Avatar FanFiction

Tsuteyova pomsta – 24. Pod útokem

Od , 27.Dub 2011 v 0:16 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah                Melodie na pozadí

24. Pod útokem

Tsutey zjistil, že vojáci v okolí zmizeli, všichni se stáhli do kombajnu.
Neměl už po kom házet.
Ale byl si jistý, že vojáci něco chystají.
Nebešťané se nikdy nevzdávali a nikdy neodpouštěli.

Obešel oba žebříky a zjistil, že velká plošina pod ním se jimi jen hemží.
Už dříve si všimnul, že velká zdviž pravidelně popojíždí nahoru a dolů.
Pohledem z boku dolů skrze kovové pletivo viděl, že je stále výše a blíž k němu.
Pohlédl nahoru na závěsné lano a nad velkou šachtou uviděl hned 2 vedle sebe.
Oproti malé zdviži nevedla dál nahoru, ale končila kousek nad jeho plošinou v místě,
kudy vedl dlouhý žebřík nahoru do poslední zastávky jeho kabiny.

Tsutey očekával konečný útok a chystal se na obranu.
Nedá svou kůži levně a vezme si na smrt několik nepřátel sebou!
Ke každému žebříku, vedoucímu dolů k nepříteli, dovlekl plnou bednu zubatek
a prázdnou s posledním velkým kusem zapřel výtah, aby mu neujel.
Bude to jeho poslední možnost záchrany.

Pak si vzal sekeru a vylezl po žebříku k lanům velké zdviže.
Uviděl její lana, vedoucí strojem a v místě ohybu lan kupodivu poznal zubatky.
Sledoval jednu po druhé.
Když se výtah znovu rozjel dolů, viděl, jak do sebe přesně zapadají a otáčejí se.
Poslední končila u tlustého válce, ze kterého vedla dolů liána, jaké už tu viděl.
Když pohlédl do válce, uvnitř se něco rychle otáčelo a uviděl jiskření malých blesků.
Fascinovaně na to koukal!
Tady bylo tajemství pohonu strojů Nebešťanů.
Po chvíli se výtah dal znovu do pohybu a tentokrát nahoru.
Vzpamatoval se a sekerou vysekal v hustém pletivu díru.
Pevné pletivo sekeře odolávalo.
Vlnitá překřížená vlákna se však po sobě posouvala a vytvořila tak dostatečnou díru.

Tsutey se vrátil dolů, aby se opět podíval na nepřítele.
Vojáci se v houfu nahrnuli do velké zdviže a ta se dala opět do pohybu.
Uvědomil si, že tentokrát nejede dolů, ale nahoru přímo k němu!
Očekávaný útok je tady, musí jednat.
Rychle sebral ostrou kovovou tyč a vyšplhal nahoru k pohonu výtahu.
Tyč pak zarazil vysekaným otvorem mezi otáčející se zubatky.
Ozval se ostrý rachot a skřípavý zvuk.
Od tyče odlétly žhavé jiskry.
Výtah se zastavil a začal sebou házet.
Z pohonného válce se začalo kouřit a pak vše utichlo.

Tsutey rychle seběhl dolů a šel zkontrolovat žebříky.
Sotva pohlédl dolů, zazněla střelba.
Voják už byl v půlce žebříku a šplhal nahoru.
Jeho kolega ho zespodu kryl.
Uhnul před střelbou a hodil do otvoru několik těžkých a tlustých zubatek.
Nejdřív se ozvalo nadávání a po třetím hodu výkřik.
Nahlédl dovnitř a vojáka už neviděl.

Rychle přeběhl k druhému okraji plošiny.
Poslední kousek se musel plazit, protože tady na něj stříleli z létajícího stroje.
To ho zdrželo.
Když tu se z otvoru vynořila hlava v masce!

