Avatar FanFiction

Sám mezi Na’vi – 1. Země, večer

Od , 20.Říj 2010 v 20:00 , zařazeno v Sám mezi Navi

Obsah

1.  Země, večer

Čekám na křižovatce za městem. Sem tam projede auto. A sem tam ještě někdo spěchá domů pěšky.
Dělníci z doků. Už se setmělo. V dálce barevně září město. Jaká krása z dálky. A jaká snůška odpadků zblízka.

Na střeše každého auta svítí identifikační kód. Barva se liší dle nákladu a tonáže. Už z dálky se dá odhadnout, co se blíží. Identifikace je ale hlavně pro vzdušné sledování provozu. Nefunkční či dokonce falešné značení se tvrdě trestá. Ale to mi nehrozí. Nemám auto. Kdo má, je v nové globální databázi. Ne, nemám zájem.

Jdu po dlouhé době do akce. Osobně, jako pěšák. Normálně tuto práci nedělám, je to riziko, ale doba je dnes jiná. Musím brát co je. A dneska si přijdu na opravdu hezkou sumičku. Časy, kdy jsem dělal v laboratoři, pracoval s lepší technikou či dokonce létal, jsou nenávratně pryč. Většinou malé akce plánuji já. Využít příležitost a pak rychle zmizet. Ale dnes to není malá akce. A beze mě to nejde. Potřebuji ty prachy, abych přežil další měsíc.

Ozval se hluk helikoptéry. Policejní stroj. Skoro prázdná ulice se v mžiku úplně vylidnila.

Není dobré za tmy na sebe poutat pozornost. Světlomety nepotřebují, mají noční vidění a dost dobrou optiku. Mohou přivolat pozemní hlídku a ta si vždycky na Vás něco najde, když už přijela. V lepším případě pár ran elektrickým obuškem, pro výstrahu – aby si udrželi respekt. A taky ho mají. Prý policajti. Dávno je neplatí stát, ale některá velká firma, co má své politiky ve vládě. A tam je mají všechny velké korporace.

Schoval jsem se za reklamní poutač do závětří. Nemusí mě každý vidět. A močit proti větru se taky nevyplácí. Respirátor mi nepříjemně tlačí do tváře. Dnes mám teprve první filtr a skoro jsem ho nesundal. Je to znát. Smrdí potem a hůř se mi dýchá. Podražily. Jako ostatně všechno. Musí ještě pár hodin vydržet. Pak ho s chutí zahodím. Ale teď ještě ne.

Zvuk rotorů odezněl a znovu se vynořili spěchající lidé jakoby odnikud. Vyšel jsem také ven. Zvědavě jsem pohlédl za sebe na poutač, který to politik co zase slibuje nebo které auto je nejlepší si koupit. Ale ne. Nejnovějším hitem je skutečný živý voňavý strom do Vašeho bytu, geneticky odolný proti smogu a vybavený automatikou kořenového systému. Bateriové i solární napájení. Jako bonus růstové gelové náplně na rok zdarma. Super nabídka, v noci dokonce nádherně světélkuje. Produkuje čistý přírodní kyslík. Čím větší strom, tím víc kyslíku. Ale větší je taky dražší.
Taky by se mi líbil. Ale ne za cenu nového vozu. A kdoví, kde takový hybrid najednou vyšlechtili …

Loudám se po krajnici sem a tam, jako že někam jdu, abych nebudil stojící pozornost.
Je po 22. hodině, už by tu měli být. Mají zpoždění. Začínám být trochu nervózní.
Na druhou stranu, když něco vychází až moc dokonale, může to být bouda.
Jako minule. Ale na to teď nechci myslet. Dnes ne. Dnes to vyjde. Musí.

Většina tahačů jede z doků po hlavní mimo město. Včera přistála loď z prstenců, tak se činí.
V dálce vidím proti blikající, reklamou a smogem barevně nasvětlené obloze, auto z města. Nezastavilo. Tak čekám na další. Odbočilo. A další. Trpělivost, potřebují Tě. Přijedou.

(Pokračování zde)


Napsat komentář

4 Komentářů k tomuto příspěvku