Když Jake pozvedl zrak zase nahoru uviděl před sebou sedící Neytiri na hospodské lavici seděla Neytiri. Posezení ji bylo dost malé. Vedle sebe měla zlomený luk opřený o sloup, který před dávnou dobou měl snad i bílou omítku. Ta byla nyní z půlky odpadlá a z druhé půlky zašedlá i zažloutlá. Jake se rozhlédl, kolem sebe. Hledal svého bratra, který nikde nebyl. Nikdo tam již nebyl, hologram byl pryč, ostatní pobudové i hráči kulečníků. Všichni byli pryč, včetně čtyřrukého robo-hostického, který donesl piva. Podíval se na stůl. Polprázdné sklenice byly také pryč. Napříč stolem ležely tři navijské šípy, Neytiriny šípy. Nejbližší u Jakea měl hrot od krve, která dokápla i na zem.
“Tady bys být neměl,” pomalým hlubokým tónem zavrčela a v podobném tónu pokračovala Neytiri, “my bychom tu být neměli.”
Jake na ni pohlédl, musel směrem vzhůru, protože byla značně vyšší než on sám. Na obličeji měla nanesené válečné barvy a na pravé tváři vodorovnou řeznou ránu, která byla jen povrchová. Neytiri vypadala velmi unaveně, rozzlobeně a jako po boji. Jakeovi skoro naháněla strach i když to byla jeho žena. Jake se již chystal odpovědět, ale než vydal jedinou hlásku ozvaly se těsně po sobě čtyři exploze. V mžiku byla místnost plná swat jednotek i mnoha RDA vojáky.
K hospodskému stolu přistoupil velitel SWAT jednotky. Celkem urostlý chlapík, ale se žoldáky RDA se nemohl rovnat fyzicky, vybavením a dost možná ani výcvikem.
“Tak copak to tu máme,” pronesl se šibalským úsměvem a vyměnil si krátce pohled s Jakem i Neytiri.
Opravdu krátce neboť byl vyrušen žoldákem, který si velitele swat jednotky drze natočil proti sobě.
“Máme tu prácičku pro RDA. Vy se svými sekuriťáčky si běžte dát kafe zpátky na stanici. Tady to přenechte opravdovým chlapům,” pustil se s urážkou a drobným zasmáním kapitán žoldáků do velitele SWAT. Chvíli na sebe civěli. Žoldák s opovržením. Velitel SWAT s nenávistí. Nepodstupoval dlouhý policejní výcvik, aby na něj plivala sebranka RDA, ale taková byla doba. Kdo bojoval proti RDA, většinou zmizel nebo se k nim přidal.
“Odchod!” zavelel SWAT velitel.
Celá jednotka zamířila ke dveřím. Kapitán pluku se otočil zpět na Neytiri s Jakem. Jeho pozornost zaujal jeden ze šípů ležících na stole. Zvedl ho a začal si z blízka prohlížet letky.
“Tohle si nechám jak suvenýr. Nacpěte je do klece,” zavelel a dal se na odchod.
Jake vyskočil na své lidské nohy, chtěl bojovat, bránit sebe a Neytiri. Nechtěl se vzdát, ale ve zlomku vteřiny dostal ránu mezi lopatky paralyzujícím obuškem, následkem paralýzy padl bezvládně na zem.

Tento vjem projel celým Jakeovým tělem, tím ve snu i tím skutečném spícím. Několikrát sebou trhnul, ale na probuzení to nestačilo. Propletení páru listů jen trochu povolilo. Jake však nadále spal a sen pokračoval…