Voják se logicky nejdříve podíval směrem k výtahům.
Tsutey se ale doplazil na opačnou stranu, aby se mohl krýt za bednou s municí.
Nečekal, až ho voják objeví.
Natáhl ruku a tiše masku zezadu vojákovi sebral!
Ten vyjekl a zmizel v otvoru.
Vedly z něj jen spojovací hadice k masce v jeho ruce.
Chvíli se nic nedělo.
Tsutey si netroufal ukázat hlavu, aby kouknul dolů.
Věděl, že voják nyní čeká jen na to s namířenou zbraní.
Ale věčně dech zadržet nemohl.
Po chvíli se v otvoru nesměle objevila ruka.
Sledovala napnuté pružné hadice a zašmátrala po masce.
Tsutey tiše sebral z bedny tenkou ostrou zubatku.
Položil masku na podlahu a pevně ji držel.
Ruka kopírovala jeho pohyb a sklonila se také k povrchu.
Pak zubatkou majznul přes tu šátrající ruku!
Okamžitě zmizela dole a ozval se bolestivý řev.
Opatrně nakouknul dolů.
Nebešťan se jednou rukou spouštěl po žebříku dolů a bolestivě naříkal.
Zahlédl dole dalšího vojáka a stihl akorát uhnout před jeho střelbou.

* * *

Hlášení už od této chvíle nevypadala dobře.
Nákladní výtah s 6 členy útočné jednotky uvízl mezi patry a nereagoval na povely.
Jeden voják měl rozbitou hlavu a další zlomeniny na ruce.
Uvědomil si, že jeho plán selhal.
Pak se dozvěděl, že jeho vojáci neměli ochranné přilby a všechny seřval.
„Vemte si helmy, idioti a zopakujte útok!” nařídil jim.
Dodržovat bezpečnostní předpisy v dole platí jak pro civilisty, tak pro vojáky.

Šestice ve výtahu se rozhodla potichu vyšplhat stropním poklopem a Naviho překvapit.
Vojáci u žebříku odstrojili výstelky několika přileb a lepící páskou spojili 2 nad sebe.
Takto zesílenou ochranu už jen tak něco neprorazí.
A vezmou si ještě těžké pracovní rukavice, vesty a chrániče.
Zkrátka na sebe navlečou vše, co v kombajnu najdou.
Když nápad nahlásili plukovníkovi, ten se spokojeně zašklebil.
Přece jen nemá v jednotce samé vygumované zelené mozky!

* * *

Tsutey se vrátil k prvnímu žebříku a opatrně nahlédl dovnitř.
S podivem uviděl, že vojáci mají jiné oblečení
a všichni mají nyní na hlavě ty oranžové skořápky.
Něco s nimi kutili …
Drze na ně zavolal!
Vojáci reagovali rychle, tak se hned zase schoval.
Následoval kovový cinkot kolem okraje žebříku.
Bylo jasné, že chystali další útok.

Napadlo ho podívat se, co dělá uváznutý výtah.
Naklonil se k pletivu a pohlídl dolů.
Uslyšel hlasy a zahlédl pohyb!
Nějak se jim bez hluku povedlo vylézt z velké kabiny ven.
Ještě že si na výtah vzpomněl.

Tsutey se rozhlédl kolem a vyhledal sekeru.
Začal páčit štěrbinu dveří a povedlo se mu je se skřípotem pootevřít.
Pomohl si nohama a otevřel je natolik, aby mezi ně mohl sekeru vzpříčit.
Teď se již nezavřou.
Opatrně nahlédl dolů, ale hned se ozvala střelba.
Všimli si jeho násilného otevření dveří, tak se opět stáhl.

Přinesl si několik zubatek a začal je naslepo házet dolů.
Okamžitě se ozvalo nadávání a sem tam výkřik.
Nabral si další zásobu zubatek a položil si je u dveří.
Znovu zkusil nahlédnout dolů a viděl už jen vojáka v hranatém otvoru.
Když ho voják uviděl, zmizel a otvor nad sebou zavřel.
Tsutey zkusil na poklop hodit těžkou zubatku, ale ozvala se jen dutá rána.
Vymáčkla do poklopu malou prohlubeň a zůstala na něm neškodně ležet.

