Avatar FanFiction

Jake a Neytiri – 1. Neytiri

Od , 17.Pro 2010 v 8:46 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah              Melodie na pozadí

1. Neytiri

Skončilo několikadenní období dešťů a konečně vyšlo sluníčko a oteplilo se.
Během dešťů jsou zvířata schovaná, potůčky se mění v řeky a řeky se rozlejí do okolí v jezera.
Jen jednou, to byla Neytiri ještě malá, si pamatuje, že voda stoupla tak, že zatopila
Kelutral (Rodný strom) a uhasila i Věčný oheň.
Bylo to zlé znamení. Museli vše přenést nahoru do větví.
Přišli tehdy o všechny koně a dlouhou dobu byli o hladu.
Když voda opadla, začaly se šířit nemoci ze zapáchajícího bahna a od utopených zvířat.
Na čas museli opustit Rodný strom a odejít do hor. Tehdy poprvé viděla Strom duší.

Ale většinou je vydatný déšť zdrojem snadné potravy.
Po opadnutí vody lid chodí hledat uvízlé ryby a sbírat korýše do košů k nedaleké zátoce na řece,
což bývá veliká zábava a potom i velká hostina. Malou výhodou období dešťů je,
že všude přítomný obtěžující hmyz zaleze do skulin ve stromech a neobtěžuje.
Není třeba se pak potírat extraktem z rostlin.
Klan Omaticaya se během takového období zdržuje doma a věnuje se rodinnému životu.
Jindy s rozbřeskem lovci vyjíždějí na lov, ženy odcházejí nasbírat teylu (jedlé larvy hmyzu),
aromatické rostliny, řezat dužinu na sušení, trhat v korunách stromů chutné ovoce.
Nyní se rodiny věnují opravám rohoží, oděvů a zbraní, tkaní a jiným domácím pracím.
Večer se odpočatý klan sejde u Věčného ohně a zpívá písně na oslavu života a lásky,
úspěšného lovu a jako poděkování a vděčnost štědré matce Eywě.
Na takové večery se vždy moc těšila.

Neytiri se ale už nějakou dobu takových období obává.
Tsmuke (sestra) Sylwanin se měla stát nástupkyní matky jako tsahik (ta, která vykládá
vůli Eywy) a byla už jako malá zaslíbena dnes nejlepšímu lovci klanu, Tsuteyovi.
Jako většina dívek, tak i Neytiri Tsuteye kdysi obdivovala.
Byl synem nejlepšího bojovníka klanu Ateye a zdědil po svém otci i jeho skvělé schopnosti lovce.
Po tragické smrti Sylwanin má ona, jako druhá dcera oloeyktana (náčelníka) převzít tyto povinnosti
a nastoupit na její místo. Ale to také znamená spojit se s Tsuteyem.
Už před delší dobou složila zkoušku lovce a byla tak připravena najít si muže.
Tsutey se jí po smrti sestry začal dvořit a očekávalo se, že jeho nabídku přijme.
Byl odmalička vychováván jako výjimečný bojovník a budoucí náčelník, stal se pyšný
a choval se stále více arogantně. Jen málo lovců s ním mohlo vyjet do lesa.
Když s nějakým mladíkem zapředla hovor a přišel Tsutey, hoch znervózněl
a pod nějakou záminkou se vytratil.
I proto se jí jiní mladí muži vyhýbají a některé dívky na ni zase žárlí, asi také proto,
že je dcera náčelníka. Cítí se svázaná a nesnáší za to Tsuteye.
Vždycky chtěla být výborná lovkyně jako její odvážná starší sestra Sylwanin nebo uznávaná Peyral.
A teď ji otec Eytukan a hlavně matka Moat tlačí do spojení s Tsuteyem, jako budoucí tsahik.
Protože se to od ní očekává a je to ku prospěchu klanu, předběžně svolila,
aby měla od rodičů pokoj, ale konečné rozhodnutí stále odkládá.

