Moat v hustých černých vlasech a přemýšlel, co teď s klanem bude.
Budoucnost klanu se zdála tak jednoduchá.
Tak jasná.
Doteď.
Nyní nevěděl, co má dělat.
Najednou přiběhla Neytiri a způsobila rozruch:
„Tsuteyův ikran se vrátil!“ volala.
Byla nakrmit ikrana Sylwanin a viděla jeho přílet.
„Je Tsutey v pořádku?“ zeptala se Moat.
„Ikran se vrátil sám, bez Tsuteye. Má křídlo od krve,“ hlesla.
Pokud se ikran vrátí sám bez lovce, může to znamenat jediné.
Moat pohlédla vyděšeně na Eytukana.
Ten se rozhlédl kolem ohně a všichni na něm pohledem viseli.
Nevěděl, co říct.
Znal horkou hlavu Tsuteye a věděl, že ještě před pohřbem odletěl směrem k Nebešťanům.
Tsuteye měl rád jako vlastního syna.
Mlčky se zvedl a odešel.
I na něj byly poslední události už příliš.

* * *

Tsutey se vracel zpět k Pevnosti a tmavý kouř na obloze ho spolehlivě vedl.
Cestou narazil na pružné liány a několik jich u země odřízl.
Byly duté a vytékala z nich sladká bílá míza, na které si rád pochutnal.
Pak liány strhl ze stromu a začal je suchým klackem opracovávat.
Rozbité se snadno dělily od kůry a dužiny na pevná vlákna, ze kterých začal plést lano.
Takové liánové lano bylo pružné, dlouhé a velmi pevné,
ale vydrželo jen dokud vlákna nevyschla. Pak praskalo.
Hodilo se ideálně na jedno použití, tedy na jeden lov.
Lovec tak nemusel těžké lano tahat stále sebou, mohl si je vždy vyrobit, dlouhé dle potřeby.

Tsutey opět ocenil jednu dovednost, kterou ho jeho otec Ateye naučil.
Když tenkrát upletl své první lano, práci šidil, aby byl hotov rychleji.
Otec mu pak nařídil, aby se na laně spustil ze stromu, což ho vyděsilo.
Nyní již věděl, že každé lano musí udělat tak dobré,
aby se na něm nebál spouštět z velké výšky a mohl ho i bez obav dát jinému lovci.
Navi byli velmi opatrní a pečliví, proto jen zřídka umírali na nehody.
Když měl lano hotové, zakončil konec smyčkou, do které vpletl 3 malé kameny.
Smyčka tak byla těžší a dala se házet na vzdálený cíl.
Vzpomínal, jak otec takto lanem chytil živého yerika, pasoucího se pod stromem.
Zvíře se v jednu chvíli páslo a ve druhou už viselo bezmocně na laně
a mávalo nohama ve vzduchu.
Smyčka mu utáhla krk. Nemohlo tak křičet a varovat zbytek stáda.
Otec tak lanem tiše ulovil yerika, aniž musel slézt ze stromu na zem, kde mohlo číhat nebezpečí.
Tenkrát nechápal, k čemu je taková dovednost, když mají tiché a rychlé šípy.
Dnes se mu to hodilo.
Pokud chce překonat plot nebešťanů, potřebuje provaz.
Smotal hotové lano a přehodil si je přes rameno.

* * *

Čím více se Tsutey blížil k pevnosti, tím byl opatrnější.
Už slyšel pravidelné dunění rafinerie, kde Nebešťané čistili vytěžený kámen.
To byly ty kouřící stavby v pozadí.
Zaslechl hluk strojů a hlasy vojáků.
Nyní postupoval jen po stromech a velmi pomalu.
Věděl, že kolem pevnosti jsou dobře ozbrojené hlídky.
Ale na to, co uviděl zblízka, když dorazil k poslednímu stromu před pevností, nebyl připraven.
Kolem pevnosti byl vykácený široký pás jako cesta.
A tato cesta byla celá pokrytá kostmi zabitých zvířat.
Slyšel o tom, že to tak je, ale vidět to zblízka bylo něco úplně jiného.
Nebešťané používali kosti živých tvorů pro zpevnění své cesty!

