Avatar FanFiction

Tsuteyova pomsta – 23. Výtah

Od , 24.Dub 2011 v 19:57 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah                 Melodie na pozadí

23. Výtah

Tsutey zavřel oči a očekával smrt.
Ruce nad hlavou se mu odkrvily.
Prsty mu pomalu sklouzávaly, už se stejně dlouho neudrží.
Ale rána nevyšla, zbraň klapla naprázdno.
Když se nic nedělo, otevřel oči.
Nepříteli došla munice a zrovna vytahoval další zásobník.
Na malou chvíli tak polevil v pozornosti.
Tsutey neváhal a z posledních sil doručkoval rychle k lávce.
Seskočil na Nebešťana v okamžiku, kdy už zvedal svou zbraň nabitou.
Nohama ho srazil k zemi a vytrhl mu tu malou zbraň.
Otočil se a hodil ji do drtičky.
Pak nepříteli strhnul dýchací masku i s tornou za jeho pasem a hodil ji za zbraní.
Poté dva kroky odstoupil a čekal, co bude.
Potřeboval si odpočinout a získat znovu cit do unavených rukou.
Nebešťan zavřeštěl, zvedl se a upaloval po lávce dovnitř stroje.
Tsutey ho s odstupem několika kroků následoval.

Dlouhá lávka vedla na velkou plošinu a končila malými dveřmi, které již znal.
V malém okénku za nimi se šklebil Nebešťan.
Byl si jistý, že na něj nemůže.
Když Tsutey zabral za dveře, ozval se zvuk a vedle dveří se rozsvítilo známé ID.
Dveře chtěly amulet, který už ale neměl.
Škoda, měl si jeden ponechat, ale nemohl tušit, že ho bude ještě potřebovat.
Tsutey se rozhlédl kolem a vedle vchodu uviděl koš se železnými tyčemi.
Měly ostré konce zaprášené od rozdrceného kamene, sloužily asi na uvolnění uvízlých kamenů.
Vytáhl si tu největší a vrátil se ke dveřím.
Nebešťan se tam na něj okénkem stále šklebil.
Pozvedl tyč a ostrým hrotem mu vší silou udeřil do úsměvu.
Ozval se praskot a tyč prošla dveřmi.
Nebešťan zmizel a nade dveřmi začalo blikat žluté světlo.
Zevnitř se ozval zase ten kvílivý zvuk.
Nápis vedle dveří také začal blikat.
Zkusil zabrat za jejich držadlo a teď už šly otevřít.

Ozbrojen tyčí vlezl ostražitě dovnitř.
Uviděl zde spoustu vyskládaných kovových předmětů a páchnoucích nádob.
Byl to evidentně úložný prostor pro opravy kombajnu.
Procházel mezi policemi s díly a hledal Nebešťana.
Pak ho uviděl, jak pobíhá mezi malými a velkými dveřmi a něco vedle nich zoufale mačká.
Ty velké se otevřely a uvnitř byli další 2 Nebešťané a něco nesli.
Muž bez masky zapadl mezi ně a dveře se za ním zavřely.
Tsutey k nim doběhl, ale neměly žádné držadlo na otevření.
Pak se ozvalo cinknutí a otevřely se vedlejší menší dveře.
Tsutey zaváhal a po vzoru Nebešťana vlezl dovnitř, ale prostor dál nevedl.
Otočil se, ale dveře se za ním samy zavřely.
A neměly žádné držadlo na otevření ani zevnitř.
Byl v pasti!

Prohlížel si stěny a uviděl ovládání vedle vchodu.
Neměl amulet, tak mu to nepomůže.
Na panelu něco svítilo a napočítal 8 výstupků nad sebou.
Vedle nich byla čísla Nebešťanů, tolik si ještě ze školy Grace pamatoval.
Jednička byla vedle spodního, tak ho stiskl.
Pak se vyděšeně chytil stěn, podlaha pod nohama se mu propadla!
Pocítil, že doopravdy nepadá, jen se i s malým prostorem pohybuje směrem dolů.
Pak se pohyb zastavil a ozvalo se známé cinknutí.
Dveře se otevřely a on zblízka koukal do tváří několika vojáků, co chtěli jít dovnitř.
Vojáci na něj překvapeně zírali, viditelně ho tady nečekali.
Tsutey pozvedl tyč a vojáci uskočili stranou mimo jeho výhled.
Viděl, že je jen pár kroků nad zemí, kam se chtěl dostat.
Ale věděl, že ven nemůže, byl obklíčený vojáky.

