Obsah              Melodie na pozadí

12. Střelba

Tsutey se vrátil na stejné místo u Pevnosti, kde viděl poprvé zabití nantanga.
Odložil pod strom tělo mrtvého vojáka a jeho zbraně.
Malý Nebešťan se nezdál, ale se vším tím vybavením byl těžký i na urostlého Naviho.

Na první pokus si Tsutey vyrobil z trsu listí panáka převázaného liánou, aby měl tvar těla.
Toho uvázal na lano a opatrně se přiblížil na okraj cesty vedoucí kolem Pevnosti.
Pohlédl na strážní věž, byla v klidu.
Tsutey ale věděl, že je to stroj, který nikdy nespí a stále bedlivě hlídá.
Vyhodil figurínu několik metrů do cesty a rychle se ukryl.
Chvíli čekal, ale nic se nedělo.
Opatrně vyhlédl na věž, nehýbala se.
Zvedl lano a zatahal za ně.
Nic.
Začal za lano tahat a zeleno-modrého panáka si přitáhl.
Zbraň na věži nic neudělala.
Dobře, asi poznala, že to není skutečné tělo, ale jen listí.

Tsutey zvedl mrtvé tělo a uvázal na dlouhý provaz upletený z lián tentokrát vojáka.
To už bylo těžké, tak ho nemohl jen tak hodit daleko do cesty.
Vylezl si proto na poslední strom.
Tělo rozhoupal a lano popustil.
Voják obloukem odlétl na cestu.
Ještě ani nedopadl na zem a ozval se zvuk strážní věže.
Tsutey se skryl za kmenem stromu a sledoval, co bude.
Věž se otočila, červený paprsek se snesl na mrtvého vojáka a ozvala se střelba.
Voják sebou házel při dopadu projektilů.
Červený paprsek chvíli setrval na nehybném těle a pak zhasnul.
Zbraň se opět vrátila na své místo.

Tsutey slezl ze stromu, že vojáka přitáhne na laně k sobě.
Sotva s tělem pohnul o pár kroků, znovu se ozvala zbraň nepřítele,
aby raněné pohybující se tělo dorazila.
Ne, takto to nepůjde. Z těla za chvíli nic nezbude.
Tsutey si sundal z krku amulet a šel najít dlouhou tenkou větev.
Ořezal ji nožem Nebešťanů na dlouhý prut a znovu si pochvaloval pilku na noži.
Pak na konec pověsil amulet a připlazil se k okraji cesty.
Amulet pomocí větve položil na mrtvé tělo tak, aby byl dobře vidět.
Zbraň na klacek nijak nereagovala.
Pak znovu zatáhl za lano a začal tělo přitahovat.
Doufal, že nyní zbraň uvidí amulet a nebude střílet.
Ale věž znovu spustila poplach a na vojáka začala střílet.
Střelba se opakovala po každém větším pohybu těla, dokud ho Tsutey nepřitáhl do stínu lesa.
Z vojáka toho mnoho nezbylo.
Odtáhl ho proto dál do lesa, kde se o něj postará džungle.
Nepřítele pohřbívat nebude, nezaslouží si to.
Amulet si opět vzal, zůstal nepoškozen.
Tsutey byl zklamán.
Obranná věž amulet neviděla!
Nebo poznala, že je voják mrtvý, ale pak by na něj zbytečně nestřílela.
Sám na sobě to zkoušet nechtěl, amuletu už nevěřil.

Tsutey nemohl vědět, že počítač věže vyhodnocuje za dne jen pohyb větších zvířat a
v noci termo snímky, a že v této oblasti se činnost vojáků neočekává.
V blízkosti větrem rozhýbaných stromů také ignoroval zelené rostliny,
aby předešel planým poplachům.
V případě potřeby se zde systém vypíná ručně.
Nevěděl ani to, že věži právě došla munice a měl vlastně štěstí, že se to nedověděl.
Mohl by to pokládat za úspěch a jiná funkční věž by ho zastřelila.
Kontrolka munice právě blikala ve strážní centrále a vojáci dostali příkaz ji doplnit.
Věží bylo kolem Pevnosti mnoho, jedna na dostřel od druhé a stále na něco střílely,
tak Tsuteovy pokusy zůstaly bez povšimnutí.
Také identifikační karta pohřešovaného vojáka již byla v systému deaktivována,
nikdo nepočítal, že by byl ještě naživu.

