Avatar FanFiction

Tsuteyova pomsta – 3. Škola

Od , 31.Pro 2010 v 0:01 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah              Melodie na pozadí

3. Škola


Tsutey od smrti otce už do školy nechodil a dnes by stejně nikam nešel.
Tvrdil, že na to, aby se učil pro život nepotřebné věci, už dospěl a že nastal čas,
aby zaujal místo svého otce u klanu. Už nějaký čas se účastnil porad s náčelníkem
a radou kmene složenou ze zasloužilých lovců a bojovníků, a byl na to patřičně hrdý.

V radě byly vedle Moat i další ženy. U kmene Omaticaya
se mezi muži a ženami nedělal rozdíl, rozhodovaly činy a schopnosti.
Členové rady požívali velké úcty ostatních, ale měli také odpovědnost
a spoustu povinností navíc, třeba učit děti a mladé lovce,
do čehož se jinak nikdo moc nehrnul.
Mohli přidělovat úkoly ostatním, rozdělovat denní práce,
organizovat lov a spravedlivé rozdělování jídla.
Mnoho času tak pro sebe už neměli.
Člen rady byl odpovědný náčelníkovi za své úkoly svou ctí a při opakovaném selhání
mohl být z rady vyloučen, což se bralo jako neschopnost a velká potupa.

Dnešní den Sylwanin s Neytiri a dalšími mladými chlapci a děvčaty spěchali do školy.
Slíbili matce Grace, že dnes přijdou, tak chtěli slib dodržet, ale nečekané události doma je zdržely.
Používali stejnou cestu na západ od Rodného stromu, kterou už tolikrát šli,
že i kůra na větvích byla na některých místech odřená a tráva v pěšinu vyšlapaná.
Běželo jich dnes 8, ale kromě šustění větru v korunách stromů nebylo nic slyšet.
Uměli se pohybovat rychle a neslyšně. Starší doprovázeli menší a dávali na ně pozor.
Všichni měli u sebe nůž a lovecký luk jako základní výzbroj do lesa.
Na zpáteční cestě většinou něco malého ulovili, třeba prolemura nebo se štěstím hexapoda,
aby dodali cestě praktický význam i před odpůrci školy u klanu.
Cesta trvala několik hodin pěšky, tak spěchali.
Běh pro trénované navijské tělo nebyl problém, nebylo třeba cestou odpočívat.
Slunce již bylo vysoko na obloze, když se přiblížili na dohled k domku školy.

Sylwanin jako nejstarší skupinu zastavila a chvíli nehnutě obhlíželi okolí, zda je zde bezpečno.
Pomalu slezli z větví stromu u mýtiny a přiblížili se.
Ozval se rozčilený hlas matky Grace, že dnes už asi nikdo nepřijde a jeden
z doprovodných ozbrojených vojáků s nadějí v hlase navrhl,
že by se tedy mohli vrátit na základnu. Džungle pro něj byla cizí a plná nebezpečí.

Sylwanin se zamračila a pohlédla na Neytiri.
Chápala ozbrojence jako nezbytnou ochranu Grace před nebezpečím džungle.
Grace je s sebou nechtěla, ale plukovník Quaritch na ozbrojeném doprovodu trval.
Někdy to byla Trudy s některým z vědců z programu Avatar, dnes dva vojáci.
Tak je aspoň nechávala hlídkovat venku,
aby jejich přítomnost nebránila spontánnímu kontaktu s dětmi při výuce.

Sylwanin došla k převislé větvi, na které byla uvázána železná trubka a malá kovová tyč.
Celkem 8x tyčí o trubku udeřila a ozval se jasný zvonivý zvuk.
Bylo to domluvené znamení, že se blíží a kolik jich je.
Nikdo nechtěl, aby vojáci zpanikařili a někoho omylem zastřelili.
Hovor uvnitř okamžitě zmlkl a Grace vyběhla radostně ven.
Vojáci ji následovali.
Když uviděli malou skupinku, pokynuli Grace a odešli stranou.
Mladí Navi vyšli ze stínu lesa a přiběhli ke Grace.
Všichni se s ní po navijském způsobu „zřím tě“ pozdravili a ona jednoho po druhém
stejně přivítala a pozvala dovnitř.
U vchodu si očistili nohy o rohož a uvnitř odložili luky a šípy.