Rychle se schoval za hranu dveří a přemýšlel, co dál.
Překvapilo ho, že za dveřmi je nyní něco jiného, než když do nich vstoupil.
A protože klesal a je nyní u země, tento prostor zřejmě slouží pro pohyb nahoru a dolů.
Pohlédl znovu na ovládací panel a stiskl namátkou tlačítko 5.
Zvenku se ozval křik vojáků a dovnitř kabiny se dokutálel váleček.
Hned poté se dveře zavřely.
Tsutey váleček viděl, ale vyhodit ho ven už nemohl.
Čekal výbuch a zvedl si ruce před obličej na obranu.
Věděl však, že je to zbytečné.

Místo výbuchu ale váleček se syčením jen vypouštěl bílý dým.
Vydechl úlevou, byla to jen kouřová zbraň lsti.
Ale potom mu začaly pálit a slzet oči.
Ne, toto byl jiný váleček!
Pochopil, že ho chtějí z jeho úkrytu vykouřit.
Zadržel dech a zavřel oči.
Cítil, jak se kabina dala zase do pohybu, tentokrát nahoru.
Pak zastavila a ozvalo se cinknutí.
Dveře se otevřely.
Tsutey nemeškal a vykopnul kouřící váleček z kabiny ven.
Za dveřmi se jako odpověď ozvalo kašlání a křik několika Nebešťanů.
Vystrčil hlavu z kabiny ven, aby se nadechl čistého vzduchu.
Uviděl velkou čistou místnost s okny a několik postav, sedících kolem svítících obrázků.
Ty obrázky se pohybovaly.
Uvědomil si, že ukazují okolí kombajnu.
Na všech, kde byla vidět zem, stáli vojáci.
To znamená, že kombajn obklíčili.
Další pak ukazovaly těžbu kamene a další věci.
Toto bude řídicí stanoviště celého stroje s výhledem všude kolem.
Chvíli na obrázky zvědavě koukal, než bílý kouř zaplnil místnost.
Pak se ozval výstřel a v kabině za ním střela vymáčkla ve stěně důlek.

Rychle se stáhl zpět a stiskl tlačítko 2.
To je nejníže, kde ještě nebyl.
Opět klesal a zase se s cinknutím otevřely dveře.
Ucítil těžký mastný zápach a ohlušila ho spousta hlasitých zvuků.
Špinavý Nebešťan tam něco kutil na stroji, v němž se jeho části rychle otáčely.
Skořápky měl nejen na hlavě, ale i na uších.
Ani si ho v tom hluku nevšiml.
Místnost neměla okna, tak se z ní nedalo dostat ven.
Ale aspoň Tsutey vyvětral štiplavý kouř z kabiny.

Stiskl tlačítko 3 a kabina ho dovezla do další úrovně.
Ozvalo se hlasité bzučení a ucítil výraznou vůni vzduchu jako při bouřce.
Vzpomněl si na úder blesku na střeše a strašnou bolest, co tam zažil.
Pohlédl na své popálené ruce.
Tento obří stroj zřejmě nepohání palivo, ale spoutaná síla blesku.
Místnost byla celá plná popínavých lián, které se pravidelně zvedaly po stěnách.
Nikdo zde nebyl.
Tsutey dveře založil tyčí, aby mu neujely a vydal se na průzkum.
Obcházel zařízení, kterému nerozuměl.
Viděl vysoké předměty u stěn, které vydávaly to hlasité bzučení.
Byly na dotek horké.
Místo oken měla místnost na stěnách točící se zařízení, které způsobovalo vítr
a vhánělo dovnitř svěží vzduch.
Tsutey přišel k velkému svítícímu panelu a prohlížel si ho.
Vypadal krásně ve všech těch barvách, jak zářil.
Vedle něj byla nějaká tlačítka a kolečka.
Zkusil několika otočit a na panelu se začala světélka měnit.
Zalíbilo se mu to a otáčel dalšími kolečky a zmáčkl několik knoflíků.
Ale pak panel začal červeně blikat a ozval se alarm.
Ajaj, asi něco pokazil!
Tsutey se škodolibě ušklíbl a pomačkal ještě několik dalších čudlíků.
Bzučení zesílilo a pak na jedné té vysoké věci na straně ostře práskl modrý blesk.
Tsutey na víc nečekal a rozběhl se k výtahu.
Sebral tyč a stiskl další tlačítko.
Dveře se k jeho úlevě zavřely.

