Avatar FanFiction

Jake a Neytiri – 21. Důl

Od , 16.Dub 2011 v 19:10 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah                 Melodie na pozadí

21. Důl

Tsutey se vznášel nad cestou Nebešťanů a udiveně sledoval,
jak na nákladním stroji explodoval výbušný váleček vojáků.
Viděl své zubožené tělo, jak odhozené výbuchem dopadlo na okraj stroje,
kde se zarazilo o jeho kovový okraj.
Bylo zde méně písku a další písek zvířený výbuchem ho tak úplně zasypal.
Pak přiletěl létající stroj Nebešťanů plný nepřátel ve stejném bojovém oblečení.
Zjizvený velitel na ně křičel a vojáci začali písek prohledávat vojenskými noži.
Jeden z nich, plešatý voják, něco nabodl na svůj nůž.
Vítězoslavně zakřičel na ostatní a zvedl tu věc.
Vypadalo to jako černé lano.
Ne, byl to jeho copánek!
Začal za něj tahat a druhý voják vedle mu pomohl.
Písek se rozevřel a vytáhli jeho tělo.
Vojáci začali jásat a přivolali svého velitele.
Ten se také vítězoslavně usmál a surově tělo nakopl vojenskou botou!
To tělo se pohnulo a Tsutey ucítil jeho bolest.
Svou bolest.
Ještě není mrtvý.
On přece žije!

Eywa si ho zatím nepovolala k sobě, ještě nepřišel jeho čas.
Pocítil sílu, která ho k tělu přitahovala.
Když si velitel všiml, že se pohnul, nakopl ho znovu s ještě větší silou.
Pak něco křičel k ostatním vojákům.
Nerozuměl mu.
Ostatní začali také křičet a mávat zbraní ve vzduchu.
Pochopil, že si všichni přejí jeho smrt.
Velitel jim pokynul a dav ztichl.
Vytáhl svou pistoli a několika ranami ho zastřelil!
Síla, která Tsuteye přitahovala k jeho tělu, v tom okamžiku zmizela.
Dav propukl opět v jásot a 2 vojáci shodili jeho tělo z nákladního stroje do louže.
Přicházeli další vojáci, aby se mu pomstili za smrt svých kamarádů.
Někteří do něj jen kopli, jiní na něj plivli nebo do něj dokonce střelili.
On už ale nic necítil, len lítost.

Vojáci odtáhli jeho tělo k okraji cesty.
Byla tam hluboká jáma po vyvráceném stromu a tak ho do ní hodili.
Aspoň ho nespálili, ale pohřbí, takže se spojí s Eywou!
Těšil se na tu chvíli.
Jen tak tam stáli a koukali na jeho tělo.
Od lesa se objevil pohyb a přiblížilo se semeno Atokirina.
Tiše se blížilo k mrtvému tělu.
Jeden z vojáků si ho všiml a ohnal se po něm.
Semeno se na chvíli vzdálilo a pak se začalo znovu blížit k tělu.
Tentokrát ho voják udeřil rukou jako nějaký obtěžující hmyz.
Semeno spadlo na zem, ale opět se ztěžka zvedlo.
Jeho pohyb už nebyl tak majestátní jako předtím.
Některá vlákna mu visela poraněná.

K hrobu přišel zjizvený velitel a ostatní mu ustoupili z cesty.
Všiml si semena, které se snažilo dostat k tělu.
Vytáhl pistoli a semeno s požitkem sestřelil!
Jeho roztrhané zbytky se snesly vedle hrobu do bláta.
Ne!
Chtělo se mu křičet, ale nemohl.
Vzali mu jedinou naději, aby jeho život měl smysl.
Na jeho hrobě nevyroste strom hlasů.
Bude zapomenut, jako kdyby nikdy nežil.
Nesetká se v Eywě se svým otcem Ateyem, neuvidí Sylwanin a neuslyší ani své přátele.
Už nikdy!

Ozval se hluk a na cestě se objevil obrovský buldozer.
Řídil ho plešatý šklebící se voják.
Stroj před sebou tlačil množství bláta a hrnul špinavou vodu.
Viděl, jak velkou jámu postupně zasypává.
Cítil rostoucí tlak zeminy na svém těle.
Tělo pod ní postupně mizelo.
Toto přece nemůže být pravda!
Néééé!
Chtěl žít!

* * *

Tsutey zkusil otevřít oči, ale viděl jen tmu. Hlava ho příšerně bolela.
Stále cítil tlak zeminy, jak byl zasypán. Takže to nebyl jen zlý sen.
Pokusil se pohnout a povedlo se mu to.
Z hlavy mu spadl příkrov písku.
Cítil, jak mu voda stéká po obličeji.
Tma před jeho očima se změnila na bílé světlo.
Zasáhlo ho bolestivě do očí, takže je musel zase zavřít.
Sípavě se nadechl a bolest hlavy začala ustupovat.
Polkl a mezi zuby ucítil chrastit písek.
Začal kašlat a prohnul se v náhlé křeči.
Cítil, jak tlak na jeho tělo mizí.
Bílá mlha před očima se začala rozplývat.
Pomalu se mu vracel zrak, ale pořád sípavě dýchal a kašlal.
Znaveně ležel a odpočíval.