Pak si vzpomněl na veliký kus, co zůstal v prázdné bedně ve dveřích výtahu.
Dokutálel ji k otvoru po zubech, namířil a hodil ji po hraně dolů.
Ta těžká věc se ani nesnažila ve vzduchu otáčet a padala přímo dolů na poklop.
Ozval se ostrý zvuk a zubatka vysekla v poklopu obdélníkový tenký otvor.
Hned na to následoval křik a řev z výtahu.
Tsutey se spokojeně ušklíbl.
Výtahem už nahoru nikdo ven nepoleze!

Pak se vrátil k žebříku a nahlédl dolů.
Jeho obavy byly oprávněné.
Nebešťané zase lezli nahoru a tentokrát měli na hlavách oranžové skořápky.
Jeho hlavu opět uvítala krycí střelba, tak ji zase rychle schoval.
Kouknul do bedny, ještě v ní bylo dost munice.
Začal systematicky házet na žebřík zubatky a zespodu mu odpovídal křik.
Znovu opatrně pohlédl do otvoru nad žebříkem.
Spodní střelec se schoval před dopadajícími projektily a byl z dohledu.
Ale voják na žebříku se mu přes masku šklebil do tváře a namířil na něj puškou.
Rychle uskočil.

Vzal několik zubatek a najednou je naházel dolů.
Ozvalo se nadávání.
Vyhlédl a uviděl, že voják se drží žebříku, ale upustil svoji pušku.
Znovu zvedl hlavu a pohlédl na něj.
Tsutey vybral v bedně nejtěžší předmět, co našel a také pohlédl na Nebešťana.
Pečlivě namířil, kouknul mu do očí a hodil.
Voják narovnal hlavu a těžká součástka mu spadla přesně na oranžovou skořápku.
Odlétly z ní oranžové kousky, ale skořápka vydržela!
Voják opět pozvedl hlavu a vítězoslavně se na něj zašklebil.

Tsuety zaraženě koukal a snažil se to pochopit.
A pak mu konečně došlo, k čemu skutečně slouží ty skořápky na hlavu.
Když shora něco spadne, rozbije to skořápku, ale Nebešťan přežije bez zranění.
Voják něco zavolal dolů a zespodu se ozval jásot.
Několik hlasů ho začalo hlasitě povzbuzovat.
To Tsuteye naštvalo.

Přitáhl k otvoru celou bednu a tentokrát se on zašklebil na vojáka.
Voják mu škleb opětoval a vyzývavě čekal, co přijde.
A přišlo.
Tsutey těžkou bednu obrátil a její obsah celý nasypal do otvoru.
Ozval se řev, následovaný hlasitým kovovým bubnováním.
Pohlédl dolů a vojáka uviděl ležet až dole na zemi.
Jásot ostatních utichl.

Rychle se přemístil ke druhému otvoru.
Poslední kus se musel zase plazit.
Nahlédl dolů a na žebříku viseli hned 2 vojáci nad sebou!
Chtěl znovu vysypat celou bednu, ale pak ho napadlo něco lepšího.
Přitáhl ji k otvoru a vykřikl na vojáky.
Ti na něj nepřátelsky koukali a dál šplhali nahoru.
Oba měli na hlavě oranžovou skořápku.
Tsutey pomalu posouval celou bednu do otvoru.
Zespodu se ozvala střelba a začala bednu trhat.
Tsutey zatlačil a bedna se převážila přes okraj.
Pak střelba utichla.
A hned na to se zespodu ozvalo řinčení kovu.
Tsutey nakoukl přes okraj a něco uviděl.
Oba vojáci leželi přes sebe u žebříku a nehýbali se.
Rozbitá bedna na nich a zubatky všude kolem.
Další voják se s kulháním vzdaloval z dohledu.

