Avatar FanFiction

Tsuteyova pomsta – 22. Kombajn

Od , 19.Dub 2011 v 21:07 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah                  Melodie na pozadí

22. Kombajn

Plně naložený Samson vzlétl a namířil si to přímo k dolu.
Grace Augustinová seděla v kabině hned vedle plukovníka Quaritche.
Nevěděla, jaká bude její úloha na tomto výletě, ale vítala změnu.
Překvapilo ji, že chtěli v terénu její služby jen jako člověka a vědce, bez výhody těla avatara.
Ve svém skutečném těle už dlouho nebyla mimo základnu.
U boku se jí proto houpala dýchací maska.
Zatím ji v uzavřené kabině nepotřebovala.
Ohlédla se dozadu, kde sedělo několik vojáků s puškami.
Viditelně se po všech těch cvičeních těšili do ostré akce.
Vedle nich letěl druhý Samson pod vedením desátníka Wainfleeta.
Neměla toho surovce ráda, ale byl to plukovníkův oblíbenec na špinavou práci.
Také ve druhém stroji viděla řadu postav v maskáčích a s dýchací maskou na tváři.
Kouřící komíny zůstaly vzadu a pod nimi rychle ubíhal prales.
Za pár minut už byli na dolem.

Quaritch zapnul vysílačku:
„Desátníku, vysaďte své lidi kolem okraje těžební jámy druhého kombajnu.“
„Provedu, pane!” zaslechla odpověď.
Druhý Samson se od nich vzdálil a začal klesat.
Oni pokračovali dál ke kombajnu.
Jak se blížili, vzdálený stroj nabýval obřích rozměrů.
Zanedlouho si Grace připadala jako malá muška letící kolem velikého stromu.
Pomalu kombajn oblétli a přiblížili se ke klesající cestě vedoucí k jeho pásům.
Díky dešti byly částečně pod vodou.

Samson ani nevypnul rotory a vojáci rychle vyskákali ven.
Grace chtěla také vystoupit, ale plukovník ji zarazil:
„My ještě nevystupujeme,“ a pokynul pilotovi.
Stroj se opět vznesl a vracel se zpět před kombajn.
Plukovník navigoval pilota, kam má dosednout.
Přistáli na náspu příjezdové cesty ke kombajnům, která dělila důl na 2 části.
Plukovník si nasadil masku a aniž by ji upozornil, otevřel dveře.
Díky výcviku ho rychle napodobila a vystoupila za ním.

Quaritch vytáhl dalekohled a prohlížel si údolí pod nimi.
Chvíli pátral, až asi našel, co potřeboval.
Pak jí podal svůj dalekohled a řekl:
„Jistě chcete vědět, proč jste dnes tady. Podívejte se támhle mezi ty kameny.“
Grace si uchopila dalekohled a pohlédla tím směrem.
Zaostřila na kameny a pak to uviděla.
Mezi skalami se tam krčil navijský domorodec.
Sem tam přeběhl od jednoho balvanu za jiný.
Přiblížila obraz, jestli nerozezná tvář.
A poznala ji!
I když ta tvář byla zakrvácená a špinavá, poznala Tsuteye!
Vyděšeně sklonila dalekohled a dál koukala tím směrem.
„Vidím, že i vás potěšilo, co vidíte,“ konstatoval jízlivě plukovník a dalekohled si zase vzal.
„Poznala jste ho?“
Grace zaváhala.
Nemůže Tsuteye prozradit, pak by mohli napadnout celý klan.
Pak odpověděla:
„Je to Navi, muž.
Nemá pás muže, tak asi mladý lovec.
Jestli je to Omaticaya, to nepoznám.
Nevidím žádné zbraně, luk nebo nůž.“
„Hmm,“ bylo vše, co na to odpověděl plukovník a upřeně ji pozoroval.
Evidentně jí moc nevěřil.