Pak se instinktivně pokusil vstát, ale to neměl dělat.
Začal padat!
Zoufale se rukama snažilo něčeho zachytit, ale všude byl jen mokrý písek.
A ten ho neudržel.
Cítil, jak rychle sjíždí po prudkém svahu.
Konečně se mu podařilo zastavit.
Střežil se proto prudce pohnout.
Dech měl již pravidelný, tak se soustředil na zrak.
Uviděl před sebou 2 rozmazané obrysy.
Postupně ty předměty začaly nabývat ostřejší tvary.
A pak je poznal.
Byly to jeho ruce!

Rozhlédl se kolem a strnul.
Poznal důl Nebešťanů podle vzdálených strojů.
Pohlédl nad sebe a uviděl nekonečnou hromadu zeminy až k obloze.
Až nyní si vzpomněl na poslední události.
Pevnost. Nákladní stroj s pískem. Výbuch válečku!
Mysl se mu rozjasnila.
Nechápal, jak se sem dostal, ale byl tu a živý, to bylo nejdůležitější.
Zaplašil příšerný sen o své smrti.
Musel pryč, jinak se sen stane skutečností.
Opatrně se otočil a po zadku sjel zbytek kopce až na dno zalité vodou.
Odplazil se ukrýt za nedaleký balvan, aby mohl v klidu načerpat síly.
Lehl si na záda a pohlédl k obloze.
Nízko plující mraky byly plné vody. Pršelo.

Pocítil hlad. To bylo dobré znamení, že stále žije.
Nikde kolem však nebylo nic k snědku.
Mohl se aspoň napít deště.
Otevřel ústa a nechal si do nich dopadat čistou dešťovou vodu.
Tělo se ale ošidit jen vodou na dlouho nedá.
Uviděl na svahu rostoucí trávu.
Eywa se pokoušela znovu dobýt zpustošené území dolu.
Za čas se jí to jistě podaří.
Zatím však byla tráva jediná rostlina v okolí.
Utrhl si několik jejich stébel a začal je hladově žvýkat.
Chutnaly hořce, ale lepší než nic.
Zatím jen tak ležel a odpočíval.
Síly se mu po děsivém zážitku zasypání rychle vracely.

Zaslechl hluk a vyhlédl zpoza kamene.
Nahoře na svahu právě nákladní stroj vysypával další písek.
Jeho lavina se sesouvala dolů.
Takže už věděl, jak se sem dostal.
Písek ho při výbuchu zasypal a vojáci ho jednoduše v té hromadě nenašli.
Výbuch válečku ho omráčil a tak se neudusil, když nedýchal.
Asi si mysleli, že už dávno utekl.
Kéž by tomu tak bylo.

Když stroj zase odjel, rozhodl se jednat.
Potřebuje se dostat z dolu ven.
V lese má schované své věci pro lov a potřebuje se najíst.
Les mu poskytne vše potřebné: svobodu, bezpečí, jídlo a možnost vrátit se ke klanu.
Tady v dole ho mohou snadno objevit.

Ohlédl se na obrovské důlní stroje, které vydávaly pravidelný dunivý zvuk.
Pak se otočil opačným směrem.
Pohlédl na svah, vedoucí nahoru.
Byl příkrý, stejně jako všude kolem.
Písku se vyhnul a zkusil to vedle po svahu, místy porostlém trávou.
Vyšplhal kousek, když se mu svah utrhl pod nohama.
Zachytil se trávy, ale jen ji vytrhl ven i s kořeny a sjel o kus zpět dolů.
Zkusil to vedle, ale svah byl moc příkrý a rozmoklý.
Zklamaně se vrátil ke svému kameni a vylezl na něj.
Shora měl trochu lepší výhled a uviděl cestu Nebešťanů, jak se vine po obvodu dolu.
Právě po ní jel naložený nákladní stroj vytěženým kamenem.
Vedle důlního stroje vypadal maličký.
Seskočil z balvanu a počkal, až přejede.
Pak se vydal deštěm k těžebnímu stroji.
Grace jim říkala harvester (kombajn).

Terén byl volný, bez možnosti úkrytu, tak se poslední úsek plazil.
Cesta byla vyvýšená, lehl si proto za ni, aby byl alespoň trochu krytý.
Pozoroval dění před sebou.