Vždycky si myslela, že si muže vybere sama, tak, jako všechny dívky, které jsou šťastné v páru.
Často přemýšlela, který z mladých lovců kmene to asi bude …

Občas si také někdo přivedl druha z jiného kmene, ale jen velmi výjimečně.
Výprava do jiného klanu za získáním partnera byl odvážný počin a ne všichni se vrátili.
Dotyčný, většinou muž, musel dostat souhlas svého náčelníka.
K výměně docházelo při oficiálních návštěvách z jiných klanů, kdy nápadníci přicházeli ve skupině
a předávali náčelníkovi dary, většinou krásné zbraně a umělecká díla, když žádali o slyšení.
Klan Omaticaya takto získal většinu svých koní.
Zájemce pak zůstal u klanu nebo se vrátil s vyjednavači k jejich klanu hledat partnera.
Muž musel jisté období žít v klanu dívky a sloužit jejím rodičům.
Musel si ji zasloužit a oni zase poznat, že s ním bude šťastná a že rodinu uživí.
Vztah musel schválit náčelník klanu a také on určil délku zkušebního období podle zásluh
nápadníka pro klan. Pár se nesměl během té doby spojit, byla to i zkouška věrnosti a trpělivosti.
Následovala velká oslava na rozloučenou a muž byl přijat do druhého klanu,
aby mohl i zůstat, pokud by chtěl.

Po oslavě je obvyklé vysněné spojení před Eywou jako stvrzení svazku páru navždy.
Některé kmeny praktikují toto první spojení za přítomnosti celého klanu na posvátném místě,
za použití silných omamných afrodiziak a partner to musí akceptovat.
Takové spojení trvá celé hodiny a i pro klan to je mimořádná oslavovaná událost.
Pokud se pár rozhodl odejít, rodiče už dceru většinou nikdy neuvidí a loučení se neobejde bez slz.

Mladý pár si pak postavil ve větvích Rodného stromu spací síť pro dva a nocí se tak
často nesly zvuky vášnivého milování a probouzely její fantazii.

Její matka Moat je také z jiného klanu daleko u moře, věděla to z jejího vyprávění.
Po ní zdědila jiné znamení teček na čele než její vrstevníci a Moat také přinesla zvyk
zdobení kxetse (ocásku) řemínkem.

Výmluva, že drží smutek po sestře, už přestává fungovat.
Je jí jasné, že s novými povinnostmi skončí její svoboda, celodenní toulky lesem
a báječný nezávislý život lovce.
Možná se dokonce bude muset vzdát Seze, když na ni nebude mít už tolik času.
Zděsila se takové myšlenky …

Včera se opět s matkou pohádala, Moat jí vyčetla, jak je paličatá a nemyslí na blaho klanu,
že údělem tsahik je obětovat se pro druhé a ne se toulat sama po lese.
Matka nikdy nelovila, tak to nepochopí. Ani neumí pořádně střílet z luku.

Ráno proto ještě za svítání vyběhla do koruny Rodného stromu a navštívila Seze, svého ikrana.
Nakrmila ji kouskem sušeného masa, co si vzala na cestu a pomazlila se s ní.
Seze jí vděčně olízla tvář.
Zmoklí ikrani se choulili na Větvi ikranů a čekali na první paprsky sluníčka, aby se prohřáli.
Nejevili jako jindy nadšení pro let.
Uvolnila Seze postroj a nechala ji odpočívat.

Do lesa se rozhodla jít dnes pěšky.
Vzala si svůj lehký lovecký luk, 2 šípy budou stačit a váček s léčivými bylinami.
Čisté vody je všude dost a cestou si najde nějaké čerstvé ovoce k snědku.
Eywa je štědrá ke svým dětem.

Ostatní své věci nechala v koženém vaku zavěšeném v rodinných prostorách,
zavázaného řemínkem a označeném svou značkou.
Takto označeného se ho nikdo nedotkne, to je zákon klanu.
Poslední, kdo to porušil a kradl, byl připoután pro výstrahu 3 dny a 3 noci před Rodným stromem
na totemu o hladu a pak dlouho nesměl na lov ani do lesa a dělal ty nejhorší práce.
Pokud by se nepodvolil, byl by vypovězen z klanu a to byl ten nejhorší možný trest.
Z vyprávění slyšela, že jeden muž, co ve sporu zákeřně zabil člena klanu bez Souboje cti,
byl vypovězen a marně se snažil vrátit. Klan ho bral jako nepřítele, velmi dlouho se trápil
a nakonec zabil sám sebe. Klan ho poté ani řádně nepohřbil, nezasloužil si to.
A tak se jeho duch nespojil s Eywou. Strašné. Bylo to už dávno za časů děda.

