Je to několik dní, co válka skončila a Nebešťané odletěli na svůj zmírající svět. Teď už nejsem ten, co ovládá Avatara a poslouchá rozkazy, ale jsem přímo jeden z lidu Na´vi, což mě velice těší. Teď si jenom pořádně zvykám na své nové tělo po svém třetím narození. Asi nikdy nezapomenu, jak to bylo úžasné, když jsem mohl zase chodit, běhat a skákat. Lidem, kteří ovládali Avatary a pomohli nám při vyhnání Nebešťanů z Pandory, jsme s Mo´at a s Neytiri dali na vybranou: žít jako Na´vi nebo jako člověk. Každý souhlasil, že se stane jeden z Na´vi a to s úsměvem na tváři, jako já, když jsem mohl zase chodit. Pohřbili jsme všechny mrtvé až na Quaritche, který začal tento nesmyslný masakr. Lid Na´vi chová ke každému úctu, ať to byl přítel nebo nepřítel. Na´vi  říkají, že je Eywa skoro všechny příjme, kromě Quaritche, který zavinil smrt spousty lidí. Jak jsme dokončili pohřeb mrtvých a modlitbu k Eywě, ve kterou všichni věříme a jsme jí za vše vděčni, tak jak jsme všechno dokončili, byla už noc a čas jít spát. Všichni byli unavení z pohřbu. Lehl jsem si přímo vedle Neytiri a usmívali jsme se na sebe tak dlouho, než jsme usnuli. Tento den byl pro nás všechny namáhavý a další dny budou ještě namáhavější, než dnešní den.