Avatar FanFiction

Jake a Neytiri – 11. Amulet

Od , 1.Bře 2011 v 22:25 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah              Melodie na pozadí

11. Amulet

Tsutey donesl tělo nepřítele z doslechu Pevnosti a položil ho na skalisko,
které vytvářelo v hustém lese širokou světlinu.
Nebešťan byl těžší než čekal.
Přes menší postavu, než měli Navi, měl na sobě zbraně a spoustu výstroje.
Využil chvíle klidu a posilnil se pečeným masem ze včerejška.
Zatímco jedl, prohlížel si mrtvého nepřítele.
Už dlouho toužil podrobně prozkoumat tělo Nebešťana a nyní se mu to konečně splní!

První bylo, že mu sundal velkou zbraň přes rameno.
Byla z kovu, materiálu Nebešťanů, který na Pandoře neznali.
Překvapila ho její značná tíha.
Věděl, jak je to nebezpečná věc, prozkoumá ji raději později.
Na opasku našel v pouzdře druhou malou zbraň a nůž.
Zbraň také odložil, ale kovový nůž ho zaujal.
Měl krásný rovný tvar do špičky.
Na jedné straně by ostrý a na druhé byla pilka na řezání dřeva.
V lesklé vyleštěné čepeli se uviděl.
Sám sebe zatím viděl jen na hladině vody a ve zvláštním okně u Grace ve škole,
tak se chvíli prohlížel.
Zvedl nedaleký klacek a vyzkoušel ostří.
Řez byl rovný a čistý.
Otočil nůž a zkusil pilku.
Dřevo měl během chvíle čistě přeříznuté.
Otočil nůž a prohlížel si jeho rukojeť.
Byla zakončená podivnou věcí.
Když nůž zvedl rukojetí nahoru, uviděl červenou šipku, jak se otáčí náhodně dokola.
Kolem šipky byla 4 osamocená písmena.
Chvíli se snažil nožem otáčet tak, aby šipku udržel na místě, ale pak to vzdal.
Zkusil otočit tou podivnou věcí na konci nože a k jeho překvapení mu zůstala v ruce.
Zjistil, že v držadle nože je skrýš a uvnitř našel tenký bílý provázek a kovové špičky.
Ve středu pak byla tenká dlouhá dřívka s barevnou kuličkou na konci.
Poznal zápalná dřívka, která viděl Grace používat ve škole.
Zase konec zasunul zpět a nůž si prohlížel.
Byl dobře vyvážený.
Musel uznat, že věci chytrých Nebešťanů jsou opravdu dokonalé.

Odložil nůž a podal si dýchací masku.
Vedly z ní tenké ohebné části do malé torny na opasku.
Celé to sundal a prohlížel.
Maska byla z čistého průhledného materiálu a byla lehká.
Lepší jak jeho žilnaté krovky na oči.
Postroj na ní ji držel na hlavě Nebešťana.
Zkusil si ji přiložit k obličeji.
Byla sice malá, ale pružný okraj se přizpůsobil jeho tváři.
Zkusil se přes masku nadechnout.
Šlo to trochu ztěžka a vzduch byl divný, takový zatuchlý.
Jinak nic necítil.
Sundal masku a prohlížel si její detaily.
Najednou se ozvalo hlasité syčení, když stiskl něco na masce u dlouhých částí.
Lekl se, ale pak ho to zaujalo.
Když pochopil, že to tak má dělat, masku si nasadil a stiskl.
Ucítil vánek a několikrát se nadechl.
Zajiskřilo mu před očima, tak masku odhodil.
Čekal, co bude.
Najednou si uvědomil, že nedýchá, že nepotřebuje dýchat.
Chvíli tak vydržel, ale pak se vše zase vrátilo zpět.
Maska obsahovala koncentrovaný vzduch!
Nyní pochopil, proč Nebešťané stále sebou nosí masku.
Napadlo ho, že s takovou maskou by mohl plavat pod vodou a
nemusel by se vynořovat nadechnout.
Znovu si uvědomil, co všechno by se mohli naučit od vyspělých Nebešťanů,
kdyby oni nebyli tak hrabiví a neničili jejich krásný les a řeku.