Tsutey věděl, že zatím vyhrál, ale na další obranu už nemá zubatky.
A přitom stále nevěděl, jak se dostat do lesa na svobodu!

* * *

Plukovník Quaritch zuřil.
Právě se dozvěděl, že jeho 2 elitní jednotky jsou na odpis.
Vzal si sebou jen zkušené vojáky a žádné nováčky z poslední zásilky.
Jeden mrtvý a jeden těžce raněný venku, protože neměli helmy.
Druhý mrtvý ve výtahu, doslova přepůlený a dalších 5 jeho chlapů tam uvázlo.
Ven je budou muset vyřezat autogenem.
Tři v kritickém stavu na žebřících a další 2 mají lehká zranění.
Morálka je totálně v háji.
Samsony přivezly dohromady 20 lidí, po 4 v kabině a 6 v nákladovém prostoru.
Jestli dobře počítá, tak jen 2 jeho vojáci jsou plně schopni služby!
A ti nyní snášeli raněné.
Výtahy nefungovaly, tak je museli snést ručně.
Zavolal Samson desátníka Wainfleeta, aby odvezl raněné.
Rychle přilétl a zastavil v bezpečné vzdálenosti od kombajnu.
Dvě zlaté oči ho shora pozorně sledovaly.

Jednoduchá operace zajmutí jednoho neozbrojeného navijského zvěda,
navíc v obklíčení 2 jednotek zkušených vojáků, skončila naprostým fiaskem.
Musí ho dostat za každou cenu, teď už živého nebo mrtvého.
A nepřál by mu, aby byl moc živý, až se mu dostane do rukou!

Grace sledovala hlášení i vzteklého plukovníka.
Takto ho snad ještě nezažila.
Smích ji dávno přešel.
Tolik mrtvých a raněných!
Čekala zraněné a bála se o Tsuteye.
Ale ani ve snu ji nenapadlo, že se to vyvine tak dramaticky.
Vojáci věděli, že na Pandoře je 50% úmrtnost a tak jen každý druhý se vrátí na Zemi.
Šli do toho s tímto rizikem, protože jejich rodiny inkasovaly nemalé peníze a odlučné.
Ani hibernátory nebyly na takovou dobu naprosto spolehlivé.
Proto byla pojistka na tak vysokou částku.
Ale nikdy se s tím nesetkala takto přímo.
A toto byly oběti, kterým se dalo zabránit!

Plukovník na ni pohlédl a všiml si, jak je bledá.
„Teď už víte, jak mi je, když posílám své lidi do akce a vracejí se mi
po částech nebo v pytlích!“ řekl jí a nabídl cigaretu.
Vděčně přijala.

Právě zvažovala, zda jeden Tsuteyův život stojí za tolik mrtvých lidí.
Mohla by za ním vylézt, na ni by jistě nezaútočil.
Mohla by ho donutit se vzdát.
Ale pak by ho plukovník mučil a asi zabil.
Nebo by ho v hibernátoru poslal s příští Venture Star na Zemi na bio testy,
aby jeho tělem zaplatil škody, což by pro Naviho byla jednosměrná jízdenka bez návratu.
Nebyl by první.
A i kdyby se třeba vrátil, jeho rodina už tu nebude nebo budou staří.
Zděsila se svých myšlenek a udělalo se jí zle.

„Opravdu mi nechcete nic říct?“ zeptal se jí plukovník a upřeně ji sledoval.
Už minutu jí držel zapalovač, aby jí připálil, ale ona ho nevnímala.
Tak ho zhasnul.
Pak na něj pohlédla a odpověděla:
„Jen jsem nečekala tolik obětí. Měli jsme ho prostě nechat jít a nic by se nestalo.
Neměl žádné zbraně, byl asi jen zvědavý a chtěl se vrátit ke svému klanu.“
„To už teď není důležité, doktorko Augustinová,“ odpověděl jí tvrdě.

