Avatar FanFiction

Jake a Neytiri – 25. Lano

Od , 30.Dub 2011 v 22:10 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah                 Melodie na pozadí

25. Lano

Tsutey se natáhl rukou nahoru a stiskl poslední výstupek směrem nahoru.
Ale pak si uvědomil, že na něco zapomněl…
Lano!
Zůstalo ležet na druhé straně šachty, když zkoušel klouzavost jeho háku.
V poslední chvíli strčil mezi dveře ruku, tak jak to viděl u Nebešťana,
co mu blokoval dveře ve velínu, aby nemohl odjet.
Dveře se zase otevřely a Tsutey se skulil ven.
Ozvalo se cinknutí a dveře za ním zase zapadly.
Tsutey zadržel dech, aby se nenadechl výparů.
Rozhlédl se, ale vojáky ani létající stroj už tu neviděl.
Ozval se hluk od výtahu.
Ohlédl se zpět a uviděl, jak kabina stoupá nahoru bez něho.
Nyní už ale věděl, že ji může přivolat zpět.
Shrbený odběhl k velkému výtahu a cestou dával pozor, aby nešlápl do žíraviny.
Na chvíli se zarazil, když uviděl širokou díru v kovové podlaze kombajnu,
vedoucí od rozbité nádoby až k zadnímu žebříku.
Kus ho chyběl, ale ten vepředu je celý.
Hluk stoupající kabiny najednou ztichl.
Bylo ticho!
Tsutey pohlédl nahoru a zachvěl se.
Výtah zastavil asi ve třetině cesty.
Nebešťané výtah zastavili, stejně jako on to předtím udělal jim.
Kdyby tam zůstal, byl by teď v pasti!

Zespodu se ozval křik.
Obešel velkou šachtu a nahlédl skrze její pletivo dolů.
Uviděl několik vojáků lezoucích po žebřících do patra pod ním.
Za chvíli tu budou!

Rychle sebral lano a začal ho smotávat.
Přitom pohlédl k okraji plošiny a uviděl 2 ležící nehybná těla.
Domotal lano, vytáhl lesklý nůž a obezřetně se k nim přiblížil.
Vojáci nereagovali.
Sklonil se k nim a pohlédl jednomu skrze masku do obličeje.
Voják otevřel oči, byl živý.
V jeho očích se odrážela bolest a strach.
Voják se pokusil odplazit od něj, ale neměl sílu.
Tsuteovi to připomnělo podobnou situaci, co se udála ve škole.
Sylwanin se také raněná snažila odplazit pryč a přesto ji opakovaně střelili.
Vycenil špičáky a nepřátelsky na nepřítele zasyčel!
Voják si strhl masku a něco nesrozumitelně říkal.
Z nosu mu tekla krev.
Párkrát zakašlal, nadechl se a začal se třást.
Tsutey k němu přiskočil s nožem v ruce, že ukončí jeho trápení.
Voják na něj ale prosebně koukal a zoufale kroutil hlavou na znamení nesouhlasu.
Tsutey svěsil ruku s nožem a přiklekl k němu.
Najednou viděl, že se zase tak moc neliší, také chtěl jen žít.
Malou zbraň měl voják u pasu, ale ani ji ani nůž se nesnažil vytáhnout, i když mohl.
To rozhodlo.
Nasadil mu jeho masku a stiskl její knoflík.
Očekával syčení koncentrovaného vzduchu, ale nic se nestalo.
Pohlédl na druhého vojáka, ležícího na boku.
Otočil si ho k sobě.
Druhý voják měl masku sundanou a hleděl nehybně před sebe.
Obličej měl od krve a u pusy měl pěnu.
Byl mrtvý!
Tak mu sebral jeho masku a nasadil ji tomu prvnímu.
Když stiskl knoflík, ozvalo se už očekávané syčení.
Nebešťan zalapal vděčně po vzduchu, začal se trochu hýbat.
Sípavě dýchal.
Tsutey na něj chvíli hleděl a přemýšlel, jestli ho nemá přece jen dorazit.
Nerad viděl trpícího tvora, i když to byl nepřítel.
Moc nadějí na přežití mu nedával.
Pak zaslechl hluk a zvedl se.