Další velká kapsa na opasku mu byla povědomá.
Ano, takové věci už viděl u Grace ve škole.
Poznal obvazy, takže to budou věci na léčení.
Našel podivné dlouhé lahvičky s tekutinou a tenkou kovovou špičkou na konci,
stříbrné destičky s barevnými tečkami, malé kovové nástroje a
další podivné věci zabalené v lesklé bláně.
Od Grace věděl, ža tyto věci dokáží zachránit život i tam, kde to Navi již pokládali za nemožné.
Zamyslel se, jestli by Nebešťané dokázali zachránit život Sylwanin, kdyby chtěli.
Vyměnil by svůj život za její, pokud by mohl!
Znovu vše pečlivě schoval zpět a uzavřel.
Také Navi sebou nosí váček pomoci na vážná zranění,
ale jejich léčba byla ve srovnání s Nebešťany primitivní.

Najednou se ozval hlas. Hlas nebešťanů.
Tsutey se vyděsil.
Slovům nerozuměl, ale pochopil, že ztraceného vojáka na dálku volají.
Pak si uvědomil, že to mluví malá černá krabička, co má voják na levém rameni.
Rozsvítily se na ní nějaké znaky.
Chvíli váhal.
Pak tu věc z vojáka strhl a o skálu rozbil.
Zhasla a zakouřilo se z ní.
Hlas ihned zmlkl.
Mohli by ho podle hlasitého zvuku v džungli najít, nechtěl riskovat.
Tsutey netušil, jakou měl pravdu.
Centrála v Pekelné bráně se právě pokoušela na dálku zaměřit polohu vysílačky.

Dál měl voják na opasku malé červené válečky, zakončené očkem.
Jeden vytáhl a prohlížel si ho.
Byly na něm nějaké znaky Nebešťanů.
První velké písmeno poznal, bylo to E.
Slovo mu ale nic neříkalo.
Očko se otáčelo.
Připadalo mu to jako hádanka, jak očko vytáhnout.
Po chvíli přišel na to, že když vytáhne malý kolík, očko půjde ven.
„Na co to asi je?“ ptal se v duchu.
Zabral a očko skutečně vyskočilo ven a zůstalo mu viset na prstě.
Váleček mu ale vypadl z druhé ruky, skutálel se po skále a zapadl do úzké pukliny.
Naklonil se nad puklinu a zjistil, že je hluboká, že na dno nedosáhne.
Zvedl se a šel do lesa najít dlouhý tenký klacek, kterým by tu věc vytáhl ven.
Ozvala se ohlušující rána!
Tsuteye něco srazilo prudce k zemi.
Kolem létalo kamení a zraňovalo ho.
Když nastal klid, Tsutey se zvedl a otočil se.
Ve skále, kam zapadl váleček, zela veliká díra a kouřilo se z ní.
Skála byla obrovskou silou rozervaná a ostré úlomky ležely všude kolem.
Potrhaly i uniformu blízkého vojáka.
Tsuteovi se podlomila kolena a musel si sednout na zem.
Uvědomil si, že právě jen náhodou unikl jisté smrti.
Kdyby u skály zůstal jen o chvíli déle, byl by mrtvý.
Nepřítel byl smrtelně nebezpečný i po smrti!
Znovu se vrátil k tělu vojáka a našel ještě 2 tyto smrtící válečky.
Opatrně je sundal, odnesl k lesu a položil za silný strom.
Pochopil, jak tato strašná zbraň funguje.
Vytáhne se očko a váleček se hodí na nepřítele.
Po chvíli váleček vybuchne.
To byla tak silná zbraň, že by dokázala zničit i velké stroje nepřítele,
když uměla roztrhat skálu.