Jestli nákladní stroje byly obrovské, tak kombajn byl gigantický.
Byl velký jako rodný strom, jen ještě širší.
V jeho hlasitém hluku začal nyní rozeznávat mnoho dalších zvuků.
Všiml si, že se jedná o složitou konstrukci, propletenou mnoha pohyblivými díly.
Ve stroji pobíhali Nebešťané a měli na hlavě zase ty své oranžové skořápky.
Vepředu se stroj obrovskými zuby zakusoval do svahu a kámen mizel v jeho útrobách.
Na konci stroje čekalo nákladní vozidlo, aby mohlo kámen odvézt do rafinerie.
Nákladní stroje se pravidelně vracely prázdné a odjížděly s kamenem.
V rafinerii už byl a viděl, jak se tam kámen drtí na jemný štěrk a pak se taví.
Stroje doprovázeli ozbrojení vojáci, musí být proto opatrný.
Myslel si, že těžební stroj stojí na místě, ale nyní viděl, že tomu tak není.
Měl pod sebou housenky podobně jako buldozer, jen mnoho a pomaličku se na nich posouval vpřed.
Všiml si také, že jeho čelisti se otáčejí a okusují skálu v půlkruhu, kam až dosáhne.

Už viděl dost a rozhodl se stroj podběhnout.
Za ním snad svah nebude tak příkrý.
V dálce nad dolem viděl nahoře les, ke kterému se chtěl dostat.
Zvedl se, že přeběhne cestu, když se ozval výstřel.
Kousek od něj něco žbluňklo do kalužiny.
A znovu, tentokrát blíže něj.
Ohlédl se a uviděl na svahu, odkud přišel, stát vozidlo a vedle něj 2 vojáky.
Měli ho shora jako na dlani, neměl se kde skrýt.
Pak se z kombajnu ozval hlasitý kvílivý zvuk.
Poznal ten zvuk.
Stejný slyšel v rafinerii, když se spouštěl ze střechy.
Nebešťané vyhlásili poplach.
Skrývat se už nemělo smysl, našli ho!

Tsautey pohlédl ke kombajnu a uviděl další 2 ozbrojené vojáky.
S někým mluvili pomocí krabičky na rameni a koukali jeho směrem.
Cestu pod kombajnem mu odřízli!
Rozběhl se ke nejbližšímu svahu vedoucímu ven z dolu a snažil se vyšplhat nahoru.
Vojáci po něm zase stříleli, tak musel při šplhání navíc kličkovat.
Ale ani zde neměl štěstí.
Rozmočená kamenitá půda se pod ním sesouvala.
Když ozbrojenci viděli, jak svah pod ním stále ujíždí, nechali střelby.
Raději šetřili munici.
Tsutey se po nich ohlédl a až sem viděl, jak se mu smějí.
Naštvaně se stáhl dolů k patě svahu mezi kameny, kde se skryl.
Byl v pasti!

* * *

Dvoučlenná hlídka zatím podávala hlášení.
„Pekelná bráno, tady hlídka 3. V dole jsme objevili vetřelce, žádám o instrukce.”
„Rozumím, čekejte,“ odpověděla jim služba.

Plukovník Quaritch zrovna diskutoval u taktického displeje o úpravách obranného perimetru.
Šéf základny Selfridge mu kromě paliva seškrtal i rozpočet pro lidi a nové stroje,
tak musel chtě nechtě hledat rezervy a opravovat, co se dalo.
S potěšením předtím sledoval jeho hádku s doktorkou Augustinovou a teď čeká to samé jeho.
Pohádal se s ním, že takto mu nemůže garantovat bezpečnost základny.
Ale Selfridge zajímala jen čísla.
Co nešlo přímo do těžby, byly pro něho jen výdaje navíc.
A vojenská přítomnost se už náklady dotahovala na samotnou těžbu.
To musel, ač nerad, přiznat. Čísla hovořila jasně.
A po nedávných ztrátách budou první škrty na platech jeho lidí.
Spustil na něj obehranou písničku, že má taky své šéfy a příkazy společnosti.
A že každý sektor musí šetřit, protože ruda už není tak vydatná, jako na začátku.
Nutně potřebovali otevřít nový důl.
Jenže chamtivá společnost za místo základny vybrala nejbohatší nalezené ložisko
kvůli rychlé návratnosti investic, místo aby myslela dopředu a základnu soustředila
v centru častých malých nalezišť.
Po té, co se ruda po odtěžení rozdělila na dvě ložiska, museli postavit druhý kombajn.
Argumentem bylo, že jeden stejně budou muset stěhovat a druhý dotěží ložisko.