Za cestou byl vysoký dvojitý plot a uvnitř chodily ozbrojené hlídky.
V pravidelných vzdálenostech byly vysoké věže, na kterých byly také hlídky.
Soudil tak podle zbraní, které viděl. Shora vše jistě dobře viděly.
Počet hlídek byl neskutečný, tolik vojáků nečekal!
A to viděl jen maličký kousek veliké Pevnosti.
Usadil se pohodlně na větvi a krytý kmenem stromu pozoroval dění v táboře nepřátel.
Pořád něco někam horečně přenášeli a pořád na sebe křičeli.
Nechápal účel této činnosti.

Najednou se ozval ostrý zvuk.
Jedna věž vypustila červený paprsek, takový, co honil i jeho v oblacích.
Paprsek přejel po vykácené cestě a zastavil se na nějakém zvířeti.
Poznal starého nantanga, který si zaběhl sebrat několik kostí ležících na cestě.
Ozvala se střelba a roztrhané zvíře padlo k zemi mrtvé.
Nantang byl jen několik metrů od lesa a už zemřel.
K plotu se ani nepřiblížil!
Taková zbytečná smrt.
Pohlédl na věž.
Paprsek zhasl a zbraň se vrátila do původní polohy.
Bylo na ní něco nepřirozeného.
Ale co?
Ano, nebyl tam žádný voják, co by střílel.
Zbraň byla opět stroj Nebešťanů. Nemá cit a nikdy se neunaví.
Jestli je celá pevnost takto střežena, nikdo se k ní nikdy ani nepřiblíží.
Jindy by navrhl zaútočit shora ze vzduchu, ale už věděl, že to také nejde.
Jeho málem sestřelili ukrytého v mracích ještě vysoko nad Pevností.
Pohlédl přes plot na vojáky.
Oni si smrti nantanga ani nevšimli.
Nic pro ně neznamenal.

Tsutey postupoval podél okraje Pevnosti k rafinerii.
Stále nacházel čerstvě zabitá zvířata i staré rozdrcené kostry.
Uvědomil si, že ne zvířata, ale to Eywa se pokoušela na Pevnost marně zaútočit.
Jinak se takové množství kostí na jednom místě nedalo vysvětlit.

Přiblížil se k bráně, kterou veliké stroje vozily vytěženou hlínu z dolu do rafinerie.
Doprovázeli je vždy 2 ozbrojení vojáci jako stráž.
Když se vojáci přiblížili k bráně, pohlédli na strážní věže.
Každý si pak sáhl na krk.
Když se Tsutey opatrně přiblížil, uviděl, že každý voják má na krku zavěšen lesklý amulet.
Pochopil, že kdo má amulet, na toho strážní věže nebudou střílet.
Kdyby si i on opatřil takový amulet, mohl by se přiblížit k pevnosti nezraněn!

Nápad ho zaujal, ale potřeboval ověřit v praxi.
Potřebuje získat amulet.
To znamená, že potřebuje ulovit vojáka.
V pevnosti to nejde.
Vzdálil se tedy od brány a sledoval cestu vedoucí k dolu.
Také tato cesta byla široká.
Vojáci a stroje jezdily uprostřed, daleko od nebezpečí lesa.
Dlouho pátral, až na to přišel.
Na jednom místě byla po dešti v cestě veliká louže vody.
Stroje projely skrz a vojáci se zde zpozdili, aby je stroj nepocákal.
Kaluž pak obcházeli okolo a dostávali se tak na chvíli až k lesu.
A nad tím místem rostl pěkný strom, jehož větve sahaly až nad cestu.
Tsutey se škodolibě ušklíbl.
První Nebešťané zanedlouho pocítí jeho hněv!