* * *

„Pane, tady Wainfleet. Blížím se k 7. plošině, budu krýt naše muže.“
„Rozumím. Jak jste na tom s palivem?,“ zeptal se plukovník.
„Před odletem jsem dotankoval, pane.“
„Výborně. Držte pozici a podejte hlášení, jakmile budou nahoře. Konec.“
Wainfleet nechal pilota Samsonu vystoupat nad plošinu, aby obhlédl kabinu s nepřítelem.
Pomalu oblétával kombajn, když Naviho uviděl s nožem v ruce nad 2 jejich vojáky.
„Pane, nepřítel není v kabině výtahu!“ okamžitě hlásil.
„Jak to, že není?“ nevěřil plukovník.
„Protože nám právě podřezává dva pěšáky na plošině! Jdu na něj, Wainfleet konec.“
S těmito slovy odhodil mikrofon a nasadil si masku.
Ještě než si ji sklopil na obličej, strčil do pilota a nařídil mu zapnout video přenos k plukovníkovi.
Otevřel dveře kabiny a s puškou v ruce přelezl do nákladového prostoru.

* * *

Tsuety se přikrčil a sledoval, jak létající stroj vystoupal na úroveň zastavené kabiny.
Pak začal kombajn pomalu oblétávat.
Rozhlédl se, kam by se schoval, ale nebylo kam.
Šachty výtahů byly tvořeny průhledným pletivem a shora bylo vidět i na ležící postavu.
S nožem v ruce po navijsku pozdravil ležícího Nebešťana, který stále nemohl uvěřit,
že ještě žije a upřeně na něj zíral.
Pak se rozběhl k šachtě výtahu.
Létající stroj už nekroužil, ale blížil se k němu, takže o něm vědí.

Pak ho něco napadlo.
Ten voják mu dluží za život, tak si to od něj hned vybere!
Odložil stočené lano.
Vrátil se zpět a chytl vojáka za ruce.
Zasténal.
Odtáhl ho nepoškozenou částí podlahy k žebříku.
Nahlédl opatrně do otvoru a uviděl šplhající postavy.
Nejvyšší čas!
Uchopil vojáka za hrudník a převrátil ho hlavou a rukama do otvoru.
Voják sténal, ale nekřičel a maska jeho hlas tlumila.
Tak ho pořádně dlaní majznul po zadku!
Nyní už křičel a upoutal tak žádoucí pozornost těch dole, že žije.
Zespodu se ozval vzrušený křik.
Vrátil se a odtáhl i druhého mrtvého vojáka.
Toho položil křížem na živého jako zátěž, aby nespadl
a nemohli ho ani snadno vytlačit nahoru.
Nepřítel se bude muset postarat o zraněného a uvolnit žebřík.
Získá tak čas.
Tsutey se usmál nad skvělým nápadem.

Zvedl lano a uvázal si ho přes rameno k tělu.
Pak vyrazil k žebříku vedoucímu nahoru.
Sotva se ho dotkl, ozvala se střelba!
Kulky mu hvízdly kolem hlavy, tak nechal žebřík být a oběhl šachtu.
Skrze husté kovové pletivo sledoval létající stroj.
Ve výklenku tam seděl holohlavý voják, jiný, než ten zjizvený předtím.
Ale pušku měl stejnou a střílel po něm.
Jenže tentokrát se nemohl skrýt do kabiny výtahu a zraněný také vojáky nezadrží věčně.
Pomalu obcházel šachty a voják si nalétával tak, aby ho měl na dostřel.
Jakmile se mu to povedlo, hned střílel.