Grace měla radost, že přece jen přišli.
Vzala si dnes svůj přenosný počítač s náhradní solární baterií.
Slíbila, že budoucím lovcům ukáže, jaká zvířata žijí na její planetě Zemi
a jak se lovila, na což se minule moc těšili.
Připravila si na to spoustu obrázků a byla zvědavá na jejich reakci a postřehy.

Výuka měla začít tak jako vždy pozdravem v angličtině a každý se měl v novém jazyce představit.
Starší a pokročilejší navíc řekli několik vět o sobě a své rodině, nebo co je nového doma.
Obvykle to nikomu moc nešlo a všichni se u toho dobře bavili a smáli.
Nikdo ten smích nebral jako urážku.
Grace byla ráda, že jsou k sobě tak otevření.
Seděli v hloučku jako rovnocenní jeden druhému.
Mluvený projev doplňovali posunky a grimasami, a často míchali angličtinu
s navijštinou dohromady a Grace se tak zase učila od nich.
Byla to škola hrou, tak jak si představovala a naplňovalo ji štěstím, že se děti do školy těší.
Čas od času tak přivítala novou mladou tvář a někdy i včetně zvědavého dospělého rodiče.

Zpočátku na hodiny chodila i Moat, která si chtěla ověřit, že škola skutečně funguje
a hlavně že je bezpečná. Školu u klanu prosadila na svou odpovědnost a pomohlo i to,
že Nebešťané ji postavili na její návrh v půli cesty mezi nimi na neutrálním území.
Dali si s ní opravdu hodně práce, takovou stavbu ještě neviděla a udělala na ni dojem.
Sloužila jako úkryt před deštěm a poskytovala i bezpečí před jedovatými riti (stingbat, štírolet).
Ale bylo to pro ni pěšky daleko a měla i jiné povinnosti tsahik.
Proto, když Grace zvládla základy navijštiny a s dětmi se již domluvila sama
a získala si jejich důvěru, nebyla přítomnost Moat nadále nutná.
Posílala s nimi některého mladého lovce jako doprovod, nejčastěji své dcery.

Ale dnes Grace z výrazu sester hned poznala, že se něco stalo.
I ostatní si mezi sebou něco šuškali a neposlouchali ji.
Zeptala se, co se děje. Sylwanin pohlédla na Neytiri a ta zase na Grace.
Neytiri byla její nejlepší žačka a angličtina jí šla nejlépe, tak začala ona:
„Lovci na ikranech sledují poslední dobou z bezpečné vzdálenosti Nebešťany,
jak ničí les a řeku. Včera se vrátila průzkumná skupina na koních, která zjistila,
že Nebešťané začali znovu ve velkém ničit stromy a dělat průchod
pro velké stroje směrem k nám.“

Grace se zachvěla, sklonila  hlavu, zavřela oči a položila si na ně prsty pravé ruky,
jako by byla ospalá. Přejela si ukazováčkem a palcem přes víčka k nosu…

Když pozemšťané navázali příznivé vztahy s Navi, vypadalo vše velmi nadějně.
Dostali souhlas vybudovat osadu, lovit a brát si nutné věci z lesa.
Místo toho velikou plochu zničili a zastavěli vysokými opevněnými stavbami,
z nichž šel jen kouř a zápach. Vše živé odtud prchalo.

Kousek od základny vznikl důl, což Navi chápali jako obrovskou díru do země
a tedy jako hlubokou ránu do těla Eywy, kde nebyl jediný živý strom.
Vytěžená hornina se musela čistit a hlušina někam ukládat, což se vyřešilo tím,
že zaváželi další veliké plochy lesa a s velikostí dolu tak rostlo i zavezené území.
Časté deště splavovaly navážku a zničené území se tak ještě zvětšovalo.
Zasypaný prostor mrtvou zeminou byl bez života a nevsakoval déšť,
půda a kořeny nemohly dýchat, tak i nevykácené stromy v tom místě ve velkém usychaly.