Na druhé straně opasku vojáka našel jiný váleček, byl šedý, větší, ale lehčí.
Také měl očko.
Tsutey už věděl, jak tyto zbraně Nebešťanů fungují.
Vytáhl očko a váleček rychle hodil daleko do lesa.
Pak zalehl a čekal výbuch.
Nic se ale neozývalo.
Když zvedl hlavu, uviděl, že celou mýtinu zahaluje oblak bílého kouře.
Za chvíli nebylo vidět na krok.
Kouř ho donutil ke kašli.
Posadil se a přemýšlel o tom, co se právě stalo.
Šedý váleček vypouštěl hustý kouř, takže nebylo vidět.
A když nepřítele nevidíte, nemůžete po něm střílet.
Škoda, že šedý váleček měl voják jen jediný kus.
Toto nebyla útočná zbraň, ale zbraň lsti.
Mlha se po chvíli ve větru rozptýlila.

Tsutey si začal uvědomovat, že silného nepřítele vybaveného dokonalou technikou
může porazit buď velkou přesilou nebo jen jeho vlastními zbraněmi.

Sundal vojákovi z opasku velkou plochou nádobu.
Zatřepal s ní, ozvalo se šplouchání.
Byla v ní voda.
Nádobu prohlížel, až našel uzávěr.
Opět se otevíral otáčením dokola, jako spousta věcí Nebešťanů.
Už si na to zvykal.
Odklopil víčko, které zůstalo viset na krátkém řemínku.
Podíval se do láhve, ale v temnu nic neviděl.
Trochu vylil na zem, nic se nestalo.
Ale ucítil intenzivní vůni.
Znovu přivoněl k láhvi, připraven ji v případě nebezpečí odhodit.
Ta vůně byla příjemná.
Trochu si nalil na dlaň a olízl to.
Bylo to sladké a dobré.
Tsutey se zastyděl, že považoval nápoj nebešťanů na nebezpečný.
Navi neměli ve zvyku nosit sebou pití, protože v lese bylo všude dost čisté vody.
Tsutey se opatrně napil a chutnalo mu to po neznámém ovoci.
Napil se ještě jednou a láhev zase zavřel.

Vedle láhve měl voják 2 malé podlouhlé hranaté tyčinky.
Jednu opatrně vytáhl.
Byla v krásném barevném obalu, který na dotek chrastil.
Prohlížel si tu věc zblízka, na obrázku byly neznámé rostliny a semena.
Marně hledal otvor, kterým by se ale dostal dovnitř.
Pak ztratil trpělivost a obal roztrhl.
Tyčinka uvnitř měla hnědou barvu.
Přivoněl si k té věci a zvedly se mu sliny.
Nádherně voněla!
Nebylo pochyb, že to bylo jídlo Nebešťanů.
Opatrně ochutnal.
Bylo to sladké, mezi zuby to trochu skřípalo a lepilo se to na ně.
Chutnalo to tak fantasticky, že Tsutey neodolal a celé to hned snědl.
Hned zvedl i druhou tyčinku, ale pak se zamyslel a odložil ji k nádobě.
Stále v puse cítil sladkou chuť tyčinky a sliny mu tak tekly, že si musel odplivnout.
Jak snadno by se stal závislý na potravě Nebešťanů!

Nyní si začal prohlížet tělo nepřítele.
Na tuto chvíli se už dlouho těšil.
Pamatoval si radu otce, že dobrý lovec nejdříve sleduje a pozná svou kořist, než ji začne lovit.
Nebešťan měl na hlavě vlasy jako oni, jen krátké a jemné, bez ozdob.
Oči měl velmi malé a modré. Ne zlaté jako Navi.
Na víčkách měl chlupy jako oni.
Nad očima měl kupodivu také chlupy, malý proužek nad každým okem.
Uši Nebešťana byly ošklivé, podivně kulaté a postrádaly pohyblivost.
Měly bledou barvu jako zbytek jeho těla.
Kůže na hlavě byla také bledá, bez tmavých pruhů a bez svíticích teček.
Nebešťané se tedy potmě nerozpoznají.
Není divu, když potmě nevidí.
Sáhl mu na tvář a s překvapením nahmatal drsné malé štětiny.
Nos byl úzký a dole nebyl barevně odlišný jako jejich.
Rty byly úzké a červené.
Otevřel mu pusu a prohlížel si zuby.
Navi mají výrazné špičáky, voják je měl malé a zbytek zubů vypadalo podobně jako jejich.
Zvedl hlavu nepřítele a pohlédl mu na zátylek, kde Naviům rostl copánek.
Nenašel nic.
Zblízka hledal mezi vlasy nepřítele aspoň náznak a opravdu nic nenašel.
Neuměl si představit život bez tsaheylu, bez copánku.
Uvědomil si, jak je život Nebešťanů citově chudý.
Nedokáží se ani spojit se svou ženou.