Číslo 4 ho dovezlo do skladiště, kde už byl.
Opatrně nakouknul dovnitř. Nikde nikdo.
Opět zapřel dveře a šel se podívat po nějaké kořisti.
Prošel police a našel dlouhé pevné lano s háčkem na konci, které si vzal.
Pak ještě našel nůž a na stěně u dveří uviděl přivázanou velikou červenou sekeru.
Už chtěl zmizet, když mu do oka padly bedny těžkých zubatých součástek.
Byly ploché, měly uprostřed díru a jejich hroty byly poměrně ostré.
Shora bude moci házet tyto zubatky jako kameny.
Bedny byly velmi těžké, ale on to přece nebude tahat nahoru sám.
Několik beden zatáhl do kabiny a naskládal je ke vchodu jako úkryt.
Kupodivu do sebe na výšku krásně zapadly.
Takhle ho už nepřekvapí střelbou.
Cestou zakopnul o velkou průsvitnou nádobu s neznámou kapalinou.
Měla na sobě obrázek lebky mrtvého muže.
Aniž o tom dál přemýšlel, postavil ji vedle krabic do kabiny.

Stiskl tlačítko 5.
Když si uvědomil, že tam už byl, bylo pozdě.
Dveře se s cinknutím otevřely a dovnitř vpadl Nebešťan!
Tedy chtěl, ale narazil v běhu do těžkých beden a tak se kutálel na zemi.
Tsutey vyhlédl kolem beden a uviděl tam další 2 ležet na zemi,
jak se dělí o jednu dýchací masku a mnou si uslzené oči.
Chtěli se zvednout, ale třetí Nebešťan je opět srazil k zemi.
Do kabiny se valil opět štiplavý dým, tak stiskl další tlačítko.
Dýmu už nebylo tolik, protože některá okna v místnosti byla otevřená.
Dveře se zavřely.
A zase se otevřely.
Něco nebylo v pořádku!
Tsutey vyhlédl kolem beden, ale viděl jen Nebešťany ležící na zemi.
Pak jeho pohled upoutaly znovu pohyblivé obrázky na opuštěných stolech.
Všiml si, že vojáci na zemi se seskupili k útoku.
Na dalších viděl lávky a lana vysoko nad zemí.
Mohli by ho odtud snadno sledovat a domlouvat se s vojáky.
Sebral z horní bedny ozubenou součástku a hodil s ní silou po největším obrázku.
Ten se s třeskotem rozlétl na kusy.
Rozbil takto i několik dalších.
Za bednami se ozvalo zuřivé nadávání.
Pohlédl dolů a našel příčinu, proč zdviž nechtěla odjet.
Nebešťan mu držel dveře a vztekle mu nadával.
Potěžkal těžkou zubatku v ruce a usmál se na Nebešťana, který na něj koukal přes masku.
Pak ji upustil zuby přímo na jeho ruku, která blokovala dveře.
Ten zařval a stáhl se zpět.
Na další stisk tlačítka už kabina odjela.

Číslo 6 byla otevřená plošina se střechou a byly v ní hlučné stroje.
Plošinou procházela tlustá mastná lana a navíjela se sem a tam.
Skřípot to byl tak nepříjemný, že odtud zase rychle odjel.

Po čísle 7 se ocitl také na otevřené plošině, kterou vedla lana, ale ta mizela dolů do stroje.
Aspoň tu nebyl takový hluk.
Plošina byla navíc veliká a vedla všude kolem až k okraji.
Sloužila jako střecha stroje.
V tomto patře končil větší výtah.

Poslední  8. podlaží bylo o velký kus výš a kromě pár tlustých lan vedoucích do dáli tam nic nebylo.
Nad kabinou uviděl chvějící se lano, které ji zvedalo a spouštělo.
Ve větru vydávalo drnčivý zvuk.
Plošina byla malá a byl odtud skvělý výhled po dole.
Rozhlédl se kolem a uviděl v dálce stát létající stroje a jet nákladní s kamenem.
Hluboko pod sebou viděl zubaté kolo okusovat skálu.
Bylo obrovské a točilo se teď jen pomalu.
Ale nebylo odtud vidět pod kombajn.
Tady by byl jako v pasti.
Tsutey se tedy vrátil o patro níže a dveře zajistil jednou z beden.