Tsutey po chvíli pochopil, že je to on, kdo určuje, kam se pohnou.
A také si všiml, že stroj má problémy, když míjí na 2 protilehlých místech lana.
Musí vždy zpomalit a těsně minout napnutá lana kombajnu.
Toho musí využít.
Několikrát počkal, až pomalu přeletí lana a vrátil se zase zpět,
aby musel manévr zopakovat opačným směrem.
Jak předpokládal, stroj přestal manévry opakovat a čekal se zpožděním, kam skutečně půjde.
Toho Tsutey využil a v jednom takovém okamžiku vyskočil na žebřík
a začal bleskově šplhat nahoru.
Střílející voják si toho všiml a začal rychle gestikulovat na letce uvnitř.
Ta chvíle stačila, aby Tsutey vyšplhal na střechu velké šachty, která už výše nevedla.
Vyčkal, až stroj obletí kombajn a po pletivu přeručkoval k druhému žebříku,
který vedl po malém výtahu nahoru na poslední plošinu.
A hned začal šplhat po něm nahoru.
Po chvíli minul stojící kabinu a skryl se chvíli neviděn za ní.
Pak pokračoval dál vzhůru.
Voják zkusil střílet skrze šachtu, ale střely dvojitým pletivem nepronikly, tak toho nechal.
Dvakrát se mu povedlo nepřítele odlákat od žebříku oblezením šachty a kus vylézt.
Když voják pochopil jeho strategii, usídlil se na straně žebříku a čekal.
Už se potvora nedal odlákat a Navi tak visel na pletivu na druhé straně.

Tsutey zkusil šplhat po stěně výtahu, ale jeho velké ruce se těžko chytaly výčnělků
na povrchu a v otvorech pletiva mu několikrát uvízly bolestivě prsty.
Vylezl jen malý kousek a ruce ho bolely, protože se nohama neměl o co zapřít,
i když si pomáhal v jedné ruce nožem.
Vyšplhal poslední kousek, aby si na nůž mohl stoupnout a odpočinout si.
Tím ale o nůž zaražený do pletiva přišel.
Pohlédl dolů.
Viděl, jak z otvoru lezou první vojáci.
Bylo tam už jen jedno tělo, raněného už asi snesli dolů.
Pohlédl nahoru.
Plošina byla na dosah, ale šplhat po pletivu nemohl.
Držel se několika prsty v maličkých otvorech a rychle oddechoval.
Nemůže nahoru ani dolů!
Létající stroj na druhé straně hlídal žebřík, aby k němu nemohl.
Voják i Tsutey, oba čekali.
Pilot sledoval netrpělivě palivoměr a Tsutey své podřené prsty.
Wainfleet se spokojeně šklebil a mluvil do krabičky na svém rameni.
A Tsuteye síly rychle opouštěly.

* * *

Grace, pilot a plukovník Quaritch sledovali záběry kamer ve druhém Samsonu.
Viděli, jak Navi vlekl vojáka k poslednímu funkčnímu žebříku.
Když ho hlavou strčil do otvoru, Grace vykřikla a plukovník šťavnatě zaklel.
Nemohla uvěřit, že by Tsutey zabil nezbranného vojáka!
Ale pak si vydechla.
Voják zůstal ležet na střeše, jen část těla měl v otvoru.
Pak Navi dotáhl druhého vojáka a položil ho křížem přes prvního.
Vtom jí to došlo.
Chtěl zabránit vojákům vylézt na plošinu.
„Mazanej parchant!“ okomentoval to Quaritch.
Zboku viděli i na spodní plošinu, odkud šplhali další vojáci nahoru.
Nyní se museli postarat o své kolegy a to je zdrží.
Pak si Navi začal hrát na honěnou se Samsonem desátníka Wainfleeta.
Sledovali, jak se snaží vyšplhat na 8. plošinu a uhýbá před střelbou.