Rodičům se chytře vyhnula, stráži u vstupu do Rodného stromu řekla, že jde lovit
a tiše zmizela v lese.

* * *

Vyrazila na sever k vodopádu, dokud tam ještě nikdo nebyl.
Chvíli sledovala okolí, zda je zde bezpečno a pak odložila luk a suchý váček,
zkontrolovala nůž na boku a šla si zaplavat pod vodopád.
Vytáhla nůž, potopila se a zkušeně sáhla nožem pod několik kamenů.
Její snaha nezůstala bez odměny a vytáhla k noži přichyceného malého korýše s klepety.
Došla k vyčnívajícímu kameni, raka chytla za ocas a tělo i s klepety zručně odkrojila
a nechala spadnout do vody. Chybějící část mu za čas doroste.
Na masitém zadečku si za syrova pochutnala a vysála lehce slaný obsah.

Za padající vodou, kam nebylo vidět, si sundala roušku i ozdoby a věnovala se čistotě těla.
Pak umyla ještě nůž a jeho pouzdro.Vypraný kousek oděvu si znovu připnula k tělu, studil.
Chladná voda ji osvěžila a pochoutka zlepšila špatnou náladu.
Vrátila se na břeh, vyždímala roušku, stáhla rukou vodu z copánku a otřepala se.
Zvedla luk, zkusila ho natáhnout – neměl sílu, tak dotáhla uvolněnou vlhkou tětivu.
Posbírala drobnosti a znovu vyrazila do lesa na sever.

Ale už po chvíli, aniž si to uvědomila, změnila směr na západ.
Vlhká tráva za dne už nesvětélkovala tak krásně jako za suchých teplých nocí.
Za deště ztichlý prales se nyní probouzel k životu a spousty drobných zvířátek hledaly něco
k snědku. Pestrobarevné květiny otevíraly své květy a lákaly na sladký nektar polétavý hmyz.
Jako vše na tomto světě byly květy i hmyz obrovské a tedy i nebezpečné.
Zastavila a zaposlouchala se do zvuků lesa. Nasála svěží vlhký vzduch a radostně se usmála.

Nedaleko byl křivý strom s větvemi až k zemi, změnila směr a vylezla do koruny stromu.
Větve jsou vlhké, musí jít opatrně.
Přeběhla 2 stromy a zastavila se u popínavé rostliny s fialovými listy.
Z listů ještě kapala dešťová voda.
Přikrčila se a z jednoho listu se několika doušky napila.
Znovu se usmála. Pak se rozběhla směrem od slunce.

V koruně stromu nedaleko se ozvalo švitoření a větve se začaly otřásat.
Skrčila se na silné větvi a nehnutě čekala.
Za chvíli se objevila malá skupina prolemurů, skákala z větve na větev a škádlila se.
Když ji bez povšimnutí minuli, vstala a pomalu je sledovala.
Prolemuři vědí, kde jsou ty nejlepší sladké plody.
A také netrvalo dlouho, odbočili ze směru a začali šplhat k vrcholku jednoho stromu.
Věděla, že nejsou nebezpeční a přidala se k nim.
Skupina ji chvíli pozorně sledovala a pak se začala opět věnovat jídlu.
Na koncích větví byly sytě žluté zralé plody. Bylo obtížné a riskantní dostat se až k nim.
Našla si svoji větev, která ji unese a utrhla zralý plod žluté barvy.
Měl oválný tvar, velikost ruky a uprostřed byl zúžený.
Větev se otřásla a další dva plody vedle upadly a zmizely v hlubinách pod stromem.