„Tady Wainfleet, raněné mám naložené, odlétám. Lehčí případy a mrtví počkají.
Posily již čekají na letišti a nemocnice má pohotovost. Wainfleet konec.“
„Rozumím, konec,“ potvrdil plukovník a pohlédl dalekohledem nahoru na kombajn.
Nic se tam nehýbalo.
Klid před bouří – pomyslel si, když nad ním přelétl nákladní Samson.

* * *

Tsutey nechal nebešťany, aby si odnesli své raněné a mrtvé.
Raději využil klidu a rozhlížel se po kombajnu a okolí.
Hledal cestu ven.
„Kdyby tu tak byl jeho ikran!” povzdychl si.
V této chvíli by si troufl odletět, nepřítel si zrovna lízal rány.

Sledoval právě těžký ocas kombajnu, který vyvažoval přední zubaté kolo.
Vedla k němu řada lan a pod ním nebyl žádný voják.
Kus za ním něco rovného vedlo ze zatopené části dolu nahoru.
Místy ta věc mizela zasypaná zeminou a pak se zase vynořovala.
Z vyprávění Sylwanin slyšel, že se důl zatápí a voda se tak musí odčerpávat ven.
Tudy možná teče ta voda, i když neví, jak může téct směrem nahoru.
Ale Nebešťané umí spoustu kouzel a triků.
Mohl by se za tím skrýt a vyšplhat se tak nepozorovaně ven.

Naděje mu vlila život do žil!
Vzal si své dlouhé lano a zkusil jeho kovový hák zavěsit na tlusté lano kombajnu.
Kdyby rychle klouzalo, dostal by se nepozorovaně na druhou stranu kombajnu.
Pověsil se zkušebně na hák, ale po kousku se zastavil.
Lano bylo málo šikmé, mazlavé a drsné, než aby po něm sklouzl.
Pohlédl nahoru na malou plošinu, to by bylo něco jiného.
Horní lano mělo velký sklon, tam to možná půjde.

Z nadějných úvah ho však vyrušil hluk létajícího stroje.

* * *

„Pane, technikům se podařilo vyřezat otvor do výtahu, takže jsme venku.
Hlásím stav 7 mužů připravených k akci a 2 lehce ranění jako podpora,“
ohlásila se mu jeho jednotka.
„Pane, tady údržba kombajnu. Spočítali jsme chybějící bedny ozubených kol
a podle našich odhadů už nepřítel všechno shodil dolů, takže je bez munice.“
„Výborně!” zaradoval se Quaritch.
„Nemusíme tedy čekat na posily.
Připravte se na útok po žebřících, jakmile uslyšíte můj Samson nad kombajnem.
Budu vás krýt ze vzduchu. Máte povolení střílet a zabít. Konec.“
Pak pohlédl na Grace a oči mu divoce svítily:
„Máte jedinečnou možnost to sledovat z první řady, doktorko Augustinová!“
Vydal pokyny pilotovi, nasadil si masku a přelezl si se zbraní do nákladního prostoru.
Zajistil se na karabinu a popruh zkrátil, aby se mohl bezpečně vyklonit.
Samson spustil rotory a zlehka se odlepil od náspu.

* * *

Tsutey zaslechl hluk druhého létajícího stroje a opatrně vyhlédl dolů.
Stroj se zvedl ze země a blížil se k němu.
Tsutey se rozhlédl po zemi a našel poslední 2 zubatky u velkého výtahu.
Když se stroj přiblížil, tak se k němu natočil.
A on uviděl zjizveného vojáka, jak na něj namířil zbraň.
Rozmáchl se a hodil.
Krátký hod.
Rozběhl se a hodil znovu.
Zubatka dolétla až k letounu a vlétla do něj.
Voják se překvapeně sehnul a zvedl zubatku z podlahy.
Prohlédl si ji a chtěl ji vyhodit ven.
Ale pak si to rozmyslel a hodil ji zpátky na podlahu.
Tsutey se zklamaně schoval za šachtu výtahu.
Na létající stroj nemá čím útočit.
Kdyby tak měl svůj luk a přesné šípy!