Grace se rozhlédla po dole.
V dálce viděla, jak druhý Samson vysazuje po obvodu vojáky.
Ti blíže vyčkali na ostatní a pak začali najednou sestupovat po svahu dolů.
Sestup vojáků se místy v rozmoklé půdě měnil v nekontrolovatelný pád.
No nakonec se všichni nějak dostali až dolů.
Seřadili se v rojnici a viditelně uzavírali obklíčení.
Plukovník spokojeně sledoval jejich postup a pak vydal rozkaz, aby se zastavili.
Druhý tým postupoval kolem pásů kombajnu a Navimu tak uzavřel jedinou únikovou cestu.
Kombajn se ani teď nezastavil a dál se hlučně zakusoval do kamenitého svahu.

Quaritch pohlédl na Grace a chvíli se kochal jejím vyděšeným výrazem.
Otočil se a vrátil se k Samsonu, aby něco řekl pilotovi.
Následně jí pokynul, aby přišla k němu:
„Chvi po vás, abyste tomu domorodci nařídila se vzdát.
Potřebuji ho vyslechnout, tak se mu nic nestane. Zatím.“
S těmito slovy zapnul mikrofon a tlampač na Samsonovi zařval:
„Vojáci, pozor! Povoluji jen výstražnou střelbu, potřebuji toho domorodce živého.
Počkáte na místě, dokud se nevzdá.“
A pak jí s úsměvem předal mikrofon.
„Je to teď na vás, jestli přežije, doktorko Augustinová.”
Grace polkla a třesoucí se rukou převzala mikrofon na krouceném kabelu.
Vůbec nevěděla, jak se má zachovat a co má říkat.
Koukala dolů na hromadu balvanů a na obří kombajn, tyčící se nad nimi.
Plukovník viděl její váhání a tak ji důrazným pokývnutím hlavy vyzval k akci.

Zapnula mikrofon a promluvila v trhané navijštině:
„Navijskému lovci! Vzdej se!
Jsi obklíčen, není kam utéct!
Když se vzdáš, nic se ti nestane!
Za tebou je těžební stroj, jiná cesta ven není!”
Quaritch, který nerozuměl téměř ani slovu, jí podezřívavě sebral mikrofon a vyštěkl na ni:
„Co jste mu to říkala? Víte, že se vše nahrává, později si to ověřím. Doslovně!“
Grace mu to bez zaváhání přeložila:
„Navijskému lovci! Vzdej se!
Jsi obklíčen, není kam utéct!
Když se vzdáš, nic se ti nestane!
Za tebou je těžební stroj, žádná cesta ven není!”
„Dobrá. Nastupte si do Samsonu!“ a sám ji následoval.
Pak přikázal pilotovi, aby záznam pustil ve smyčce do tlampače.

* * *

Tsutey ležel skrčený mezi kameny a zoufal si.
Kdyby aspoň byla noc, měl by výhodu, ale byl deštivý den.
Hlídka shora ho držela střelbou v šachu a cestu ke svobodě mu blokovali další 2 vojáci vepředu.
Pak zaslechl hluk létajících strojů Nebešťanů.
Ohlédl se směrem k pevnosti a uviděl hned 2 stroje.
U okraje dolu se rozdělily.
Jeden přeletěl nad ním a přistál za obřím těžebním strojem.
Zahlédl tam další vojáky, které přivezl.
Pak zase vzlétl a přistál vysoko nad ním na cestě, kde měl na něj dobrý výhled.
Druhý stroj oblétával důl a vysazoval po jednom vojáky na jeho okraji.
Pak se vrátil ke vjezdu do dolu, kde přistál.
Tsutey sledoval, jak se vojáci pokoušeli slézt dolů na jeho úroveň.
Ušklíbl se, když viděl, jak jeden po druhém padají a v kotrmelcích se kutálejí dolů.
Ale do smíchu mu nebylo.
Dole se mokří a špinaví seřadili do řady jako náhončí.
Pochopil, že uzavřeli obklíčení, aby jim neutekl po svahu.
V dlouhé řadě postupovali vpřed, zbraně namířené jeho směrem.
Také druzí vojáci prošli kolem housenek pod strojem a pak se všichni zastavili.
Byli od něj, co by kamenem dohodil.
Obě strany vyčkávaly.