Tsutey posbíral vše užitečné.
Naposledy pohlédl na mrtvého vojáka a zaváhal při pohledu na jeho uši.
Pak tiše zmizel v džungli.

Přiblížil se k hlavní vstupní bráně, aby zjistil, kde udělal chybu s amuletem.
Vracející se vojáci se strojem naloženým kamenem vytáhli svůj amulet.
Když míjeli bránu, každý přistoupil k blikajícímu sloupu a amulet k němu přiložil.
Na všechno dohlíželi vojáci hlídající na věžích i pochodující mezi ploty.
Pak hlídka postupovala dál za naloženým strojem.

Tsuteye něco napadlo.
Kdyby se mu povedlo skrýt se mezi naloženým kamenem, hlídka by si ho třeba nevšimla.
Dostal by se tak do Pevnosti a tam by nečekán nepřátelům mohl způsobit velké škody.
Ale vojáci mezi ploty stroj zastavili, prohlíželi shora z věží a obešli ho i zespodu.
Kdyby byl schován mezi kamenem nahoře na  stroji, všimla by si ho hlídka z věží.
Když jiný prázdný stroj vyjížděl ven, tak ho neprohlíželi, ale to stroj jel špatným směrem.

Tsutey byl zklamán.
Myslel, že stačí, když amulet vytáhne a ukáže na věž, ale to nestačilo.
Amulety fungovaly jen ve vstupu do brány a tam byly četné hlídky.
Vniknout tam tak nebylo možné, i když měl amulet.
A na něm by každý voják hned poznal, že není Nebešťan.
Ukrytý na stroji se dovnitř také nedostane.
Přesto mu tato myšlenka vrtala v hlavě.
Zaútočit na nepřítele zde by nebylo možné, vykácený pruh stromů kolem brány
byl několikrát větší než kolem plotu a Nebešťanů zde bylo mnoho.
Nestihl by se nepozorovaně přiblížit a po útoku zase rychle zmizet.
Musí si najít lepší místo, kde jich není tolik.
Ještě chvíli pozoroval zvyky nepřátel a pak se zase přesunul dál po cestě k dolu.

Cestou si všiml, že výmoly při okraji cesty jsou čerstvě vyspravené štěrkem,
včetně toho, kde naposledy ulovil vojáka.
Nebešťané se poučili a podruhé se blízkosti nebezpečného lesa jistě vyhnou.
Sám také nechtěl pokoušet štěstí na stejném místě znovu.
Pokračoval dál k dolu, až našel vhodný strom s mohutnou větví hned u cesty.
Seděl na ní, skrytý hustým listovím a sledoval provoz na cestě.
„To je dobré místo na útok,“ pomyslel si.
Strom se zde větvil do vidlice a mezi oběma kmeny byl dobrý výhled i úkryt.
Mohl si zde dobře zapřít těžkou zbraň.
Tsutey se usmál.
Pak zaběhl kousek hlouběji do lesa a hledal dutý strom.
Netrvalo dlouho a jeden vhodný našel.
Sem si schoval vše nepotřebné a ponechal si jen nůž a pušku zabitého nepřítele.
Náhradní 2 zásobníky si přivázal řemínkem k pasu.

