Avatar FanFiction

Sám mezi Na’vi – 13. Zrada

Od , 30.Lis 2010 v 5:14 , zařazeno v Sám mezi Navi

Obsah               Melodie na pozadí

13. Zrada

Kolem robota prošli do skladu 2 ozbrojenci.
Z tlampače AMPu se ozvalo: „Vzdejte se, víme o Vás.“

Jak nás mohli sakra najít ?

Šéf pokynul, abychom se nehýbali:
„Možná něco tuší a jen blafují. Počkáme. Sklad je veliký.“

AMP se znovu ozval: „Vzdejte se. Toto je poslední varování.“

Vyčkávali jsme dál.

Ozvala se dutá rána a tkaninou stanu proletěl projektil.
Zasáhl mě bolestivě do žeber a srazil mě na zem. Spustil se bílý kouř.
„Sakra, slzák,“ zaklel řidič a dodal:
„Připojte si filtry,“ a sám šel příkladem.
Zároveň nadzvedl lem stanu a granát vykopl ven.
To se zřejmě nelíbilo pilotovi AMPu, protože vystřelil další.
Tentokrát trefil kostru stanu a ten se částečně zhroutil na mě.

Venku se ozval alarm a nad vchodem začal blikat oranžový maják.

„Nemá to cenu, mají nás. Ale možná nevědí o poklopu. Zabavím je a Vy zmizte.
Netroufnou si střílet na drahé kontejnery, zvlášť ne ten robot.“
Šéf si nasadil kovový kufr na záda a zakřičel:
„Jdu ven, nestřílejte!“
Když mě míjel, krátce na mě pohlédl a něco mi nenápadně zastrčil do kapsy.
Odhrnul termo látku stanu a s rukama nad hlavou vyšel ven.

Ozbrojenci s namířenými puškami mu šli pomalu naproti.

Také já si zapojil filtr na opasku a zhluboka jsem vydechl, abych vypudil kontaminovaný vzduch.
Pak jsem se s úlevou nadechl a  … zkroutil jsem se v křečovitém kašli.
Oči mě začaly pálit a slzet. Co se děje?
Zkontroloval jsem masku a hadici, je v pořádku.
Filtr!
Rychle jsem otevřel filtr a prohlédl filtrační vložky. Jedna byla prázdná.
Pochopil jsem. Filtr byl sabotovaný, proto se mi zdál už v autě tak lehký.

Pohlédl jsem na tlusťocha, ale díval jsem se do ústí pistole.
„Ty hajzle! Tys nás prodal!” zasyčel jsem.
Řidič sáhl za opasek po pistoli, ale nenašel ji. Měl ji tlusťoch v ruce.
„Promiň, není to osobní. Mají mě v hrsti, neměl jsem na výběr.
Kde myslíš, že jsem vzal všechny ty technické hračičky,” vymlouval se.
Viditelně se potil a nebylo to teplem.
Mířit na mě ale nepřestával, stoupl si tak, aby nás měl na mušce oba.
Nemohli jsme nic podniknout, jen čekat.
Oči mě příšerně pálily a chtělo se mi zvracet.

Šéf pomalu přišel k ozbrojencům a klekl si.
Dosáhl tím, že sklonili zbraně, viditelně je trochu uklidnil.
Něco jim vysvětloval, ale podle jejich výrazu neúspěšně.
Snažil se asi usmlouvat dohodu. Pomalu si začal sundávat kovový kufr ze zad.

Od vchodu se ozval štěkot psa. Pohlédl jsem tam.
Vedle robota stál psovod s doprovodem a pouštěl psa.
Ten se okamžitě vrhnul na nejbližšího šéfa. Bleskově vyrazil, mordu otevřenou,
sliny mu nedočkavě tekly a tesáky v očekávání krve vyceněné.
Bojové plemeno, metr vysoký živý stroj na lov a zabíjení.
Košík neměl …

Šéf neváhal. Zvedl kufr před sebe a ozbrojenci začali střílet. Kulky se odrazily od kufru.
Hodil kufr po vzdálenějším vojákovi, padl k zemi a druhému podkopl nohy.
Oba byli rázem na zemi.

Šéf se rychle otočil a vytáhl pistoli.
Ještě v otočce vystřelil po psovi, ale minul. Bestie se rychle blížila.
Krví podlité oči budily hrůzu a slzný plyn psa ještě více rozzuřil.
Šéf zalehl, zapřel se, pečlivě zamířil a chladnokrevně vystřelil.
Zásah.
Pes se zlomil uprostřed skoku a dopadl kousek od poklopu.
Postřelený začal kňučet a svíjet se v bolestech.
Šéf se zvedl a namířil na vojáky, kteří se již vzpamatovali z překvapení a také zvedali zbraně.
Ukázka perfektního vojenského výcviku.

Ozvala se rána z pušky.
Vystřelil doprovod psovoda od vchodu, měl útočnou pušku s optikou.
Šéf se zarazil uprostřed pohybu, chvíli tak setrval a sesunul se na záda.
Zíral jsem na prostřelenou dýchací masku. Kulka prošla okem a vyšla vzadu z hlavy.
Kolem se rychle rozlévala krvavá skvrna.

(pokračování zde)


Napsat komentář

9 Komentářů k tomuto příspěvku