Avatar FanFiction

Prasák Bush – 3. Vesmírná toaleta

Od , 12.Bře 2012 v 21:55 , zařazeno v Prasák Bush

3. Vesmírná toaleta

Bush konečně doručkoval na konec hibernačního sálu a našel dveře označené WC.
Chtěl si otevřít, ale nešlo to, asi obsazeno.
Tak na ně pořádně pěstí zabušil.
Zevnitř se ihned ozvalo nadávání:
„Sakra, jestli nejsi velitel, tak si počkej, až budeš na řadě.
Tady si člověk nemůže ani jednou za pár let pořádně ulevit!”
Bush chtěl ještě jednou zabušit, ale raději si to rozmyslel.
Na druhé straně dveří si zřejmě ulevoval nějaký dost drsný voják.
„No však já počkám. Ale je tu stav bez tíže a jestli to neudržím,
budeš to ty, kdo poleze přes ten binec, protože jiný východ tu není.”
Vyslovená slova měla rychlejší účinek než bušení na dveře.
Mohutný mariňák se protáhl malým průlezem ven a výhružně si ho změřil:
„Tebe si budu pamatovat!” vyštěkl a odplul pryč.
Bush se ušklíbl.
Zelený mozky dobře znal a toto byl zelenej kokos jak vyšitej.

Protáhl se dovnitř a dveře za sebou pečlivě zavřel.
Pak se teprve rozhlédl, že se posadí na mísu a chvíli se odpočine, jak měl ve zvyku.
Ale mísa tu nebyla.
Nedůvěřivě se rozhlížel a studoval vybavení záchodu.
Na podlaze bylo cosi jako 2 sandály na zastrčení nohou ve stavu bez tíže.
Nad nimi pak 2 opěrky po stranách s popruhem a přezkou jako v letadle.
Jinak nic.
Bush si to zařízení nedůvěřivě prohlížel a litoval, že se odcházejícího vojáka nezeptal.
Pak si všiml, že na stěně je obrázek, jak se to má používat.
Byla na něm nakreslena silueta ženy v několika fázích pohybu jako návod.
Zachytit se, usednout, připoutat se, vytáhnout odsávání a …
… následoval úsměv spokojené dívčiny.
Prima, to bude jednoduché. Podle obrázků to zvládne i dítě.

Bush se otočil a nohy si podle návodu zasunul do sandálů.
Nyní se opřel o 2 držáky a … aha, ještě sundat kalhoty.
To do návodu zapomněli dát, chytráci.
Pak si sedl na dva boční držáky a připnul se popruhem.
Získal tak potřebnou stabilitu pro nadcházející složité úkony.
Pohlédl pod sebe a uviděl širokou hadici s anatomicky tvarovým zakončením.
Zkusil za ni zatáhnout, lehce vyjela nahoru, zarazila se o jeho pozadí a zastudila.
Ozvalo se jemné hučení a hadice se mu přisála k zadku.
Bush ucítil pronikavou bolest a vyjekl!
Chtěl vyskočit, ale popruh kolem pasu ho zarazil.
Rychle ho odepnul a zvedl se na nohy, jenže hadice byla dlouhá a stále se ho pevně držela!
Sáhl si proto pod sebe a tu protivnou věc si od sebe odtrhl.
„Ufff!” ulevil si, když se hadice vrátila zpět a ztichla.
Bolestivě mu přiskřípla jeho dva kulaté přívěsky, aniž se zeptala na svolení.
Palčivé píchnutí cítil až hluboko v podbřišku, ale rychle to zase přešlo.
Promasíroval si postižená místa, zda nedošla k újmě.

Během incidentu nedopatřením upustil pár kapek žluté tekutiny,
které se teď nebezpečně vznášely kolem něj.
Bedlivě je sledoval a uhýbal hlavou, aby se ho nedotkly.
Několik nejbližších zkusil odfouknout a povedlo se.
Konstruktéři ale na něco takového zřejmě mysleli,
protože kapky po chvíli zrychlily a zmizely v boční ventilaci.