Najednou se shora od prvního stroje ozval mohutný hlas:
„Vojáci, pozor! Povoluji jen výstražnou střelbu, potřebuji toho domorodce živého.
Počkáte na místě, dokud se nevzdá.“
Tsutey většině rozuměl a tak pochopil, že ho chtějí zajmout a vyslechnout.
Že ho budou přitom mučit a nakonec se mu pomstí za zabité vojáky, bylo také jasné.
Ale pak se stalo něco, co nečekal.
Ozval se druhý hlas, který mu byl povědomý.
Mluvil navijsky.
Ten zvuk slov a způsob řeči poznal:
„Navijskému lovci! Vzdej se!
Jsi obklíčen, není kam utéct!
Když se vzdáš, nic se ti nestane!
Za tebou je těžební stroj, jiná cesta ven není!”
Ano, byla to Grace.
Copak ho zradila?
Asi neměla na výběr.
Stále dokola opakovala totéž, aby se vzdal.
Pak se zamyslel nad obsahem slov poslední věty, kterou úplně nechápal:
Za tebou je těžební stroj, jiná cesta ven není.
Vojáci přece nerozumí navijštině, třeba mu radí, kudy utéct.
Rozhlédl se kolem a jeho pohled ulpěl na otáčejících se obřích zubech, co se zakusovaly do skály.
Z toho místa odletovaly veliké kameny a bylo tak smrtelně nebezpečné.
Vojáci se mu tedy vyhnuli.
To je ono!
Jestli se mu podaří vyšplhat po zubech na těžební stroj, může vojákům vrchem uniknout.
Nápad mu to připadal šílený, ale pořád lepší, než se vzdát.
Zemře aspoň se ctí jako bojovník a ne jako bezmocný spoutaný zajatec!
Tsutey vyskočil a tryskem se rozběhl ke předku kombajnu.
Na místo, kde ještě před chvílí stál, dopadlo několik kulek.

Grace seděla vedle plukovníka Quaritche v Samsonu a stejně jako on koukala na obrazovku.
Kamera z druhého stroje jim zprostředkovávala přiblížené záběry z lepšího úhlu, než měli oni.
Viděla krčícího se Tsuteye, jak se snaží najít nějakou skulinu v obklíčení.
Na tváři měl krev a bláto, které mu do ní stékalo z vlasů.
Tlampač dál automaticky opakoval její výzvu.
Pak se náhle Navi zvedl a rozběhl se k lopatkám kombajnu.
Grace se sevřelo srdce strachem.
Podařilo se jí oklamat plukovníka a poradit Tsuteovi jedinou cestu ven z obklíčení?
Ale asi to neměla dělat, bylo to velmi nebezpečné.
Kdo ví, jestli to dokáže a přežije.
Skoro ani nedýchala.
„Ten pitomec se rozhodl spáchat raději sebevraždu,“ komentoval to plukovník.
Na záběrech zřetelně viděli, jak domorodec kličkuje mezi dopadajícími kulkami.
Proto do vysílačky zavelel:
„Okamžitě zastavte palbu! Chci ho živého a ne zastřelit!”
Střelba ihned ustala a oba napjatě sledovali,
jak chudák Navi místo kulkám nyní uskakuje obrovským padajícím kamenům.

* * *

Tsutey kličkoval, jak mohl, aby nepřátelům znesnadnil střelbu.
Zatím se mu to dařilo, nezasáhli ho.
Pak se přiblížil k místu, kde se obří zubaté kolo zakusovalo do skály.
Každá jeho lopatka byla veliká jako celý nákladní stroj a měla 2 veliké ostré špičáky.
Kolem se sypal hustý štěrk a odletovaly ze skály vyrvané kameny.
Dopadaly s duněním na zem. Některé byly větší než on sám.
Tsutey se musel maximálně soustředit, aby se jim dokázal rychle vyhýbat.
Jedno jediné zaváhání a skončil by rozdrcený pod balvany.

Střelba ustala. Ani si toho v tom hluku nevšiml.
Na vojáky úplně zapomněl. Svěsili své zbraně.
Také oni sledovali nevšední divadlo se zatajeným dechem.
A kupodivu mu proti kamenům v duchu fandili.
Nikdo ještě nic takového neviděl a ani by na to nesebral odvahu.
Odvážný Navi si získal jejich respekt!