Tsutey se zamyslel, jak vojáka ulovit, aniž by ho ohrozil střelbou ten druhý.
Když jednoho zastřelí lukem, další uteče na druhou stranu cesty,
zavolá posily a bude odtud tělo z úkrytu hlídat, aby ho nemohl odnést.
Když vojáka chytne do lana, nestihne ho včas vytáhnout na strom a druhý voják ho osvobodí.
Nebešťané věděli, proč chodí po dvou, vzájemně se tak kryjí.
Potřebuje být rychlý, hodně rychlý.
Tsutey si na stromě vyhlédl vhodné místo nad cestou a pohlédl vzhůru.
Dostal nápad.
Sundal z ramene lano, kus odřízl a jeden konec uvázal na větev, na které stál.
Nad sebou našel vhodnou pružnou větev a uvázal na ni konec lana.
Seskočil zpátky dolů, pověsil se celou vahou na lano a začal větev stahovat dolů.
Když byla dostatečně napružená, druhý konec uvázal dole pomocí kousku lana na větvi,
aby souvislý kus nemusel řezat a zbytek dlouhého lana spustil pod strom.
Větev pak pustil. Zůstala ohnutá a zajištěná oběma lany.
Smyčka se houpala těsně nad zemí, délka tak akorát stačila.
Tsutey se usmál, byl spokojen se svým nápadem.
Zbývalo už jen čekat na vhodnou příležitost.
Volnou chvíli si krátil házením smyčky na fiktivní cíl pod sebou
a postupně lano dostával do ruky.
Byl dost dobrý v hodu bolem i bolasem a toto bylo podobné.

Ozval se hluk stroje a Tsutey se přikrčil na větvi se svinutým lanem v ruce.
Hluk se blížil.
Objevil se prázdný stroj a jel opačným směrem, s vojáky na druhé straně.
Nevadí.
Tsutey trpělivě čekal dál, nikam nespěchal.
Po chvíli se ozval znovu hluk stroje a tentokrát jel zleva od dolu.
Plné stroje byly těžké a cesta tak byla na této straně samá díra.
Zkontroloval si lano, že jeho závity volně leží nad sebou a přikrčil se k útoku.
Stejně jako minule, stroj s hromadou kamene projel louží, která se daleko rozstříkla.
Vojáci počkali, až voda steče zpět do louže.
Pak ji obešli okolo, pěkně pod skrytým lovcem.
Jeden něco nahlas říkal a rozhazoval u toho rukama.
Když se přiblížili k louži, tem mluvící vstoupil do cesty druhému, aby se nenamočil
a šli tak kolem kalužiny za sebou.
Druhý mlčel, počkal, až první projde a následoval ho.
To byla chvíle pro Tsuteye.
Smyčka lana tiše opustila jeho ruku a přesně se snesla druhému vojákovi okolo krku.
Protože měl na obličeji dýchací masku, hned si přes ni lana nevšiml a pak už bylo pozdě.
Tsutey lano okamžitě napnul a smyčku zatáhl.
Druhou rukou pak nožem přeřízl krátké lano u svých nohou a napružená větev se prudce narovnala.
Voják nestihl ani hlesnout, vystartoval na laně do koruny stromu a zmizel v listoví.
Vše se stalo tak rychle, že první voják ušel sotva 5 kroků a stále mluvil.
Jakmile obešel louži, otočil se k druhovi a … strnul.
Nikoho neviděl.
Rozhlížel se kolem, marně.
Vrátil se kousek zpět.
Pohlédl na čerstvé stopy, které oba zanechali a s hrůzou sledoval,
jak jeho stopy pokračují k němu a druhé najednou končí!
Rychle sundal zbraň z ramene a odjistil ji.
Rozhlédl se, několik metrů bláta kolem bylo naprosto beze stop.
Tsutey se ušklíbl a napodobil řev Thanatora.
Navi by se mu za ten výkon vysmáli, ale Nebešťan rozdíl nepoznal.
Voják vyjekl, otočil se a ve snaze překonat rekord v běhu doháněl vzdalující se nákladní stroj.