Špinavou vodu jen tak vypouštěli do blízké řeky, která odnášela i splavenou hlušinu.
Kolem řeky se vlivem kolísání toku během dešťů vytvářel pás usazenin a mrtvé džungle.
Čistá voda se změnila v zapáchající kalnou stoku bez života, ryby a zvířata kolem hynuli.

Malý kus zdevastované země Navi ještě byli schopni akceptovat,
pokud by se nezvětšoval, ale celou zničenou řeku a život kolem ní už ne.
Pokusili se dosáhnout přes Grace jednáním nápravu, ale nepochodili.
Grace jim neuměla vysvětlit, co jsou to procenta a zisk, neznali peníze ani průmysl.
Obchodovali jen směnným způsobem a nehromadili věci. Nepotřebovali to.
Nechápali tak pohnutky Nebešťanů a většina klanu se začala stavět k jejich přítomnosti odmítavě.
U vedení společnosti Grace s námitkami nepochodila, protože i její program Avatar
byl financován z vytěženého Unobtania. Pohrozili jí ukončením programu a bylo.

Už i vzdálený klan v nížině po proudu řeky začal posílat hlídky prozkoumat, co se na řece děje.
První ozbrojené konflikty a otráveným šípem zastřelený těžař na sebe nedali dlouho čekat.

Společnost RDA to vyřešila jednoduše,
v dalších příletech obří lodi Venture Star dovezla zbraně a vojáky.
Vojáci nyní byli všude, doprovázeli dělníky do práce i transporty horniny.
Objevily se ozbrojené pozemní, obojživelné i létající stroje.
Oplocená základna už dnes spíše připomínala vojenskou pevnost,
lemovanou kostmi postřílených zvířat a Navi se do její blízkosti neodvažovali.

To ale vyžadovalo značné investice a tak společnost postavila další těžební stroje,
ale tím s rostoucí těžbou i znečišťování ještě zintenzívnila.

Plán na těžbu koncentrovaného Unobtania ze vznášejících se hor byl složitý na realizaci,
hory držely u země křehké organické kořeny stromů a po odtěžení části horniny
se měnilo těžiště skály a ta se stala nestabilní a náhodně se otáčela.
Navíc byla oblast plná bludných létajících skal, které občas na sebe s duněním narážely.
Menší balvan se pokusili letecky odtáhnout k rafinerii, ale po odtažení
z oblasti anomálií ztratil schopnost vznášet se a málem přišli o raketoplán.

Podzemní těžba štolami nebyla možná kvůli všude přítomné vodě a častým dešťům,
takže zbývala klasická povrchová těžba vyžadující velká rypadla a odvoz hlušiny.
Proražené odvodňovací tunely k blízkému vodopádu stačily jen dokud byl důl ještě mělký.
Mohutná čerpadla nyní běžela nonstop a sotva stíhala odčerpávat vodu zaplavující
obrovský důl za častých Pandorských dešťů. Hluboká těžba se proto přestávala vyplácet.
Ložisko u základny se vyčerpávalo, proto RDA hledala v blízkosti nová bohatá naleziště.
Přítomnost Unobtania v zemi prozrazovaly jedinečné kruhové geologické útvary
a obrovské stromy, co do takové výšky rostly celá staletí.

Škola Grace byla poslední křehké místo, kde ještě vládlo porozumění.

A teď Navi zjistili, že se Nebešťané prokousávají lesem směrem k nim,
aby své velké stroje přemístili blíž na jejich území a zničili další kus jejich lesa…

Neytiri strčila do Grace a vytrhla ji tak ze zamyšlení:
„Ach, právě jsem myslela na všechny ty problémy, na které si v jídelně při jídle stěžují
Nebešťané, snažící se udržet těžbu a přitom zapomínají na to nejdůležitější:
Krásnou místní přírodu a vás, její obyvatele.“

„A to nemohou žít bez té těžby tak jako my?
Jsme přece šťastní, Eywa nám dává vše, co potřebujeme.
Máme co jíst a kde spát,“ zeptal se malý chlapec.

