Také jsem řešil, v jaké osobě psát a také v jakém čase. V první osobě se čtenář ztotožní s hrdinem, ale hůř se to píše a těžko se odskakuje, když jsou scény bez hlavního hrdiny. Já tak začal svůj první příběh Sám mezi Navi, kde hrdina ještě nemá jméno. Nebo když někdo něco vypráví o sobě. V dalších příbězích píšu z pohledu třetí osoby a jde to snáze. Jen není dobré oba způsoby míchat dohromady, pak je zmatek.
Píšu v předpřítomném čase, jako že popisovaný děj se zrovna udál. Jen občas, když potřebuji něco pomalu a podrobně rozepsat, spouštím “časovou lupu” do přítomného času a děj tak zrovna probíhá. Kdo někdy něco napsal, ví, o čem mluvím. Proto chápu tvé váhání, Anube, po takové době.

Doufám, že tento dlouho očekávaný díl, navazující dějově na 8. pandorskou část (9. se odehrává ve vesmíru) neutneš, dokud máš slinu a budeš připisovat dál, jak to dělám i já