Začal Nebešťana svlékat a prohlížel si jeho šaty a tělo.
Oděv byl chytře tvarovaný okolo těla a dal se rozepínat.
Na prsou Nebešťana našel malé bradavky, tak jako měli i muži Navi.
Na hrudi měl kupodivu také krátké kudrnaté vlasy.
Na břiše uviděl malý pupík, známku toho, že Nebešťané se také rodí živí.
Tsutey chvíli zápasil s opaskem a pak nepříteli stáhl kalhoty.
Očekával roušku jako nosili Navi, ale uviděl podivný krátký obepínající oděv.
Byl cítit nasáklou močí, kterou mrtvé tělo už neudrželo.
Stáhl ten oděv a ušklíbl se.
Pohlaví Nebešťana bylo maličké a schované v množství odporných chlupů.
Nechápal, jak mohou mít Nebešťané potěšení ze spojení, s tak malou výbavou,
když dokonce ani neznají tsaheylu a necítí tak milostné pocity své ženy.
Otočil tělo a pohlédl do míst, kde každému Navi vyrůstal ocásek.
Nenašel nic.
Prohmatával záda, aby našel páteř.
Sledoval ji hmatem dolů.
Tam, kde se měla od těla oddělit jako krásný silný ocásek, končila do ztracena.
Podivné.

Tsutey si prohlédl ruce Nebešťana.
Položil vedle jeho ruky svoji a pozorně sledoval rozdíly.
Věděl, že nepřátelé mají 5 prstů a stejně jsou na tom Snivci,
podle toho je také spolehlivě rozpoznali od lidu Navi.
Palec a první 2 prsty byly podobné a místo posledních 2 měl Tsutey jen jeden prst.
Jinak si ruce byly velmi podobné.

Přesunul se k nohám a začal studovat pokrývku nohou Nebešťana.
Boty, jak tomu říkala Grace, byly zajištěny tenkými provázky, které rozvázal.
Pak se mu je podařilo stáhnout z nohou.
Na nohou nepřítele našel ještě tenké tkané návleky, které také odstranil
a odhodil do dáli, protože strašně smrděly.
Na každé noze pak uviděl velký palec a hned vedle 4 malé prsty.
Kromě většího počtu prstů nohy vypadaly stejně jako navijské.
Překonal zápach nohou nebešťana a prohlédl si jeho kůži na chodidle.
Byla jemná a růžová.
Naviové měli kůži na nohou tvrdou a odolnou.
Proto Nebešťané nosili boty na nohou, aby se neporanili při chůzi.
Prohlížel si botu a poznával, jak funguje.
Byla tvořena pevnou nášlapnou plochou, na které byla provázkem okolo přivázána horní část.
Bota byla volná, aby se dala natáhnout na nohu a pak se stáhla provázkem,
aby nohu pevně objala a za chůze nespadla.
Tsutey si přiložil botu ke své noze, že by ji vyzkoušel v praxi,
ale už na první pohled bylo jasné, že je malá a na nohu se mu nevejde.
Podíval se na svou nohu a pomaličku udělal krok.
Sledoval pohyb chodidla.
Pak botu položil na skálu a pokusil se s ní udělat stejný pohyb.
S udivením zjistil, že bota krásně kopíruje pohyb chůze.
Tsutey odběhl do lesa a odhrnul vrstvu listí.
Pak obtiskl botu do hlíny a vedle obtiskl svoji nohu.
Klekl si a zkoumal stopy.
Bota pevně obepínala nohu Nebešťana.
Napadlo ho, že větší nepřítel bude mít i větší botu a tedy i stopu.
Stejně jako Navi byli větší a menší a jejich stopy se tak lišily.
Potěšilo ho, že zjistil něco užitečného.

