Avatar FanFiction

Prasák Bush – 0. Úvod

Od , 3.Bře 2012 v 23:14 , zařazeno v Prasák Bush

Obsah:
0. Úvod
1. Rekrut
2. Probuzení
3. Vesmírná toaleta
4. Přílet

Pokud bude zájem:
5. Instruktáž
6. Lékařská prohlídka
7. Základna
8. První služba

0. Úvod

Padl tu návrh napsat nějaký díl, ve kterém zase trochu pobaví voják Bush.
V současně psaných dílech se s Bushem nepočítá, tak jsem se rozhodl,
že čas od času napíšu něco mimo linii příběhů, jen tak pro zasmání.
Nečekejte žádné dlouhé literární dílo, jen pár řádek, co snad pobaví.
Mohli jste se s ním zatím setkat 3x v následujících příbězích:

Útěk – kde chtěl svléknout svázanou Sylwanin:

Dívka nehnutě ležela a doufala, že ji obejdou bez povšimnutí.
Najednou nečekaně změnili směr a šli přímo k ní.
Jeden z nich vykřikl a ukázal na ni.
Uviděl v šeru 2 velké zelené oči a vyděsil se.
Ještě měli v živé paměti setkání s Thanatorem, na kterého byly jejich
automatické zbraně slabé a nyní měli už jen osobní pistole.
Objevili ji !
Velitel zvedl ruku a ji oslnilo jasné světlo.
Zvedla si ruku před oči a hleděla na ně stejně překvapeně jako oni na ni.
Vojáci zjistili, že nejde o nebezpečného dravce, ale o raněného nepřítele, ležícího na zemi.
A byl sám.
To jim dodalo odvahy a rychle ji obklíčili.
Na útěk bylo pozdě…
„Podívejte, co tu máme ?“ vykřikl jeden voják, přiskočil a vojenskou botou ji silně
nakopnul do břicha.
Sylwanin zalapala po dechu, zkroutila se do klubíčka a oči se jí bolestí protočily dozadu.
Vojáky ten jev překvapil, když na ně opět pohlédla jen bělmem a nepřátelsky zasyčela.
Litovala, že hned neutekla. Třeba má ještě šanci.
Zamrkala, aby se jí oslněný zrak vrátil.
Rychle se rozhlédla, vyskočila do pokleku a vrhla se do temna lesa.
Ozvala se rána z pistole!
Uprostřed skoku se zhroutila a chytla se za pravé stehno.
Příšerně bolelo. Ucítila vlhkost. Rána silně krvácela.
Vojáci k ní přikročili, chytli ji za obě ruce a přitáhli ke spadlému stromu,
tam jí ruce natáhli od sebe a stoupli na ně.
Další bolest !
Velitel se k ní naklonil. Plivla mu nenávistně do obličeje.
Následovala rána zbraní do obličeje a proud krve z rozbitého nosu se jí obnovil.
Velitel jí posvítil zblízka do tváře a prohlížel si ji.
Jeden z vojáků překvapeně řekl:
„Vždyť je to mladá holka. To na nás zaútočili jejich děcka?“
Velitel jí rukou otáčel tvář sem a tam a prohlížel si ji.
V jeho špinavé tváři zahlédla kupodivu zvědavost. Zmátlo ji to.
Uvolnila napětí těla a vojáci to pochopili tak, že se vzdala. Rychle dýchala.
„Mají kousek odtud školu. Staří mají rozum a proti střelným zbraním by nešli,“ řekl velitel.
„Zastřel ji a jdeme do tábora počkat na posily,“ navrhl voják.
„Ne, vezmeme ji sebou. Zajatec se bude hodit. Na základně ji vyslechneme.“
Velitel myslel strategicky dopředu.