Něco zaslechl zdola.
Shlédl dolů přes pletivo velké šachty a uviděl spoustu vojáků.
Asi se dostali ven z výtahu a jdou si pro něj!
Rychle přeběhl do malého výtahu, což letící voják okomentoval několika kulkami.
Zbylo mu už jen lano, které nechal za výtahem, kde zkoušel klouzání háku.
A ještě má nůž.

Pak pohlédl na podivnou nádobu s tekutinou a její smrtící obrázek.
Zaujala ho.
Zkusil ji otevřít, ale nešlo to.
Tak ji aspoň hodí na vojáky jako kámen.
Vyhlédl opatrně ven.
Voják nestřílel.
A jinudy ven z malé kabiny nemohl, musí to risknout!
Uchopil tedy barel za jedno ucho a vytáhl ho ven.
Rozběhl se k zadnímu žebříku, když voják zase začal střílet.
Nechal tu věc být a skočil do úkrytu za šachtu výtahu.
Střelba ustala.
Vyhlédl zase ven a zůstal překvapený koukat.
Barel dostal zásah a něco z něj vytékalo.
V místě, kde se ta kapalina dotkla kovové podlahy,
začala prudce vařit a stoupal z ní bílý dým!

Louže se viditelně zvětšovala a díky mírnému sklonu plošiny,
která fungovala i jako střecha proti dešti, stékala na stranu.
Tsutey vyběhl z úkrytu, aby se vrátil do výtahu.
Smrtící kapalině se vyhul obloukem.
Už ve svém životě viděl tvory lapené obřími rostlinami a za živa strávené.
Uměl si tedy představit, co taková kapalina dokáže.

Znovu se ozvala střelba.
Tsutey neměl na výběr a doslova skočil do malého výtahu.
Kulky zasáhly také barel s žíravinou za ním a ten se roztrhl.
Veškerá tekutina se naráz rozlila po podlaze a rychle tekla k okraji plošiny.
Když se přelila přes okraj otvoru nad žebříkem, ozval se zespodu příšerný řev!

Nad plošinou se zvedal oblak jedovaté mlhy a vítr vytvořený
pohonem létajícího stroje ho nasával přímo k němu.
Z druhého otvoru se tak vynořil voják přímo do oblaku mlhy.
Nikde neviděl nepřítele, tak začal vylézat s namířenou zbraní ven.
Ale jeho maska asi nebyla na něco takového stavěná,
protože po chvíli začal křičet, odhodil pušku a chytil se za hrdlo.
Z otvoru vyhlédl druhý voják a nechápal, co se jeho druhovi stalo.
Také se rozhlédl a když nikoho neviděl, vylezl kamarádovi na pomoc.
Ale ani jeho maska husté jedovaté výpary nezvládla.

* * *

Plukovník už několikrát vystřelil na Naviho, ale nezasáhl.
Předtím viděl, jak něco těžkého táhne k otvoru zadního žebříku.
Poznal kanystr na chemikálie, něco z něj teklo.
Musí ho zlikvidovat, než to Navi hodí na jeho vojáky.
Ten parchant znovu vylezl.
Zřejmě aby svou věc dokončil!
Přepnul na dávkovou střelbu a kanystr sestřelil.
Ale to asi neměl dělat.
Z kapaliny se zvedl oblak bílé mlhy, přes kterou na Naviho neviděl.
Pak se z vysílačky ozval křik, že po zadním žebříku teče nějaká žíravina.
Mají 2 popálené a cesta je odříznutá.
„Dobře, použijte přední žebřík, tam nic neteče!“ nařídil.
Zatím Naviho držel střelbou v kabině malého výtahu.
Ale munice mu rychle docházela.