Tsutey se vrátil k mrtvému tělu a zase ho oblékl.
Zajímalo ho, jak oblečení Nebešťanů funguje.
Prohlédl si už vše, co šlo.

Pak zvedl ze země velkou zbraň.
Poznal ji.
Nebešťané jí říkali puška.
Viděl z ní už několikrát nepřítele střílet a tak věděl, jak se drží a kde je smrtící část.
Uchopil ji pevně do rukou, namířil do lesa a stiskl maličkou spoušť.
Nic se nestalo.
Zkusil to znovu, větší silou.
Opět se nic nestalo.
Tsutey si zbraň prohlížel zblízka a našel na ní spoustu páček a koleček.
Hlavně nahoře. Otáčel s nimi, ale nepomáhalo to.
Až pak na boku našel malou páčku a když s ní pohnul, objevil se pod ní červený puntík.
Opět stiskl spoušť a vyšla rána.
Zbraň ho bolestivě kopla do ruky a vypadla mu na zem.
Pochopil, že to bylo zajištění tak nebezpečné zbraně proti náhodnému výstřelu.
Zavzpomínal, jak to dělali Nebešťané.
Zvedl zbraň ze země a zapřel si ji zadním koncem o rameno.
Namířil na nedaleký úlomek kamene a stiskl spoušť.
Vyšla rána, ale minul.
Zkusil to znovu a zase minul.
Užití této zbraně není tak jednoduché, jak si dosud myslel.
Opět si pušku prohlížel a vpravo našel další páčku, tak ji přepnul.
Znovu zkusil namířit a stiskl spoušť.
Očekával jednu ránu, kterou zasáhne kamínek.
K jeho zděšení zbraň nevystřelila jednou, ale dlouhou dávkou.
Lekl se a pušku odhodil na zem.
Kolem kamínku byla řada bílých stop po střelách.
Sehnul se a zvedl pušku.
Okamžitě ji ale odhodil a díval se na popálenou ruku.
Zbraň se střelbou zahřála, jako by ležela v ohni.
Opatrně k ní přiklekl a osahával ji.
Zjistil, že udělal chybu a sahal na konec, kterým se střílí.
Byl horký.
Sáhl na opěrný zadní konec a ten byl studený.
Zvedl pušku a prohlížel si opět páčky.
Ta napravo měla 2 polohy a u jedné byla tečka a u druhé čárka.
Tsutey se usmál.
Je dost chytrý a přišel na to.
Páčka vlevo zbraň vypínala a páčka vpravo přepínala způsob střelby po jedné nebo více ranách.
Jen se ještě trefit.
Přepnul pušku na jednu ránu a znovu namířil na kamínek.
Sledoval osu zbraně a něčeho nahoře si všiml.
Byl tam uprostřed zářez a na konci pak něco jako zub.
Zkusil se podívat skrz zářez a umístit zub mezi okraje zářezu.
Pohnul zbraní, aby na jejím konci uviděl kamínek.
Pak stiskl spoušť.
Ozvala se rána a kamínek odlétl stranou.
Tsutey se opět usmál.
Střelba ze zbraně nebešťanů byla jednoduchá, jen se musí přijít, jak na to.
Znovu a znovu střílel na kamínky a nyní se už trefoval.