Voják se ale nedal:
„Tak se aspoň podíváme, co skrývá pod tou rouškou.
Vždycky jsem chtěl vidět, jak vypadají místní holky.“
Její holá pevná prsa ho viditelně dráždila, částečně skrytá pod ozdobami.
A to, že ležela na zemi znehybněná, mu dodávalo pocit moci nad ní.
Na nic nečekal, sklonil se k dívce a uchopil volný konec roušky.
Ta rychle pochopila jeho chlípnost, nehybně vyčkala, až se přiblíží
a zdravou nohou ho prudce nakopla do rozkroku.
Voják zesinal, roušku upustil a padl na kolena.
Ostatní se rozesmáli a velitel dodal: „Tys byl vždycky prase, Bushi!”

Pak vytáhl vojenský nůž a sklonil se k Navijce.
Hrot nože jí přitiskl zespodu pod bradu a přitlačil.
Vytryskla kapička červené krve. Chytil ji za vysoké lícní kosti a stiskl.
Chtěl si vynutit její poslušnost, ale posměšně se mu dívala do tváře a mlčela.
Ne, tak to nepůjde, uvědomil si. Smrt ji neděsí. Je součástí jejich života.
Pustil její tvář, sáhl jí za hlavu a přitáhl její copánek.
Cukl jím na doraz a napnul ho.
Přiložil k němu nůž a naznačil řez.
Reakce byla okamžitá.
Sebevědomý pohled zmizel a dívka vykřikla hrůzou.
Znovu jí stiskl lícní kosti a ona vyděšeně několikrát přikývla.
Nechal propadnout copánek mezi prsty a uchopil až jeho konec.
Zblízka si ho prohlížel.
Mezi vlasy se na konci živočišně kroutila tenká živá vlákna jako červi.
S odporem cop odhodil a otočil se ke stále klečícímu vojákovi:
„Opasek!”
„Cože?“ nechápal voják.
„Dej sem svůj opasek. Je to rozkaz!”
Voják poslechl a začal se rozepínat.
Dívka ho při tom upřeně pozorovala.
Sundal si opasek a podal mu ho.
Velitel se sklonil k raněné noze dívky a pohlédl na ni.
Pochopila a přikývla. Nebránila se.
Velitel jím stáhl dívce ránu, aby přestala krvácet. Potřeboval ji živou.
Ohmatal nohu, jestli není kost zlomená a může chodit.
Měla nohy atleta, dlouhé, štíhlé a samý sval.
Vstal, znovu uchopil její copánek a pokynul ostatním, aby ji pustili.
Pak jí nožem naznačil, aby vstala.

Pevnost – kde mu za bojového poplachu ohořel (nejen) zadek:

Plukovník Quaritch měl velké štěstí.
Kolem letiště vedl odvodňovací kanál, který odváděl vodu z častých
pandorských dešťů do místní jednoduché kanalizace.
Tekoucí hořící palivo tak steklo do podzemního potrubí a odvádělo se
přes celou základnu do níže položeného lesa.
Přesto hořela četná pozemní vozidla, která bylo třeba hasit.
Záchranné práce se tak protáhly až do druhého dne.
Štěstím byl i déšť, který pomáhal hasit jindy přes den rozpálené budovy a vozidla.
S čističkou odpadních vod se zde jen pro pár set obyvatel nepočítalo.