Pak se z otvoru vynořil první voják.
Skvěle!
Jenže najednou zavrávoral, odhodil zbraň, chytl se za hrdlo a padl na kolena.
Na masce spustil kyslíkovou sprchu, ale to nepomáhalo a vydrží jen krátce.
Vylezl druhý voják a chtěl mu pomoci.
Ale situace se do písmene zopakovala.
Oba se odplazili do ústraní mimo oblak dýmu a sténali bolestí.

Pak si Quaritch uvědomil, že vrtule jeho Samsonu tu mlhu nasávají přímo k němu.
Pilot mu navíc hlásil, že bude potřebovat dotankovat.
Nepočítal s dálkovým letem a kvůli vyšší nosnosti ušetřil na palivu.
Naposledy vystřelil na vykukujícího Naviho a nařídil odlet.
Nezbylo mu, než se vrátit a znovu přistát na náspu.

Ozvala se vysílačka, že 7. plošina je děravá a ta žíravina už kape všude možně.
Voják mu už pak jen stroze oznámil ústup s raněnými a vypnul vysílačku.
Na další volání nikdo neodpovídal.
Plukovník zaklel!
Druhý útok mu také nevyšel.
Jak se ten modrej opičák mohl vyznat v chemikáliích?

Pohlédl na Grace, která byla bílá jako stěna.
Na rozdíl od plukovníka věděla, že následky potřísnění žíravinou jsou na celý život
a příšerně bolí stejně jako hluboké popáleniny. O vdechování ani nemluvě.
Ale pro něj to byli jen vojáci.
Vycvičené stroje, co musí plnit jeho rozkazy.

Plukovník Quaritch už zase držel dalekohled a sledoval plošinu.
Bílý dým se konečně trochu rozplynul.
Čekal, že uvidí své 2 lidi, jak si jdou pro Naviho,
ale nereagovali ani na volání vysílačkou.

Pak se mu ozval Wainfleet, že nabral posily a letí k dolu.
Konečně zase dobrá zpráva!
Netrvalo dlouho a uslyšel zvuk jeho rotorů.
Desátník vysadil u kombajnu posily a nabral raněné.
Výsadek se rychle rozběhl ke vchodu do kombajnu.
Noví vojáci byli mladší muži než původní mazáci a vyděšeně se dívali na popálené kolegy.
Při nástupu viděli už jednu skupinu raněných a slyšeli i o mrtvých.
A to prý způsobil jeden jediný neozbrojený domorodec!
Pandorský duch mu určitě pomáhá.

Hned na to dostal plukovník hlášení, že Navi vyhodil bednu blokující dveře výtahu.
Takže asi pojede nahoru.
„A mám tě, ty parchante!“ zašklebil se.
Pak zavolal vysílačkou do velínu kombajnu, aby odpojili výtahy.

* * *

Tsutey seděl na zemi v kabině výtahu a koukal na stoupající bílé výpary.
V místě polité podlahy už byly velké díry a kouřilo se z nich.
Právě se malý kus kovové podlahy utrhl a s třesknutím dopadl někam dolů.
Ještě nikdy neviděl tak rychle působící trávicí šťávy!
V džungli to masožravým rostlinám trvalo mnohem déle, než svou kořist rozpustily.
Rozhodl se odtud zmizet a nohou vykopl bednu, blokující dveře kabiny.
Ty se začaly zavírat…

(pokračování zde)


Napsat komentář

3 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    AnubisXXL

    wow, pěkná úvodní stránka, budu si to tu muset po dlouhé době prohlédnout, ale ted jsem bohužel v jednom kole

  • avatar
    Vlastik

    Když tam má vojáky, nemůže kropit a když je odvolá, Navi mu zaleze.
    Vědí, že nemá zbraně a nebrali ho zatím moc vážně.
    Ale neboj, na olovo ze vzduchu také dojde.

  • avatar
    DiGGiT

    Nechápu, že se s ním tak pářou. Kdyby se se Samsonem dostali blíž tak ho pokropí sprškou olova a mají po problémech. Moc se tam Tsutey zdržuje. Záleží, kdo vydrží déle. Smůla, že nemá nikoho venku.