Tehdy ještě neměli problém s místními domorodci a stavbou cesty k novému dolu.
Pokusili se je na začátku zaměstnat, ale byli to hrdí lovci a sběrači,
kteří o jejich výdobytky civilizace neměli zájem.
Ti modří opičáci raději lezli po stromech, než by kopali v zemi.
Se zemědělci by to bylo jiné.
Navíc nikdo nerozuměl té jejich řeči.
Komplikací byla také nedýchatelná atmosféra.
Párkrát za rok se někdo i přes přísná nařízení ohledně masek udusil.
Projekt AVATAR měl potíže vyřešit, ale tomu on nikdy nevěřil.
Na ty tupé domorodce platila efektivně jen síla.

Pro plukovníka úspory znamenaly omezit počet lidí, což za něj zatím dělala Pandora sama.
Nejvíce obětí bylo logicky mezi nezkušenými nováčky.
Musel tak zkušené piloty Škorpiónů a AMP převést k obyčejným pěšákům.
Zatím smíšené hlídky zdůvodňoval nutností výcviku nováčků, ale chlapi už reptali.

Z neveselých úvah ho přerušila dohledová služba:
„Pane, máme na lince hlídku, co objevila v dole vetřelce.“
„Vezmu si to,“ odpověděl Quaritch a převzal vysílačku.
„Podejte hlášení!“ nařídil hlídce.
„Pane, tady hlídka 3. Při čekání na vysypání náklaďáku jsem obhlížel důl dalekohledem a
nedaleko druhého kombajnu jsem objevil navijského špeha.
Skrýval se u cesty a pozoroval těžbu.
Když chtěl uprchnout, zastavil jsem ho výstražnou palbou.
Druhá hlídka mu pak odřízla cestu. Vypadá to, že je v pasti.
Vyšplhat po rozmoklém prudkém svahu se mu nepodařilo, tak se skrývá mezi kameny.“
Plukovník Quaritch se zaradoval.
Konečně dobrá zpráva!
Jeden z nepřátel uvízl v dole.
Uvítal by živého zajatce, kterého by mohl vyslechnout.
Poslední mimořádné události ho stály mnoho lidí i materiálu a
on neměl stále žádné odpovědi pro své nadřízené.
Vypadalo to pak jako jeho selhání.
Ale to se teď změní!
„Udržte ho na místě, ať neuteče. Střílet jen na nohy, chci ho živého.
Opakuji, chci živého zajatce, je to jasné?“
„Rozkaz, pane!” ohlásila se hlídka.
„Dobře, posily jsou na cestě. Konec.“

Plukovník se obrátil ke štábu a pokynul jim:
„V dole máme navijského špeha, je obklíčen a nemůže utéct.
Jedinečná příležitost získat živého zajatce a něco se dozvědět o posledních událostech.
Sestavíme 2 výsadky po 6 mužích, já si beru první a desátník Wainfleet druhý.
Obklíčíme toho parchanta, ať nám neuteče.
Tak chlapi, máme práci, tak pohyb!”

Pak se otočil na ženu sedící před řadou displejů:
„Službo, sežeňte mi doktorku Augustinovou, potřebuji tlumočníka. Ihned!”

* * *

Grace se právě věnovala úklidu v ubikaci avatarů, když k ní přiběhla hlídka:
„Doktorko Augustinová, máte se okamžitě hlásit na přistávací ploše.“
„Copak? Plukovník zase povolil lety?“ zeptala se radostně.
„To ne, ale potřebuje vás jako konzultantku v dole.“
„Tak to můžeme hned vyrazit,“ odhodila zbylé věci do skříňky a otočila se k odchodu.
„A ještě něco,“ dodal voják.
Když na něho tázavě pohlédla, dopověděl:
„Avatara máte tentokrát nechat doma.“

(pokračování zde)


Napsat komentář

6 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    AnubisXXL

    Dalsi bezvychodna situace, jsem zvedav na pokracovani

  • avatar
    Kaskarin

    Hlavně aby neprokecl , že je “Pandorský duch”. A používat angličtinu by taky nebylo moudré.

  • avatar
    Helion

    Já měl na mysli, že ho ukecá Grace, že pokud ho zabije, tak pudou ostatní do boje.
    Je to přeci budoucí náčelník.

  • avatar
    Vlastik

    Máš zajímavé postřehy.
    Quaritche neukecala ani Grace, natož nějaký Navi.
    Možná ukecá kulku do hlavy, když bude mít zajímavé informace a bude tak užitečný.
    Záleží, na jak dlouho. Ale že by ho pustili, to těžko.

  • avatar
    Helion

    Má takovou bezvýchodnou situaci: bojovat nemůže, nemá čím, utéct nejde, pokud se tam neukáže nějaká cesta, o které nevíme, takže zbývá pomoc od Grace. Třeba to nějak ukecá.

  • avatar
    Vlastik

    Tsutey je obklíčen na dně dolu a další posily vojáků se blíží.
    Zkuste mu poradit, jak se má zachovat dále.
    Dobré nápady odměním pokračováním, které je již rozepsané :-)