„V našem světě je ten šedý kámen, co se tu těží, velmi vzácný.
Bez něj bychom byli, jako by Vám vyhasl Věčný oheň.
Také se můžeš zahřát, když se více oblečeš nebo budeš běhat, ale nebude to ono.
Maso si bez ohně neupečeš a jen ovoce Ti pořád chutnat nebude. Je to ale složitější,“
odpověděla Grace a pokračovala:
„Největší problém je, že to, že tu vůbec jsem, je také díky těžbě.
Nebýt těžby, nebyli bychom tu.
Všechny ty složité věci, co Nebešťané mají a díky kterým sem přišli,
vyměnili od jiných lidí jen a pouze za těžené Unobtanium.
Domů na Zemi je to daleko a ulovené maso a nasbírané plody by se cestou domů zkazily.
Kámen se nezkazí, ten je věčný,“ dodala Grace.

„A je u vás také Eywa ?“ ptal se dál hoch.

„Víš, u nás je to jiné. Pozemská těla nemají copánek a lidé se tak nemohou s nikým propojit.
Každý u nás žije sám a i stromy tam rostou samy bez spojení s jiným stromem.
Nebešťané si mylně myslí, že tady je to také tak, protože nemají copánek, aby si spojení vyzkoušeli.
A proto pro ně nemají stromy takovou hodnotu jako pro vás a klidně je kácí.
Vědí, že za čas na jeho místě vyroste jiný strom a to jim stačí.
U nás se dokonce stromy pěstují na dřevo a když se strom pokácí,
vysadí se na jeho místě nový, aby vyrostl rychleji.“

„Ale ty přece kxetse máš?“ uvažoval chlapec dál a zatahal Grace za její cop.
„Tak proč jim to neřekneš?“

„Víš, toto není mé skutečné tělo, ale zapůjčené, abych mohla dýchat Váš vzduch
a povídat si tady s vámi. Teprve se ho učím používat.
Já tu nemám rodiče, kteří by mě všechno naučili jako tebe.
Toto tělo jsem dostala také výměnou za těžený kámen a tak když se těžba zastaví,
vezmou mi je a už se neuvidíme. Proto i když jim to řeknu, nebudou mě poslouchat.
Vidíš, jak je to složité.“

„Takže když Nebešťanům dáme šedivý kámen, tak odejdou?“ zeptala se Sylwanin.

„Vezmou si ho, ale těžit budou pořád. Kamene je málo a po kameni hladových lidí mnoho.
Při těžbě se musí prosít velmi mnoho hlíny, aby se našel malý kousek šedého kamene
a to je ta potíž se špinavou řekou. Jediná možnost, kdy by Nebešťané odešli těžit jinam,
je, že by našli někde čistý šedý kámen, který se nemusí čistit a tak znečišťovat les.
Už dlouho po takovém místě pátrají.
Největší šanci vidí ve vašich létajících horách, tam co jsou kulaté skály rostoucí ze země.
Zatím tam nehledají, protože je to nebezpečné,“ odpověděla Grace.

Sylwanin a Neytiri na sebe vyděšeně pohlédly.
Grace to neuniklo a zeptala se jich na to.

Neytiri chytře odpověděla:
„V horách pramení všechny řeky a těžba by je znečistila. Museli bychom jít pryč.“

„To máš pravdu. Starý důl je už vytěžený, musí se prosívat stále více hlíny,
ale najde se stále méně šedého kamene. A důl už je tak veliký, že ho zaplavuje voda.
Asi proto začaly stroje dělat velkou cestu k novému dolu.“

„A kde bude ten nový důl? Vždyť tu cestu dělají stále blíže k nám,”
ptala se pro změnu Sylwanin jako by nic.

Grace si všimla, že Neytiri i všichni ostatní zpozorněli a upřeně čekali na její odpověď.

„To nevím, ale zkusím to zjistit. Mě se se svými plány nesvěřují.
Já ani nevěděla, že začali stavět novou cestu.“

V pohledech Naviů četla zklamání, čekali, že jim poví více.
Došlo jí, proč dnes přece jen přišli do školy.