* * *

K plukovníkovi Quaritchovi se snášela hlášení, která ho netěšila.
S nevolí pozoroval, jak se vedle sedící doktorka Augustinová baví na jeho účet.

Z vršku kombajnu nejdřív zaslechli střelbu.
Nějaký hlupák porušil jeho rozkazy a střílel tam.
Asi někdo z obsluhy kombajnu.
Nařídil tedy těžařům, aby se stáhli a nestříleli.
Ti se ale ozvali, že mají na čtyřce ztrátu atmosféry.
Bylo tam jen skladiště, nic důležitého.

Pak zase hlásili jeho vojáci, co čekali na osobní výtah,
že s ním přijel ten Navijský bojovník.
Je ozbrojený ocelovým oštěpem a ukrývá se v kabině.
Nařídil jim, ať ho vykouří a zajmou živého.
Odpověď byla, že to zkusili, ale že jim zase ujel.
Idioti!
Přijede jim až dolů pod ruce a oni si ho nechají klidně ujet!

Pak začal houkat alarm na kombajnu.
Ozvalo se mu operační kombajnu, že je někdo napadl slzným plynem.
„Máte tam snad okna a masky, idioti, tak si vyvětrejte!” poradil jim.
Zřejmě jim tam vyhodil ten slzný granát z výtahu.
„Jak sakra věděl, ve kterém patře je zrovna operační středisko kombajnu?“ ptal se sám sebe.

Když ta hlášení Grace slyšela, jen stěží se jí dařilo udržet smích pod kontrolou.

Netrvalo dlouho a spustil se další alarm.
Tentokrát hlásili přetížení hlavního transformátoru v elektrárně kombajnu
a přechod na záložní systém.
Otáčky obřího lopatkového kola se viditelně snížily.

Další hlášení bylo, že Navi podruhé navštívil operační
a zdemoloval tam dohledové displeje ozubenými kolečky.
Jedou nyní jen na automatiku bez vizuální kontroly.
A tentokrát mají i lehce raněné.

Vedle něj někdo vyprskl smíchy.
Pohlédl na doktorku Augustinovou, která se už neudržela a smála se.
Když si všimla jeho pohledu, sklopila hlavu a začala raději hlasitě kašlat.
Pohlédl i na pilota Samsonu, který zrovna čirou náhodou něco zajímavého
sledoval na druhé straně okna, odvráceného od kombajnu a hlava se mu otřásala.
Pak také začal kašlat.

Plukovník se zle ušklíbl.
Pochopil, že Navi se naučil používat výtah, jezdí si po jednotlivých patrech
a demoluje vybavení kombajnu. To Selfridge nepotěší!
Výpadek jednoho ze dvou kombajnů by silně zahýbal těmi jeho účetními čísly.
Ale neměl mu seškrtávat rozpočet na bezpečnost, je to i jeho vina.

Nakonec dospěl k rozhodnutí.
Nebude riskovat další poškození cenného zařízení a nařídil vypnutí kombajnu.
Nechá běžet jen záložní systémy jako klimatizaci, počítače a výtahy.
Nákladní výtah dopraví jeho vojáky nahoru a postupně obsadí jedno patro po druhém.
Nyní toho modrého ďábla zaženou do kouta, tím si byl jistý.

Zapnul vysílačku a nařídil svým jednotkám obsazení kombajnu!

* * *

Tsutey obešel plošinu po okraji a zjistil, že na ni vedou ještě 2 žebříky,
jeden na každém boku kombajnu.
Měl odtud skvělý výhled až dolů k zatopeným housenkám, po kterých stroj lezl po zemi.
Dole pobíhala spousta vojáků a pracovníků se skořápkou na hlavě.
Potřebuje, aby zrušili obklíčení kombajnu.
Tak je trochu shora poškádlí.
Dotáhl si ke kraji jednu bednu zubatek a začal je dolů na Nebešťany házet.
Zpočátku si z toho nepřítel mnoho nedělal a zubatky
žbluňkaly neškodně kolem něj do mělké vody.
Proto vojáci ani dosud nevěděli, co že to po nich hází.
Ale pak jednoho přímo trefil.
Spadl a už se nehýbal.
Ostatní ho šli odtáhnout a další to dostal do nohy.
Nepřátelé pochopili a stáhli se pod kombajn.