Bush se uklidnil a rozhlížel se, co dál.
Našel další sadu obrázků, tentokrát trochu jinou.
Aha, tekutý odpad a tuhý odpad. Už chápu.
Opět usedl a podezřívavě se podíval na tlustou hadici dole, ale nehýbala se.
Zapnul si popruh a podle návodu sáhl na bok do jednoho výklenku.
Vytáhl nyní tenčí pružnou hadici se zvonovitým zakončením.
No jasně, do toho se zastrčí a můžu čůrat.
Držák měl na sobě otočný regulátor s čísly 0 až 5.
Přepnul ho do polohy 1 a ozvalo se mírné hučení.
Sáhl na hubici a ucítil jemný průvan.
Málo.
Otočil regulátor na doraz a hned se ozval silnější zvuk.
Zkusil rukou podtlak a ozvalo se mlasknutí, když ji silou odtrhl.
To je tah, nic kolem neunikne. Už se těšil, jak si uleví.
Před použitím se raději podívá zblízka do náhubku,
aby se vyhnul bolestivé příhodě, co zažil před chvílí.
Okraj byl pružný a příjemně měkký, ohodnotil ho jako bezpečný.
Akorát měl podivný tvar, asi jako malá dýchací maska.
Podivné. Naklonil se blíž, aby se podíval a …

Z venku se z ničeho nic ozvalo hlasité zabušení na dveře.
Bush se lekl a ta malá přísavka mu vyskočila z ruky rovnou do obličeje.
Docela pevně se mu přisála na tvář a vysávala z něj vzduch!
Bush zakoulel očima, vydechl, ale nadechnout už se nešlo.
Opět bušení na dveře.
Co teď?
Zkusil ji rychle odtrhnout, ale pružila a nešlo to.
Pak ho napadlo vypnout sání a bylo.
„Obsazeno, jděte jinam!” zakřičel, sotva to rozdýchal.
Chvíli počkal a když se už další bušení neozývalo,
chystal se konečně vykonat potřebu na tomhle ďábelském záchodě.

Opět zapnul sání, nasadil si odsávač a spokojeně si ulevoval.
Pak si všiml, že roztřikující se kapky létají kolem, tak opět přidal na sání.
No, bylo to docela příjemné a tak, jen tak ze zvědavosti,
otočil regulátor do maximální polohy.
Ozvalo se opět hlasité hučení ventilace a zvon, dosud volně držený v ruce,
poskočil a pevně se mu potvora jedna přisál na přirození.
Bush vykvikl, ale sání nevypnul.
Byl to zajímavý pocit a on byl přece zvědavý na nové technologie,
se kterými jistě bude přicházet často do styku.
Uvolnil se a sledoval, jak jeho chlouba mění funkci z močení na poněkud
sofistikovanější účel a s rostoucím rozměrem více utěsňuje sací zvon,
což nutilo ventilátor schovaný někde za přepážkou ke stále kvílivějšímu zvuku.

Když to začínalo být už velmi zajímavé, sání se náhle samo vypnulo.
Hned na to se zvenku opět ozvalo bušení na dveře, doprovázené ženským křikem.
„A sakra!” zaklel.
Bush ten hlas poznal, byla to ta hezká blonďatá zdravotnice, co jí sáhl na zadek.
Rychle zastrčil sací hadici zpátky do stěny, odepnul se a natáhl si lehké kalhoty.
Vstal, vytáhl nohy s popruhů na podlaze a otočil se.
Přitom ve stoje zjistil, že nad obrázkovým návodem, podle kterého potřebu vykonával,
je nápis ŽENY. Zarazil se. Že by omylem vlezl na ženský záchod?
Ale ten zelenej kokos tu byl přece taky. Ledaže by to nebyl chlap…
Otočil se na druhou stranu, kde byly podobné obrázky,
tentokrát s mužskou siluetou a nad nimi nápis MUŽI.
„A sakra!” zaklel podruhé.
Pohlédl pod obrázky dolů, kde byl také odsavač moči, ale tentokrát měl úplně jiný tvar.
Na přemýšlení nad tímto překvapivým zjištěním nebyl čas, protože dveře se začaly otevírat.
Bush jim proto raději zevnitř pomohl a protáhl se ven.

