Avatar FanFiction

Příběh nekončí – 2. Návrat (2. část)

Od , 17.Led 2010 v 17:32 , zařazeno v Příběh nekončí

(začátek příběhu zde)

„Můj Jake, jsem ráda, že jsi se nemýlil. Je to on. Tsahaylu mezi vámi muselo být velmi silné, proto se k tobě vrátil,“ prozradila mi Neytiri, „rozhodně by jsi měl navázat tsahaylu, protože pokud by jsi ho teď odmítnul znovu, pouto by zaniklo. Pak by pravděpodobně zaútočil.“

„Jaksully, Neytiri má bohužel pravdu,“ skočila do rozhovoru Mo’at.

„Proč bohužel?“ Odpověděl jsem.

„Včera večer jsi se znovu narodil. I když se již cítíš dobře nějakou dobou potrvá než si dokonale zvykneš na nové tělo. Ve tvé kondici je tsahaylu riskantní. Pokud je mysl slabá může se stát, že podlehne a tsahaylu skončí úplně opačně. Od dob velkých písní se to stalo jen jednou. Dva mladí lovci při zkrocení Ikranů podlehli spojení. Ikrani je ovládli. Ten den nebyli ve své kůži, přesto se rozhodli složit svojí zkoušku. Podcenili obtížnost tsahaylu. Odletěli s nimi a už jsme je nikdy neviděli. Ani nevíme, co se s nimi přesně stalo. Můžeme si to jen domyslet. Je to už velice dávno. Při navazování musíš být plný síly. Jaku, ty také nejsi plně při síle, ale máš malou výhodu. Nenavazuješ s torukem první spojení. Pokud je tsahaylu pravidelně navazované riziko je minimální, ale ty jsi toruka propustil, proto musíš počítat s komplikacemi. Budeš potřebovat veškeré úsilí, aby nad tebou nezískal kontrolu. Bohužel, jak již řekla Neytiri, nemáš na výběr. Pokud by jsi ho teď odmítnul, mohlo by se ztratit jakékoli pouto mezi vámi a pak by pravděpodobně zaútočil,“ poučila mě Mo’at

„Musím to zkusit. Nemohu riskovat, že zaútočí,“ odpověděl jsem.

Neytiri se na vrhla. Objala mě jako na rozloučenou.

„Můj Jake, buď opatrný,“ šeptá mi do ucha. Neochotně mě pouští. Její ruka setrvává na mém rameni, moje ruka zase na jejím. Jak se od sebe vzdalujeme pomalu se naše ruce posouvají. Teď se držíme jen za ruce. Stále mě drží za ruku se smutným výrazem neochotna se mě pustit. Pomalu mojí ruku pouští. Naše ruce se od sebe vdalují, stejně jako těla. Přicházím k torukovi, který na mě již čeká. přejíždím mu znovu rukou po čumáku. Usedám na něm. Chytám do pravé ruky cop a chystám se navázal tsahaylu. Ještě se z hluboka nadechuji a spojuji naše nervové soustavy. Pozoruji jak se naše vlákna na sebe napojují. Hned cítím torukovo vědomí. Je to jiné než kdykoli předtím. Mo’at měla pravdu. Jeho vědomí se nejen propojuje s mým, ale jako kdyby vstupovalo do mé hlavy. Cítím jak moje vlastní vědomí začíná prohrávat. Koukám kolem sebe na svůj lid, ale stávám se jen divákem. Začínám pomalu ztrácet fyzickou kontrolu nad svým tělem. Bráním se, co mi síly stačí. Musím se soustředit. Musím tomu zabránit…

(pokračování zde)


Napsat komentář

7 Komentářů k tomuto příspěvku