Takto obešel okraj plošiny a zahnal ještě několik dalších vojáků kolem.
Byl vysoko a tak dohodil na značnou vzdálenost daleko.
Zubatky byly různé, některé malé a tlusté, jiné velké a ploché, s jiným počtem zubů.
S každou se jinak dobře házelo na blízko nebo na dálku,
tak si je už dopředu vybíral podle druhu hodu.

Ozvala se střelba a kolem uší mu zahvízdaly kulky!
Rychle zalehl a pozoroval, odkud to bylo.
U bližšího létajícího stroje stál voják a střílel na něj.
To by byl cíl, kdyby na něj tak dohodil.
Ale stroj byl i pro něj příliš daleko a mohl by navíc zranit Grace.

Nakonec na dně bedny zbylo poslední veliké ploché ozubené kolo,
bylo příliš těžké, tak se s ním házet nedalo, nechal je tam.
Jedna bedna zubatek byla prázdná, tak se odplazil zkontrolovat zadní část.
Tam byl mimo dostřel z létajícího stroje a mohl chodit vzpřímeně.

* * *

Plukovník Quaritch právě obdržel hlášení, že Navi na ně shora něco hází.
Ten zoufalec asi házel kameny, kterých byl kombajn plný.
Nebral to jako hrozbu proti jeho dobře vyzbrojeným a vycvičeným mužům.
Rozkázal proto vojákům, aby drželi obklíčení, že na takovou dálku se stejně nemůže trefit.
Stačí, když se budou dívat nahoru a před padajícími předměty občas uhnout.
Vzápětí ale došlo hlášení, že mají prvního mrtvého, zabitého padajícím předmětem.
Hned na to došlo hlášení, že další má těžké zranění nohy a musí ihned na operaci.
To plukovníka vyprovokovalo se také zapojit do akce.

Měl na to vhodnou polohu.
Zvedl svou pušku a vyskočil ze Samsonu.
Opět se neobtěžoval někoho upozornit, aby si nasadil masku.
Všichni musí být na náhlé nebezpečí vycvičení, bral to jako běžný trénink posádky.
Namířil na plošinu a počkal, až uvidí Naviho, jak něco hází dolů.
Byl to obtížný stoupavý úhel na velkou vzdálenost, tak mířidla zkalibroval jen odhadem.
Pak několikrát po sobě vystřelil.
Navi mu ihned zmizel z dohledu, tak nevěděl, jestli zasáhl, nebo ne.
S uspokojením z vlastní osobní akce se vrátil do kokpitu Samsona a odhodil ještě kouřící pušku.
Ozvalo se syčení klimatizace a pak si všichni zase sundali masky.

Ale konečně přišly i dobré zprávy.
S potěšením sledoval hlášení, jak vojáci obsazují jedno patro za druhým
a hlásí mu, že je tam čisto. Nákladní výtah pobral hned několik
vyzbrojených vojáků najednou, tak se nemuseli unavovat šplháním.
Potřeboval je uvnitř, tak aspoň nebudou venku dělat snadný cíl.
Bez odporu se dostali až do 5. patra do operačního, ale kontrolní panely byly rozbité.
Ten modrej parchant se pojistil, aby ho nemohli sledovat!
Hlásili mu, že nepřítel je nejspíš na plošině v 7. patře a že jedou do šestého.
Po chvíli obdržel informaci, že 6. patro je jejich.

Nařídil zbývajícím vojákům přesun do 6. patra a pak současný útok z výtahu i po žebřících.
Domorodec nemůže být všude a žebříky ho zaměstnají.
Když se pak na 7. plošině vyhrne komando 6 vojáků z nákladního výtahu,
buď to sám vzdá, nebo uteče nahoru do osmičky a odtud už není cesta dál.
Na nekrytém dlouhém žebříku by ho snadno dostali, tak měl jedinou alternativu.
Osobním výtahem.
A tu mu zatím nechá otevřenou.
Nevzdával se ještě šance, že Naviho zajmou přece jen živého a bez dalších ztrát.

Zavolal desátníka Wainfleeta a dal mu nový rozkaz, ať pečlivě sleduje nepřítele
a ihned nahlásí operačnímu v kombajnu, jestli vleze do výtahu a pokusí se ujet do 8. patra.
Technici pak výtah odstaví a modrej opičák bude v pasti!
Pak si ho jen v klidu vyzvednou a všechna tato paráda nebude marná.

Operace byla rozjetá a plukovník Quaritch neměl pochybnosti o jejím výsledku.

(pokračování zde)


Napsat komentář

2 Komentářů k tomuto příspěvku