Tsutey se konečně přiblížil z boku k rotujícím lopatkám.
Hluk byl už tak ohlušující, že ho bolely uši.
Dusil se všude přítomným prachem.
Uhnul před balvanem, který se převalil z plné lopatky a zachytil se jí.
Její okraj byl široký a plný ostrých rýh, ale on se pevně držel.
Ďábelsky rychle ho to vyneslo do výšky.
Nohy mu visely volně ve vzduchu.
Zanedlouho byl tak vysoko jako ve větvích vzrostlého stromu.
Jako rodilý Navi neměl strach z výšek a poprvé se ohlédl dolů.
Vojáci na zemi byli malí a sledovali ho.
Nestříleli.
Pohlédl nad sebe a uviděl na lopatce nad sebou, jak se přes její okraj překlápí balvan.
Rychle se vytáhl na hranu své lopatky a posunul se k jejímu špičáku.
Balvan nad ním se převážil a těsně ho minul.
Tsutey pohlédl dolů a spatřil, jak se balvan po dopadu roztříštil na několik menších.
Jeho kousky se rozlétly do okolí.
Po hraně dovrávoral až ke špičáku a zachytil se ho.
Ale ihned ho zase pustil.
Byl horký a pálil!
Ohlédl se po létajícím stroji, na jehož úroveň se dostal.
Za průhledným krytem zahlédl 2 vojáky a Grace.
Věnoval jí krátký pohled a pak už musel řešit další problém.
Lopatka se začala naklánět a tak musel přejít na její vnější hranu.
Byla také horká a pálila ho do poraněných chodidel.
Stěží udržel rovnováhu.
Lopatka se ale stále převracela, až se z ní ozval rachot.
Pohlédl dovnitř a uviděl, jak kámen mizí postranním otvorem dolů.
Pochopil, že musí kámen následovat.
Spustil se dovnitř a tak zase visel na rukou za rozpálenou hranu.
Ale dlouho se tak neudržel.
Sklouzl po vyleštěné ploše dolů do hloubky za kamenem!

* * *

Grace s plukovníkem Quaritchem a pilotem koukali fascinovaně na obrazovku ještě chvíli po tom,
co se Navi vyvezl na obří lopatce kombajnu nahoru a zmizel v útrobách gigantického stroje.
Totéž se zřejmě dělo i ve druhém Samsonu.
Chvíli trvalo, než plukovník prolomil mlčení.
Viditelně i na něj udělal výkon odvážného modrého lovce dojem.
Sám už zažil všelicos, ale na tento kousek by si ani on netroufnul.
Takový mariňák by se mu v jednotce líbil.
Zapnul vysílačku a zavelel:
„Plukovník Quaritch výsadku! Přesuňte se ke kombajnu, ať vám neuteče. Konec.”
A vypnul vysílačku.
„Tedy jestli to přežije,“ dodal už sám pro sebe.
Pohlédl na Grace a nemohl si nevšimnout malých ohníčků v jejích očích.

* * *

Sotva Tsutey proletěl otvorem, ten se za ním s ozvěnou uzavřel.
Málem ho překousl napůl!
Rychle klouzal po zaprášené šikmé ploše, až bolestivě přistál na hromadě kamene.
Pohlédl dopředu a uviděl, jak kámen mizí v nekonečné řadě do dáli.
Poznal dlouhého pružného hada, jakého viděl už dole.
Hromada se mu pod nohama sesouvala.
Musel dávat pozor, aby v jedné z četných mezer neuvázl nohou.
Nebo aby ho některý kámen nerozdrtil.

Pak se shora za ním ozval rachot.
Ohlédl se a uviděl další hromadu balvanů, jak se na něj řítí stejnou cestou.
V poslední chvíli uskočil dopředu a stranou.
Uhnul tak několika menším kamenům, které se po nárazu do předchozí hromady vymrštily.
Pak dostal nápad. Našel si před sebou větší kámen a přeskočil na něj.
Pak si na něj sedl, aby lépe držel rovnováhu a odpočinul si.
Zanedlouho se hromada před ním uvolnila a také jeho kámen se dal do pohybu.
Prach se konečně rozplynul.
Otočil se a uviděl padající hromadu kamení z další lopatky.
Rychle se vzdaloval od toho nebezpečného místa.