Pak se vrátil na nové stromové stanoviště a trpělivě číhal na svou příležitost.
Trpělivost byla vlastní všem Navi a lovec se bez ní vlastně ani neobešel.
Nemusel čekat dlouho a uslyšel hluk motoru.
Připravil si pušku, odjistil ji a přepnul na jednotlivé výstřely.
Musí šetřit municí.
Čekal.
Cítil převahu nad nepřítelem a těšil se, jak dá Nebešťanům ochutnat vlastní medicínu.
Přivřenýma očima nenávistně sledoval nepřítele.
Přiblížil se nákladní stroj plně naložený vytěženým kamenem.
Vojáci postupovali ve dvojici vedle něj.
Tsutey si znovu ověřil nastavení pušky a pečlivě namířil na nepřátelského vojáka.
Jakmile ho vojáci míjeli, vystřelil.
Třeskla hlasitá rána a puška ho kopla do ramene.
Minul!
Zřetelně viděl, jak kulka narazila do bláta.
Musí mířit výš, je to daleko.
Znovu namířil a vystřelil podruhé.
Opět minul!
Kulka oloupala kus žluté barvy stroje za vojáky.
Toto bylo něco jiného než střílet na nehybný kámen na vzdálenost jen pár kroků.
Tsutey se ale rychle učil.
Když vidí, kam střely dopadají, stačí střílet a pohybovat zbraní.
Konečně pochopil, k čemu je dobrá souvislá střelba, i když plýtvá cennou municí.
Nejdřív se střílí a pak se teprve hledá cíl.
Tedy přesně naopak, než si myslel!
Uvědomil si, že stejně jako Navi se roky cvičí v dovednosti střelby lukem,
i Nebešťané stejně tak dlouho trénují svoje zbraně.

Jenže moment překvapení pominul a vojáci se vzpamatovali.
Jeden z nich byl starý mazák a všiml si ve větvích stromu obláčku splodin po výstřelu.
Protože cestu k útěku mu blokoval vedle jedoucí náklaďák, musel zaútočit.
Okamžitě spustil střelbu dlouhými dávkami do koruny stromu a mladší voják se k němu přidal.
Vojáci se rozdělili, aby netvořili tak snadný cíl.
Na toto byli přesně cvičeni a přešli do protiútoku.
Když jeden voják dobíjel, druhý ho palbou kryl.
Proud kulek do útočníkova stromového úkrytu se tak nezastavoval.

Tsutey také nemohl tušit, že ukořistěná otlučená zbraň je již letitá a mírně zanáší vlevo.
Každý voják si na střelnici provádí zástřel své zbraně, aby poznal její přesnost na dálku.
Zdroje Nebešťanů byly omezené a tak se vše pořád dokola opravovalo.
Navíc nikdo nepočítal, že by zaostalí domorodci měli střelné zbraně
a nebezpečná zvířata útočila zuby a drápy pouze zblízka.

Sotva Tsutey stihl přepnout zbraň na dávkovou střelbu, začaly mu hvízdat kulky kolem hlavy.
Měl velké štěstí, že si vybral dobrý úkryt za vidlicí větví.
Střely trhaly dřevo a listoví v jeho blízkosti, třísky létaly kolem.
Tsutey opatrně vykouknul a znovu namířil.
Vystřelit už ale nestačil.
Několik kulek oloupalo kůru kmenu hned vedle jeho hlavy.
Ucítil palčivou bolest na hlavě!
Vyděsil se…
Uvědomil si, že vojáci ho našli a je jen otázkou času, než ho dostanou.
Na víc nečekal, otočil se a upaloval pryč.
Kulky mu nadále hvízdaly kolem hlavy, ale přibývající množství stromů
ho s uběhnutou vzdáleností před střelbou krylo.

Zastavil se, až střelba ztichla.
Pohlédl na ruce a uvědomil si, že pušku cestou ztratil!
Vracet se zpět a hledat ji ve válečné zóně už ale nemínil riskovat.
Sedl si na větev a prudce oddechoval.
Pak si sáhl na hlavu a ucítil krev.
Ohmatal se a oddychl si.
Našel jen zakrvácený pramen vytržených vlasů, nic vážného.
Měl štěstí, Eywa stála při něm.
Naštvaně odhodil nepotřebné zásobníky a vrátil se k úkrytu v dutém stromu.

(pokračování zde)