„Je mi líto, ale víc opravdu nevím.
A vojáci venku také ne, ti jen plní rozkazy a o nic víc se nestarají.
Řeknete mi, co se stalo dnes ráno doma?“

Neytiri znovu pohlédla na sestru a neochotně spustila:
„Otec nám chtěl zakázat školu, že prý nám Nebešťané otravují mysl, abychom byli jako oni.
Že je nám jedno, jak Nebešťané ničí les a řeku, což by se dříve nestalo.
Říkal, že my vaše věci a znalosti nepotřebujeme,
bez vás jsme tu dosud žili v klidu a harmonii s Eywou.
Až když matka Moat navrhla, že ve škole můžeme něco o nové velké cestě lesem zjistit,
mohli jsme přijít.“

„Stavět cestu lesem je pracné a dlouhé. Třeba našli další šedý kámen poblíž starého dolu.
Musí ho přece vozit na čištění do rafinerie a to se moc daleko nedá,“ uvažovala nahlas Grace.
„Doufám, že cestu rychle dokončí a bude už klid,“ snažila se je uklidnit.
„Když něco zjistím, dám Vám vědět.“

Neytiri položila ruku Sylwanin na rameno.
„Vyřídíme to doma,“ řekla Sylwanin, ale viditelně moc jejím slovům nevěřila
a ani Grace nakonec ne.

Grace pleskla rukama a otočila se k mladším dětem:
„Tak co, chcete se podívat na zvířata ze Země? Co jsem slíbila, také plním,“ usmála se.
Nadšený jásot jí byl odpovědí.

Zapojila počítač na stole a vložila flashdisk.
Stiskla pár tlačítek a na obrazovce se ukázala krásná modrá planeta.
Vybrala kontinent Afrika a zobrazila krásný zelený prales.
Dětem zasvítily oči a čekaly na první zvířata.
Jen Grace bylo smutno, když v rohu uviděla rok pořízení snímků 2015.

Následující hodiny spolu prohlíželi stáda divokých slonů, zeber, antilop, divoké šelmy a další.
Nešlo jen o fotografie, ale přinesla i krásné pohyblivé snímky ve vysokém rozlišení.

Grace jim ukázala zvětšeninu hlavy křížence kočky domácí a sáhla jedné dívce na nos.
S úžasem se navzájem prohlíželi, byl podobný!
A tvar uší také.
Také oči zvířete byly zlaté, kulaté a velké.
Ve světle se barvily do zelena tak jako ty jejich.
Grace jim vysvětlila, že díky tomu vidí lépe v šeru a potmě.
Nebešťané mají oči jiné a malé, potmě proto vidí špatně.
Sylwanin významně pohlédla na Neytiri. Toto byla strategická informace.
Přece jen bude mít doma o čem mluvit, cesta do školy se dnes vyplatila!

V jednu chvíli notebook začal pípat a Grace šla vyměnit ven baterii do solární nabíječky.
Sestry toho využily, z okna pozorovaly učitelku a tiše spolu diskutovaly.

Po návratu pustila Grace záběry ze života oceánu.
Podmořský svět byl něco nového, co neznali a obdivovali nádherné barvy ryb a korálů.
Krabi vyvolali diskusi o jejich chuti a třeba chobotnice je překvapila, jak měnila tvar těla.
Naopak její mimikry, přizpůsobení barvy těla okolí, jim připadalo všední, to dobře znali.
Záběry velryb, které jsou i na Zemi, kde je jinak všechno malé, tak obrovské, je unesly.
Grace jim řekla, že i u nich žijí v moři veliké ryby,
mnohem větší a nebezpečnější, než si vůbec umí představit.

Využila nadšení dětí a pořídila si pár jejich fotografií.
Kdoví, jestli ještě bude taková příležitost.
Schyluje se k válce, jen si to nechtěla připustit a doufala, že se vše nějak vyřeší.
Věděla, kde je nejbližší velké ložisko Unobtania …

Den se nakonec vydařil a asi by pokračovali v prohlídce dál,
kdyby se ve dveřích neobjevil ozbrojený voják a neupozornil ji,
že je čas k návratu na základnu.

Rozloučili se spolu, mladí Navi si vzali své luky a rozběhli se domů.
Grace za nimi koukala, dokud tiše nezmizeli ve stínu lesa.
Jak ráda by běžela s nimi a žila jejich bezstarostný život …

(pokračování zde)


Napsat komentář

14 Komentářů k tomuto příspěvku