Plukovník se zeptal pilota:
„Kolik máme ještě paliva?“
„Jen na 15 minut, tak akorát na návrat na základnu.“
„Tak ho spotřebujeme, letíme ke kombajnu!
Až dojde, přistaneš v dole a palivo ti doveze cisterna.“
Pilot přikývl, že rozumí.
Pak plukovník přepnul vysílačku:
„Desátníku Wainfleete, zůstaňte u žebříku, nadeženu vám ho z druhé strany.“
Zašklebil na Grace a zkontroloval si zásobník své zbraně:
„Doktorko Augustinová, co byste svému modrému opičákovi poradila teď?“
Grace polkla.
Nevěděla.
Koukala na vystrašeného Tsuteye, který se držel jako klíště stěny šachty
vysoko nad kombajnem a nemohl nahoru ani dolů.
Jen doufala, že to nevzdá a nespadne dolů.

* * *

Tsuteye už opouštěl cit v prstech, za které se držel.
Bezradně se rozhlédl kolem.
Vojáci dole právě spouštěli druhého vojáka dolů, takže za chvíli se začnou věnovat jemu.
Létající stroj se držel strany žebříku a už se nenechal odlákat.
Pak zaslechl další zvuk.
Ohlédl se a uviděl druhý stroj, co se k němu blížil z jeho strany.
Byl v bezvýchodné situaci.
Mohl to rychle ukončit, stačilo se jen pustit.
Pak mu pohled padl na hák na laně.
Pohlédl nahoru na plošinu, jestli by na ni lanem dohodil.
Kdyby se hák za okraj zachytil, mohl by vyšplhat po laně nahoru i bez žebříku!
Nápad ho povzbudil, už si nemyslel, že je nějaká naděje.
Uvolnil pravou ruku a odvázal lano od boku, takže mu viselo jen přes rameno.
Hák si podržel v zubech a odhadl potřebný počet závitů lana.
Pak smyčky lana s hákem roztočil a hodil nahoru.
Lano přelétlo vedle plošiny, ale zase spadlo dolů.
Trhnutí padajícího lana ho málem strhlo dolů.
Musí házet do oblouku ven, aby se lano přetočilo na plošinu, co je nad ním.
Rychle lano s pomocí zubů smotal a hodil podruhé.
Tentokrát se hák obloukem přehoupl na plošinu!
Pomalu tahal, ale ozvalo se jen kovové cinknutí a zase lano padal dolů.
Tentokrát byl na trhnutí připraven a dobře se držel.

Za ním se ozval hluk létajícího stroje.
Ohlédl se a uviděl vojáka s jizvou, jak se na něj chystá střílet.
Opět lano smotal a prudce hodil.
Věděl, že má už jen poslední pokus.
Ozvala se střelba!
Neměl už čas sledovat výsledek svého posledního hodu.
Viděl, jak se dopadající střely rychle blíží k jeho tělu!
Nečekal, až se zakousnou do jeho zad!
Skočil stranou a pověsil se na jedinou věc, co mu zbyla, na lano.
Začal padat, jak lano na plošině klouzalo.
To je konec…

Ale tím, že ho prudce napnul, se hák otočil hrotem dolů a zachytil se za zábradlí.
Tsutey ucítil trhnutí a lano se mu bolestivě zařízlo do rukou.
Pak ho prudce stáhlo zpět na povrch šachty.
Ohlédl se a zjistil, že se posunul o jeden roh mimo dostřel zjizveného vojáka.
Opřel se o pletivo nohama a rychle začal šplhat nahoru.
Nepřítel byl chvíli překvapen jeho nečekaným úspěchem.
Jenže pak se kousek posunul opět na dostřel.
Tsutey to poznal podle zvuku další střelby.
Přestal šplhat a začal zavěšen na laně pobíhat vodorovně po pletivu šachty
a za sebou jen slyšel bubnování dopadajících kulek, kterým unikal.
Přeběhl přes 2 rohy šachty opět do bezpečí a zase šplhal nahoru.
Toho si všimnul i druhý holohlavý voják a také on se pohnul z místa.
Tsutey viděl, že tato taktika mu už dál nepomůže.
Šplhal tak rychle, co mohl a konečně se přehoupnul přes zábradlí 8. plošiny.
Vysílením doslova padl na zem a rychle dýchal.
Ruce ho bolely jako nikdy.