Neytiri se vrátila ke kmeni a získaný plod prohlédla. Našla nezvaného hosta, tučného červa.
Chvíli váhala, zda je jedlý a pak ho snědla, obsahuje spoustu živin.
Začala si pochutnávat na slaďoučkém ovoci a sledovala malé prolemury,
jak hbitě skáčou z větve na větev a trhají ovoce až na samotných koncích větví,
aniž by jakýkoliv další plod spadl. Měli na to také 4 ruce.
Vůbec spousta zvířat má 4 ruce, 4 přední nohy nebo 4 křídla a dokonce ryby mají vepředu 4 ploutve.
Zamyslela se, jaké by to bylo, kdyby i lid měl 4 ruce a jak snadněji by se mohla pohybovat
po větvích stromů. Možná její předci kdysi měli 4 ruce, ale Eywa to zařídila tak, že nyní měli jen 2,
zato silné a obratné. Třeba by pak nemohli chodit po nohou vzpříměně, ale shrbeně jako prolemuři.
Představila si Tsuteye, jak má 4 ruce a neví, do které má uchopit luk a do které šíp, snaží se střílet,
ale nemůže se trefit, tak to zkouší jinou rukou a stále mu to nejde.

Tato představa ji pobavila tak, že vycenila ve škodolibém úsměvu špičáky.
Prolemuři poblíž strnuli a upřeně ji pozorovali. Pak zase pokračovali v jídle.
Za chvíli spásli všechny plody a aniž by si jí dál všímali, vydali se pryč.
Jejich švitoření po chvíli utichlo v dáli.
Dojedla plod a 2 pecky uvnitř si schovala.
Navi ze zvyku semena jedlých rostlin schovávali a pak je zasazovali do země poblíž Rodného stromu.
Za generace se tak v okolí vytvořil celý ovocný sad.

Rozhlédla se a uviděla nedaleko vysoký strom. Po visutých liánách se zhoupla a přelezla na něj.
Vyšplhala do koruny až na samotný vrcholek, který se ve větru houpal sem a tam.
Rozhlédla se kolem, všude, kam dohlédla, byl les a nad ním se zvedal opar.
V dáli byl vidět rodný strom, jeho tvar nemohla přehlédnout.
Za ním vycházelo slunce a začínalo hřát.
Pohlédla na jasnou oblohu, velký modrý stín zabíral celou její půlku.
Nikde neviděla žádné létající tvory.
Zorientovala se a odhadla směr na západ.
Slezla z vysokého stromu a vrátila se na známou cestu po větvích asi 5 výšek nad zemí.

Právě seskočila z mohutné větve na menší z vedlejšího stromu a ta se pod ní prohnula.
Sesmekla se jí noha a v pádu se zachytila další větve a vytáhla se na ni.
Zašpinila se od mokrého lišejníku, tak se začala čistit.
Ozvalo se prasknutí větvičky !
Ucho Nebešťana by to nezachytilo, ale její cvičené smysly byly v mžiku ve střehu.
Právě díky opatrnosti a citlivým smyslům mohou Navi v džungli přežít a nezůstat o hladu.
Pohlédla pod sebe a uviděla, jak se pod ní na větvi nad zemí plíží nantang (zmijovlk).
Byl na lovu. Kde je jeden, bývají obvykle i další, loví totiž ve smečce.
Okamžitě ji chytila lovecká vášeň.
Pod ní se jistě odehraje lovecké drama, stačí se jen neprozradit a tiše vlka sledovat.
Eywa jí nachystala hned po ránu skvělé představení.
Oči se jí rozšířily a uši sklopily do vzrušené polohy.
Lehla si tiše na větev a vlka sledovala.
Plížil se k potoku, kde se právě napájelo několik yeriků (hexapodů).
Z vrchu si hned všimla, že vlků je 5 a docela nic netušící hexapody obklíčili.

Něco ji napadlo.
Vytáhla schované pecky, zvedla se do kleku a jednu hbitě hodila mezi pijící zvířata.
Pecka hlasitě žbluňkla do vody.
Zvířata okamžitě zbystřila a otevřela na hlavě reflexní blánu.
Jejich sluch se tak několikanásobně zlepšil.
Vlk na stromě na víc nečekal a s velkým cáknutím skočil mezi ně do vody.
Minul.
Překvapená zvířata nevěděla, na kterou stranu hned prchat a chvíli zmateně stála.
Toho využili ostatní lovci a vrhli se na kus, co stál přímo ve vodě.
Hexapodi prudce vyrazili na všechny strany a zmizeli v křovinách.
Zvíře ve vodě se nemohlo plně odrazit a to se mu stalo osudné.
Jeden z vlků ho strhnul k zemi a držel, než dorazili ostatní a pomohli mu zvíře usmrtit.
Smečka se rozmístila kolem a čekala, až vůdce vytáhne zvíře na břeh, otevře vnitřnosti
a vybere si nejlepší kousek k snědku. Také měli svůj rituál, kterým vůdci smečky vyjadřovali úctu.
Pak se pomalu přiblížili.
Neytiri vzala druhou pecku a hodila ji vůdci smečky na hlavu.
Zvíře vztekle zavrčelo a postavilo se do střehu. Byla to samice.
Ostatní se stáhli a začali také vrčet a větřit.
Když se nic nedělo, uklidnili se a začali se zase pomalu blížit k masu.
Vůdčí samice už zahnala největší hlad, tak je nechala a všichni spokojeně hodovali.
Neytiri je ještě chvíli spokojeně pozorovala, pak se tiše zvedla a odplížila se pryč.