„No to jsem si mohla myslet!” spustila na něj zdravotnice, když ho poznala.
„Na tváři máte červený cucflek. Co jste tam tak dlouho dělal?”
ptala se a podezřívavě si ho měřila od hlavy k patě.
Když dorazila někam pod pás a zaostřila na ono místo ve tvaru nejvyššího
Pandorského vulkánu, v očích jí nebezpečně svitlo poznání a zvolala:
„Prasáku!”
„No jo, vždyť už jdu. Kdybyste mě vzbudili dřív, bylo by času dost.
Člověk chrápe 6 let a nakonec stejně zaspí a nestihá o blbou hodinu.
Musím se ještě převléknout…”
„Žádné převlékání, mazej přímo do raketoplánu, čekáme už jen na tebe!
Masku dostaneš na místě a výstroj po přistání jako ostatní. A žádnou hodinu
bys stejně neměl, protože vzduch tu pro tolik lidí najednou nemáme.”
S těmito slovy za sebou zabouchla dveře.
Bush se chvíli bezradně rozhlížel, kudy kam.
Pak se ušklíbl.
Z toalety totiž zaslechl známý kvílivý zvuk vývěvy puštěné na nejvyšší otáčky.

Rychle zahnul za ohyb, čekají už jen na něj, tak musí spěchat.
I když se snažil spěchat, šlo to pomalu.
Pohyb ve stavu bez tíže mu dával zabrat, jak se křečovitě držel madel.
Rozhlédl se a uviděl nad tlakovým uzávěrem nápis: Raketoplán 1.
Aha, tady je to.
Rychle doručkoval k uzávěru a zatlačil na dveře.
Nic. Byly zavřené.
Bush se rozhlédl a vedle na stěně uviděl páku uzávěru.
Chytnul za ni a zatáhl.
Ozvalo se pípání a něco se tam na displeji červeně rozsvítilo.
Nevěnoval tomu pozornost a zatáhl za páku vší silou, protože šla ztuha.
V tom okamžiku se ozvala kvílivá siréna a nade dveřmi začal blikat oranžový maják.
Bush se lekl a páku pustil, jako by ho právě spálila.
Pak za sebou vytušil pohyb a otočil se.
Ze dvou stran se k němu rychle blížili 2 muži z palubního personálu.
„Ty idiote, chceš nás vypustit do vesmíru?” seřval ho jeden,
zatímco druhý vracel páku do původní polohy a něco nastavoval na panelu.
„Spěchám do raketoplánu, čekají už jen na mě,” omlouval se Bush.
„Jednička je nákladní a odletěla se zásobami už včera.
Za tímto uzávěrem je za přechodovou komorou vakuum vesmíru.
Musíš na druhou stranu do dvojky, tamhle!” a ukázal mu směr.
Bush se otočil a ručkoval podél stěny, co mu síly stačily.

Když míjel toaletu, kde ještě před pár minutami byl,
dveře se nečekaně otevřely a ven vyplula blonďatá zdravotnice.
Když ho uviděla, zrudla a zarazila se, přímo před ním.
Také Bush zastavil a podezřívavě si ji měřil od hlavy dolů.
Když narazil na mokré místečko na jejím oděvu zhruba uprostřed postavy,
zvedl oči, pokýval hlavou a vítězoslavně pohlédl ženě do očí.
Reakce byla okamžitá.
Blondýnka nemeškala a beze slova ihned zapadla zpět na toaletu.
„A pak že já jsem prasák…” usmál se Bush.

Z úvah ho vyrušil něčí výkřik.
U tlakového uzávěru s nápisem: Raketoplán 2 na něj někdo netrpělivě mával,
tak hejbnul kostrou, aby na něj už dál nemuseli čekat.

(pokračování zde)


Napsat komentář

1 Komentářů k tomuto příspěvku