Voják Bush, přezdívaný také prasák pro svou zálibu v sexu na všechny nevybíravé způsoby,
zrovna seděl na latríně, aby si v klidu pečlivě prostudoval odbornou literaturu,
pokoutně šířenou mezi místními vojáky, když se stěny zachvěly a zhasla světla.
To ho celkem pohoršilo, ale naštěstí brzy naskočilo nouzové osvětlení.
Kravál na chodbě, podobající se kvílení sirény, ho nechával klidným,
protože měl již po službě a jak naloží se svým volným časem, bylo jen jeho věcí.
V klidu si pokuřoval a ve slabém světle porovnával matematické proporce dvou obrázků.
Jeho odborná příručka zrovna obsahovala barevné fotografie spoře oděných krásek
při výkonu útrpného práva na neposlušných vojácích.
Každý voják si přece musí nastudovat vojenské řády, říkal si.
Zabrán do své oblíbené činnosti, nerušen žádnými dalšími vojáky ve stejné místnosti,
si nepovšiml, že splachovací záchod pod ním se začíná chvět a
voda v něm se pohybuje nečekaně a stále rychleji nahoru a dolů.
Najednou voda vystříkla, omočila mu pozadí a upoutala tak konečně jeho pozornost.
I sklonil časopis a pohlédl kolem své zrovna nyní velké chlouby do mísy a
kupodivu místo černého otvoru zahlédl červené světlo.
Roztáhl tedy nohy více od sebe a naklonil se, aby lépe prostudoval
ten podivný světelný úkaz, když tu z výtokové roury vyrazil proud plamenů!
Bush zařval, zapomněl na specializovaný odborný časopis a vylétl z latríny
přímo do cesty půvabné zdravotnice v uniformě, která se chystala na příjem raněných.
Když zahlédla zoufalství v jeho očích a ucítila zápach spálených chlupů,
velice rychle díky své odbornosti našla příčinu jeho potíží, aniž by jí musel sám žádat o pomoc.
Zranění posoudila jako vážné popáleniny 2. stupně a statečného vojína osobně doprovodila
na ošetřovnu, aby mu zachránila jeho mužské zdraví.
Bush se tak opět vyhnul výkonu služby a ještě na to dostal odborné potvrzení.
Když bude mít štěstí, třeba dostane i pochvalu za statečnost a zranění
utrpěné při výkonu nebezpečné služby na Pandoře :-D

Had a voda – kde si léčil zranění v lazaretu:

Denní rytmus se vracel na základně Pekelná brána zase k normálu.
Už nebyly žádné mimořádné události a tak vtípky o Pandorském duchovi
pomalu ztrácely na popularitě.
Plukovník Quaritch plakát Pandorského ducha zastrčil do složky a zavřel do šuplíku.
Nechtěl se smířit s tím, že tuto záhadu asi nikdy úplně nevyřeší.
Bral to jako své vlastní selhání a to ho přivádělo k šílenství.
Parta svářečů stále rozebírala ohořelou konstrukci palivového tanku na stavební díly.
Letecký provoz byl dočasně zrušen a tak se technici letounů věnovali jejich generální údržbě.
Na ploše stálo několik ohořelých vozidel, která byla prohlášená na odpis.
Jedno z nich byla roztržená palivová cisterna.
Nebýt těchto známek požáru a několika pytlů s těly v místní márnici,
nikdo by nehádal, že ještě před několika dny základna prožívala peklo.

Nad základnou pražilo sluníčko, jako už několik dní.
Vojáci si užívali konečně klidnou službu, protože jindy útočná zvířata
z okolní džungle byla také zmožena horkem a někam si zalezla do stínu.
Jeden z raněných vojáků jménem Bush, co utrpěl popáleniny 2. stupně na spodní části svého těla,
stále ležel na ošetřovně na břichu a nechával se hýčkat hezkými zdravotnicemi.
Měl 2 týdny nařízeného zdravotního volna na lůžku a nemusel tak do služby.
O cvičení a hledání nepřítele se tak dovídal jen z místní televize a bylo mu to celkem fuk.
Z povinného pojištění dostane slušné bolestné, protože úraz utrpěl za bojového poplachu.
Před sebou měl otevřený obrázkový časopis a jeho studiem si v tom horku krátil dlouhou chvíli.
V dálce se už ale kupily bouřkové mraky a vzdálené hřmění bylo předzvěstí mohutné bouřky.

* * *

Uvedené ukázky jsou úryvky z delšího příběhu psaného poslední rok.
Kdo jste je zatím nečetli, doporučuji začít od začátku, jednotlivé díly na sebe dějově navazují
a děj v ukázkách tak bude dávat větší smysl.

Jak se Bush dostal na Pandoru, se dozvíme v první povídce, kterou už mám napsanou ;-)


Napsat komentář