Postupovala známou stezkou po větvích, když jí smysly najednou před něčím varovaly.
Strnula a naslouchala.
Nic nebezpečného neslyšela, když tu si uvědomila, že právě to ticho je to podezřelé.
Prales ztichl.
Přitiskla se k větvi stromu a nehybně vyčkávala.
Dole se ozvaly těžké kroky a hlasité odfrknutí.
Vyhlédla opatrně dolů a na zemi spatřila mohutné svalnaté tělo černé barvy.
Palulukan (thanator) !
Větřil.
Zřejmě zacítil krev hexapoda, co ho skolili nedaleko vlci. Měl vynikající čich.
Chtěla se tiše zvednout a zmizet, když tu se odrazil a vyskočil do výšky na větev pod ní.
Jeho obrovské drápy se zaryly do stromu, aby zvíře udrželo rovnováhu.
Neytiri ani nedýchala, toto byl jeden z nejnebezpečnějších predátorů jejich světa.
Před torukem (leonopterix) se dalo schovat v lese, ale před thanatorem nezbývalo než utéct.
Mnoho lovců se už nevrátilo z osamocené výpravy do lesa.
Jen výjimečně našli jejich ohlodané kosti a pohřbili je.
Přitiskla se k větvi a ani nedutala.
Najednou se větev otřásla a ona ucítila smrdutý dech masožravce.
Zvedla hlavu a z metru na ni dravec hleděl.
Stál na spodní větvi na zadních a opíral se o její větev předními tlapami.
Chvíli si koukali do očí.
Thanator větřil její pach a upřeně ji pozoroval.
Snažila se nepohnout a nevydráždit ho k útoku, ale nemohla od něj odtrhnout své velké oči.
Připadalo jí, že to trvá věčnost …
Pak seskočil na zem a označil močí kmen stromu jako své teritorium.
Poté znovu pohlédl nahoru na Neytiri a zmizel v džungli.

Zachvěla se.
Stačila chvíle bezstarostné nepozornosti a rodičům by ztráta druhé dcery zlomila srdce žalem.
Marně by celé dny čekali na její návrat.
Po chvíli se v dálce ozvalo vytí vlků a řev thanatora, který si přišel pro zbytek hexapoda.
Neváhala a z nebezpečného místa rychle utekla.
Ještě se celá chvěla.

Jen jednou byla tak blízko thanatora, ale to s nimi byla tsampongu (skupina válečníků)
a byli s nimi i dospělí zkušení lovci, takže jich bylo hodně.
Všichni hlasitě křičeli a mávali zbraněmi, aby si netroufl zaútočit.
Hodili mu tehdy celodenní úlovek a ustoupili. Pak už je nechal na pokoji.
Několik nocí pak měla zlé sny.

Thanatoři jsou samotáři, kromě páření nesnesou v okolí jiného svého druhu.
Jejich území je naštěstí veliké, takže v okolí žije jen jeden.
Otec vyprávěl, jak jedné noci byl slyšet řev bojujících dravců a celý klan bděl do rána na stráži.
Druhý den našli v lese jednoho mrtvého samce. Byl strašně potrhaný a vykrvácel.
Bojovali o teritorium nebo o samici.
Otec má z jeho zubů kolem krku náhrdelník jako odznak síly, úcty a respektu,
který mu náleží tak jako thanatorovi.