Ale pak jednou stiskl spoušť a nic se nestalo.
Ozvalo se jen klapnutí a nic.
Přepnul páčku vlevo, ale nepomohlo to.
Prohlížel zbraň, když mu pohled padl na zlatavé válečky, které ze zbraně při střelbě vypadávaly.
Došlo mu, že i zbraň Nebešťanů potřebuje munici, tak jako luk potřebuje šípy a ta nyní došla.
Zbraň bez munice byla bezcenná, nemohla střílet.
S municí se musí tedy šetřit a střílet jen najisto.
Nevěděl, kolik výstřelů zbraň dokáže, ale mohl by spočítat válečky na zemi.
Zbraň se musí někde nabíjet.
Prohlížel si ji, ale nic ho nenapadalo.
Musí na to jít jinak.
Nepřítel musí mít náhradní munici.
Navi přece také nosili náhradní šípy.
Vrátil se k tělu vojáka a prohledával ho.
Na vestě nahmatal kovové obdélníky, schované pod látkou.
Když jeden vytáhl, poznal držadlo pušky.
Usmál se, když si vzpomněl na skrýš v držadle nože.
Munice byla ukrytá v držadle!
Nebešťané byli velmi praktičtí.
Bylo otázkou chvilky přijít na to, co stisknout, aby se uvolnil prázdný zásobník
a jak zasunout nový zásobník.
Tsutey opět namířil na jeden kamínek a stiskl spoušť.
Nic.
To není možné, přece dovnitř zasunul novou munici.
Přemýšlel, co s tím.
Když lukostřelec mění munici, vytáhne nový šíp, zasune do tětivy,
přiloží k luku, natáhne tětivu…
Natáhne tětivu!
To bylo ono.
Zbraň nemohla bez natažení střílet.
Představil si, že drží luk a natahuje tětivu.
Sáhl na bok zbraně a opravdu tam nahmatal výčnělek, za který se dalo zatáhnout.
Pružil. Zabral a natáhl ho na doraz, kde zůstal.
Znovu namířil a stiskl spoušť.
A rána vyšla.
Tsutey se vítězoslavně zašklebil.
Vyřešil poslední tajemství pušky.
Toto byla stejná zbraň, jaká zabila jeho Sylwanin.
Nepřátelé tak ochutnají svou techniku na vlastním těle!

Odložil velkou zbraň a vytáhl menší.
Teď už věděl, co hledat a také na malé zbrani našel pojistku a mířidla.
Zbraň byla malá a lehká, držela se proto jen v jedné ruce a měla také držadlo s municí.
Sloužila zřejmě vojákům jako poslední obrana v boji zblízka.
Když konečně úspěšně vystřelil, zbraň opět schoval.
Prohledal mrtvého a našel všude možně poschovávanou munici.
Oděv vojáka byl posetý všemožnými kapsami a skrýšemi.
Nalezené věci položil na hromádku ke zbraním.
Některé nevěděl, k čemu slouží, ale na to je čas později.

Nakonec si nechal to nejdůležitější.
Stáhl vojákovi z krku lesklý amulet na řemínku.
Z blízka si ho prohlížel a našel na něm veliká písmena ID a pak mnohá další malá.
Nic mu to neříkalo.
Zato maličký obrázek ukazoval podobu mrtvého vojáka.
Talisman byl schovaný v průhledném krytu, z materiálu, jako byla maska.
Zespodu na něm byla spousta tajemných drobností a lesklých částí,
které na světle měnily barvu a tvar podle úhlu dopadajícího světla.
Tsutey nikdy nic podobného neviděl.

Nebešťané vůbec neposlouchali jejich prosby a dělali si, co chtěli.
Tsutey byl proto rozhodnutý každému zabitému vojákovi uříznout uši a získat tak trofej.
Když neposlouchají, tak si uši zde v jejich zemi nezaslouží.
Teď, když zjistil, že každý voják má talisman se svým obrázkem,
bude možná lepší sbírat tyto krásné talismany.
Nebo obojí.

Pověsil si talisman na svůj krk a posbíral všechny nalezené věci.
Velmi opatrně také sebral červené výbušné válečky, odložené za strom.
Cestou zpátky ke skále ze země vyhrábl několik nepoškozených střel, zarytých v hlíně.
Později si je prohlédne, v čem je jejich smrtící tajemství.
Pak si opět přehodil mrtvé tělo přes rameno a vyrazil k Pevnosti.
Potřebuje otestovat, zda talisman funguje, i když je voják mrtvý.

(pokračování zde)


Napsat komentář

3 Komentářů k tomuto příspěvku