Pohlédl zase před sebe.
Viděl jen nekonečný pás kamení v hustě propletené konstrukci těžebního stroje.
Nahoře po straně na plošině uviděl Nebešťana s oranžovou skořápkou na hlavě.
S otevřenou pusou na něj zíral, jako by viděl ducha.
Neměl zbraň, tak mu Tsutey pokynul rukou.
Musel to být pro něj šok, vidět modrého domorodce, jak si klidně sedí na kameni a veze se na pásu.
Poté jeho pozornost upoutal rachot blížící se zepředu.
V dálce uviděl oblak prachu, který mu připomněl drtící zařízení v dole.
Musí zmizet pryč od kamene, jinak tato divoká jízda bude jeho poslední!

Když se prašné místo přiblížilo, Tsutey uviděl, že kámen dál nejede a padá tam dolů.
Rachot mu potvrdil domněnku, že jde skutečně o drtící zařízení.
Seskočil proto ze svého velkého kamene a po několika jiných přeběhl k lávce na okraji.
Chtěl na ni vyšplhat, když tu třeskl výstřel a něco zajiskřilo těsně vedle jeho ruky.
Pohlédl nahoru a uviděl Nebešťana, který se již vzpamatoval a zaútočil na něj svou zbraní.
Běžel k němu a v běhu střílel.
Třeskl druhý výstřel.
A třetí.
V tom hluku výstřely skoro nebyly slyšet.
Nebešťan si uvědomil, že v běhu se netrefí a zastavil.
Poklekl a pečlivě namířil.
Tím dal Tsuteovi trochu času.
Nezbylo mu, než seskočit zpátky na pás.
Další výstřely ho tak již nezastihly.

Ale smrtící místo bylo před ním a nedalo se mu vyhnout.
Zpátky po kamenech nemohl, tam byl nepřítel.
Vyskočil proto na nejvyšší balvan v dosahu.
A když se kámen už převracel, že se zřítí dolů, mohutně se odrazil.
Nad pásem vedla konstrukce kombajnu a byly tam vodorovné zpevňující tyče.
Jedné se tak v poslední chvíli zachytil.
Podíval se pod sebe a uviděl prázdno!
Visel přímo nad otvorem, kam padal kámen.
Uvnitř se otáčely 2 obrovské zubaté válce a mezi sebou drtily velké balvany na menší kusy.
Ty pukaly jako křehká vejce a jejich zbytky se za obrovského rachoru rozlétaly všemi směry.

Tsutey se rozhlédl, kam dál.
Vodorovné tyče byly příliš daleko od sebe, aby mohl přeskakovat z jedné na druhou.
Musí se dostat na lávku Nebešťanů.
Začal ručkovat po tyči jejím směrem.
Ale mezitím tam doběhl útočící Nebešťan s maskou a skořápkou na hlavě.
Tsutey vystrašeně pohlédl na své nohy, visící přímo nad drtičkou kamene.
Pak se pohledem vrátil k nepříteli.
Nebešťan pozvedl zbraň a namířil na něj.
Tak blízko, zapřený o zábradlí, už nemohl minout.
Ze vzdálenosti jen několika kroků si pohlédli do očí.
Pak Nebešťan stiskl spoušť!

(pokračování zde)


Napsat komentář

4 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    AnubisXXL

    hned musim jit na dalsi.dil

  • avatar
    Vlastik

    Obrázky – chtělo to po čase nějakou změnu :-)

    Kdyby Quaritch tušil, že tento Navi je Pandorský duch,
    tak by nařídil krycí palbu a převálcoval by ho přesilou.

  • avatar
    Kaskarin

    Zajímavý nápad, přidat do příběhu záběry z filmu. Další příjemné zpestření.
    A ten obrázek na titulní stránce je taky tvá práce? Pěknej.

    Jsem zvědav, jak to celé dopadne. Zatím je jeho štěstím, že ho Quaritch chce živého.
    Otázkou je, jak dlouho?