Byla přesvědčena, že toto setkání nebyla náhoda. Eywa dává někdy podivná znamení.
V Uniltaronu (Snovém lovu), když skládala poslední zkoušku klanu, viděla thanatora a věřila,
že až přijde pravý čas, změní její život. Je to snové zvíře jejich rodu.

A dnes je asi ten den …

(pokračování zde)


Napsat komentář

12 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    AnubisXXL

    Po dlouhé době jsem zpět! Pěkně jsi pokročil s Jake & Neytiri. Dám si drobné opáčko :-)
    Některé kmeny praktikují toto první spojení za přítomnosti celého klanu na posvátném místě, za použití silných omamných afrodiziak a partner to musí akceptovat.
    Takové spojení trvá celé hodiny a i pro klan to je mimořádná oslavovaná událost.

    Toto mě pěkně rozesmálo :-D pěkná fanzatie :-)

    • avatar
      Vlastik

      Rád Tě tu opět vidím, chlape.
      Jinak tato “fantazie” je u některých Amazonských a Afrických kmenů běžná praxe. Délkou spojení jsem myslel Tsaheylu, ale Ty jsi možná měl na mysli intimnější spojení :-D

      • avatar
        AnubisXXL

        Mě to napadlo, že některé kmeny to tak nějak mají… Vím, co jsi tím myslel, zase tak dlouho jsem pryč nebyl, abych něvěděl, co je to Tsaheylu :-D I v některých civilizovanějších zemích mají zajímavé zvyky… Nevím teď přesně, kde při svatební noci pozoruje matka nevěstu a ráno kontroluje prostěradlo… :-D

  • avatar
    Vlastik

    Píši pokračování, ve kterém nahlédneme více do rodinných vazeb Neytiri
    a dozvíme se příběh její sestry Sylwanin.

    Ukázka:

    Dnešní den byl výjimečný, čekal je lov na sturmbeesty.
    Otec Eytukan a strýček Ateye se rozhodli, že je na čase naučit je technice lovu,
    jakou používali jejich předkové, když ještě neměli koně a nelétali na ikranech,
    a neměli tak výhodu rychlosti nad loveným zvířetem…

  • avatar
    AnubisXXL

    Bezva, perfektní detajly, dlouhý díl.
    Konečně jsem se dostal k tomu si to přečíst. Jen tak dál.

  • avatar
    Jiiirka

    Opravdu moc pěkné. Taky bych chtěl umět takhle psát.
    Rozhodně se nenech odradit a piš dál. :-)

  • avatar
    DiGGiT

    Taky mě překvapilo tak málo komentářů,ale v posledních dnech je to podobné i u jiných příspěvků, asi jen někteří padli po čtení vyčerpáním :-D já napsal taky komentář až po dvou dnech od doby co jsem toto četl, nechtěl jsem citovat Nazghula… :-)

  • avatar
    Kaskarin

    Doufám že ses teď mýlil. Protože to co zde píšeš je něco co se dá velice těžko ocenit slovy.
    Ty do těchto příběhů dáváš hodně a to by měli všichni ocenit.
    Hmm co bych dal za takové “básnické střevo”.
    Jen tak dál.

  • avatar
    Vlastik

    Příběh byl původně plánován na 2 pokračování viz ***.
    Myslel jsem, že po mém technickém psaní ze Země nový příběh ze světa přírody Navi,
    navíc v hlavní roli s krásnou Neytiri, udělá čtenářům radost a proto jsem ho nezkracoval,
    ale jen 2 lidem stál za komentář, zřejmě jsem se mýlil …

  • avatar
    DiGGiT

    Tak tedy přeruším to hrobové ticho…
    Překvapil jsi mě, tolik informací jsem nečekal, píšeš pěkně, myslím, že by nebylo na škodu to příště třeba trochu rozdělit a publikovat postupně, zájem by se rozhodně nesnížil a IMHO lépe by se to četlo ;)

  • avatar
    Nazghul

    hustý … doslova :-D ta délka, ty detaily a i to jak se do toho člověk dokáže začíst a ani nevnímá své okolí … to prostě nejde ani jedním slovem vyjádřit jaký to je :-D těším se Jakeův první den :-) a tipuju, že ve 3. pokračování se Jake a Neytiry potkají :-) ale nebudu předbíhat a nechám se překvapit :-)