Tsutey se otočil a s nožem v ruce spěchal za hlukem zmítajícího se těla,
které pomalu propadávalo mezi větvemi stromu, do kterých se lano s vojákem zamotalo.
Voják visel za krk na laně a byl bez masky.
Nohama mával ve vzduchu, jako by chtěl běžet.
Maska mu spadla a lano ji drželo stranou na boku tváře, takže si ji nemohl nasadit.
Jednou rukou se držel za provaz na krku, aby se nezadusil a
druhou se natahoval po noži za opaskem, aby se mohl odříznout.
Protože stále propadával níže a na laně se houpal, nemohl na nůž dosáhnout.
Tsutey přišel až na metr k němu a nepřítel si ho všiml.
Strnul a chvíli na pomalovaného Navi zíral.
Pak nechal nůž být a snažil se nasadit si masku.
Sípavě dýchal a v obličeji měnil barvu.
Tsutey se vojákovi zblízka díval do tváře a sledoval, jak z nepřítele uniká život.
Přemýšlel, jestli ho víc zabíjí smyčka na krku nebo pro něj jedovatý vzduch.
Asi obojí najednou.
Voják se naposledy zachvěl a ruka mu spadla dolů.
Tsutey se těšil, jak si vychutná pomstu a jak skvělý to bude pocit vidět nepřítele umírat.
To, co cítil, se mu ale nelíbilo.
Viděl mladého vojáka, který mu nic osobně neudělal a cítil jen stud.
Nepřítel by měl zemřít čestně v boji a ne se takto bídně na laně udusit.
Pak si připomněl smrt Sylwanin a co vše jim nepřátelé udělali.
Výraz v obličeji mu ztvrdl.
Pohlédl znovu na vojáka a viděl dobře ozbrojeného nepřítele, kterého lstí přemohl.
On by neváhal a pokud by mohl, bez výčitek by ho zastřelil.
Zaplašil chmurné myšlenky, mrtvého vojáka spustil a smyčku uvolnil.
Tělo odnesl ke kmeni a pak stáhl lano a odvázal i přeříznutý malý kus.
Nesmí tu nechat žádné své stopy.
Slezl na zem a na okraji džungle do bláta vymačkal hluboké stopy Thanatora.
Nepřátelé to tu jistě budou prohledávat a když najdou stopy, bude to jasné.
Druhého vojáka budou mít za zbabělce a neuvěří mu.
Své stopy pak zametl a vylezl na strom.
Tělo nepřítele si přehodil přes rameno a rychle se po větvích vzdaloval z místa činu.

V dálce se z pevnosti ozvala siréna.
Nepřátelé spustili poplach.

(pokračování zde)


Napsat komentář

7 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    Vlastik

    No, snažil jsem se popsat, jak by zvídavý Navi s pozorovacím talencem vnímal nepřítele a zkoumal jeho chování, tělo a vybavení. Tady jsem čekal větší odezvu, jak se mi to povedlo. Dalo dost práce to vymyslet a napsat tak, aby to vypadalo reálně.

  • avatar
    AnubisXXL

    “amulet”, který ho ochrání před zbraněmi :-) jeden nápad lepší než druhý :-)

  • avatar
    Vlastik

    Aha, tak to jo :-) Tsutey už má uloveného vojáka, tak jak ho trochu prošacuje, přidám to na web. Děj se zase trochu natáhl, tak na nový šíp se dostane až někdy příště.

  • avatar
    Vlastik

    Takže by jsi byl raději, abych příběh zkrátil
    a třeba ve 2 pokračováních uzavřel ?

    • avatar
      Kaskarin

      Ne, to ani náhodou. Myslel jsem tím to, že pokud budeš takto pokračovat tímto tempem, tak by z toho nějaká publikace mohla vzniknout. Záleží na tom, kde přesně hodláš děj tohoto příběhu zakončit…. Po opětovném přečtení úvodu do tohoto příběhu soudím, že pokud ti zůstane chuť psát, tak tu bude ještě hodně pokračování. A ještě jednou, tak jak píšeš je to super.

    • avatar
      Kaskarin

      Aha teď mi došlo proč jsi mluvil o rychlém uzavření. “Chlape ty nekončíš.” znamená aspoň u nás na škole to, že jedeš jak pila a nic tě nezastaví a ostatní se tomu diví.

  • avatar
    Kaskarin

    Chlape ty nekončíš. Pokud tohle někdy dokončíš, za předpokladu že budeš takto pokračovat, tak by jsi to mohl i knižně z publikovat.