Znovu se ozvala střelba a vyprovokovala ho k akci.
Nohy mu sloužili lépe než ruce, tak zvládal uhýbat na malé plošině a krýt se za šachtou.
Mezitím smotával zbytek lana.
Létající stroje se oba najednou přiblížily, každý k jednomu rohu šachty.
Pokryly tak všechny 4 stěny šachty a Tsutey se již neměl kam ukrýt.
Plešatý voják vystřelil, ale zasáhl jen zábradlí, ze kterého odlétly střepiny.
Zjizvený ho měl mimo dostřel.

Tsutey chytil do ruky hák a rozběhl se.
Teď nebo nikdy!
Vyskočil na zábradlí a ve skoku hák nasadil na lano vedoucí nad jeho hlavou.
Povedlo se!
Silné ocelové lano vedlo prudce dolů a rozběh tomu napomohl, tak začal sjíždět dolů.
Rychle nabíral rychlost a létající stroje Nebešťanů zůstaly daleko za ním.
Od háku odletovaly chvílemi jiskry.
Spokojeně se ohlížel a na rtech se mu po dlouhé době objevil úsměv.
Otočil se směrem k ocasu kombajnu, který se stále rychleji blížil.
A úsměv mu ze rtů zase zmizel.
Nabral již nebezpečnou rychlost a stále ji zvyšoval.
Musí nějak zpomalit!
Blížící se tvrdé přistání se jinak neobejde bez následků!

* * *

Grace se zatajeným dechem sledovala Naviho popravu.
Jiné slovo ji nenapadalo.
Převaha vojáků byla jednoznačná a situace modrého lovce bezvýchodná.
Jenže Tsutey se nedal.
Zkusil na nedosažitelnou plošinu hodit lano, aby vylezl po něm.
Prožívala s ním každý hod lanem.
Když při třetím pokusu skočil, aniž by lano za něco drželo, vykřikla!
Ale na třetí pokus se mu nějak povedlo zaháčkovat a lano ho udrželo.
Pak už jen se zatajeným dechem sledovala, jak uhýbá střelbě a šplhá na plošinu.
Po chvíli odpočinku se rozběhl a naskočil na šikmé lano vedoucí k zádi kombajnu.
Vojákům tak rychle zmizel z dostřelu.
Kamera pohlédla dolů na plošinu, kde skupina vojáků sledovala jeho sjezd zespodu.
Nestříleli, už byl mimo dostřel.
Teprve nyní si Grace uvědomila bolest v rukou, jak si napětím zaryla nehty do dlaní.
Otevřely se dveře.
Dovnitř se protáhl plukovník a odhodil kouřící zbraň na podlahu.
Aniž by pohlédl na Grace nebo na červeně blikající ukazatel paliva,
se unaveně opřel do sedačky a povolil pilotovi přistát na nedaleké cestě.

(pokračování zde)


Napsat komentář

5 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    DiGGiT

    Chviku to trvalo, než jsem vše přečetl.
    Takové popraviště :-) Viděl bych to tak, že vezme lano, co je přidělané na hák a omotá jej kolem toho, na kterém jede (což by byl docela šílený kousek) nebo potká bagr z blízka…

    • avatar
      Vlastik

      No vida, uhádl. Tady to někomu konečně myslí!
      Jen mu tím nastane další problém, to se dočtete už zítra.
      Nebo by ještě mohl zkusit brzdit rukou :-)

      • avatar
        DiGGiT

        Myslím, že jsi to lano, na kterém jede, popisoval jako mastné a hrubé nebo nějak roztřepené (ale nejsem si zcela jistý). I když použije to lano na háku, tak se bude určitě rychle odírat, snad vydrží…

  • avatar
    Helion

    V tom se mýlíš, já jsem nebyl týden doma a přijel jsem až teď a ty nové kapitoly moc potěší, proč se neozvali další, to netuším, ale pauzu si nedávej :)

  • avatar
    Vlastik

    Koukám, asi jsem psal pokračování rychleji než kdo stíhal číst,
    týden uplynul a žádná reakce, tak si dám asi s psaním pohov… :-(