Avatar FanFiction

Jake a Neytiri – 13. Šíp

Od , 12.Bře 2011 v 7:04 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah               Melodie na pozadí

13. Šíp

Tsutey se vrátil na mýtinu, kde poprvé odpálil výbušný váleček Nebešťanů.
Přerovnával ukořistěné věci rozložené na skále a snažil se pochopit, kde selhal.
Dnešní den se zdaleka nevydařil tak, jak si představoval.
Měl přece smrtící zbraň nepřátel, dostatek munice, skvělé místo pro útok a moment překvapení.
Přesto sotva zachránil holý život a nepřátelé ho zahnali jak malého kluka.
Chtěl bojovat s nepřítelem jeho střelnou zbraní, ale nezvládl ji.
Ta je nyní pryč a nemá smysl se tím více zabývat.

Mlčky potěžkával v ruce malou zbraň a snažil se vzpomenout, jak s ní vojáci zacházeli.
Co si vzpomínal, vojáci vždy drželi v ruce velkou pušku a pistoli měli v pouzdře u boku.
Ne, jednou s ní voják ve škole zastřelil jedovatého riti, netopýra.
Tak malou zbraň používali jen v boji zblízka.
Chvíli s ní manipuloval, až uvolnil zásobník.
Uviděl malý náboj s kulatou špičkou.
Byl malý, ne jak ty velké s ostrou špicí, co používá puška.
Odložil zásobník a prohlížel si pistoli.
Fascinovaly ho pravidelné kulaté a hranaté tvary, jaké žádný Navi nedovedl vyrobit.
Vytáhl kovový nůž Nebešťanů a zkusil do zbraně udělat zářez.
Nepovedlo se mu to.
Nebo vlastně ano, uviděl na černém těle malé zbraně jemný šedý zářez.
Odložil zbraň a vytáhl svůj starý nůž.
Zkusil udělat zářez do něj a objevila se drsná zubatá čára.
Zkusil to naopak a i na lesklém noži nebešťanů se objevila rýha.
Tsutey se usmál, nakonec jejich nože z drápu horského ikrana nejsou tak špatné.
Určitě jsou delší a dost dlouhé, aby pronikly dýchacím otvorem zvířete.
A držadlo mu padne do ruky, nůž Nebešťanů je malý.
Už se mu nezdál tak skvělý, jak si původně myslel.
Odložil nůž a znovu pohlédl na pistoli.

Na něco si vzpomněl.
Vytáhl náboj z pušky, co si uschoval na pozdější prohlídku.
Byl nepoškozený, vytáhl ho z měkké hlíny při nácviku střelby.
Byl velmi těžký na to, jak byl malý.
Prohlížel si ho a na povrchu uviděl nějaké čárky.
Jakoby zářezy.
Vytáhl druhý stejný náboj a ten měl na sobě stejné značky.
Tsutey vzpomínal.
Něco ví, ale kde to jen…
Ano, ptal se ve škole Grace, jak je možné, že Nebešťané střílejí na tak velkou vzdálenost,
kam sotva dohlédnou a přesto se přesně trefí.
Ona mu tehdy říkala, že trubka zbraně, ze které vyletí střela, má v sobě zářezy,
které střelu roztočí a proto letí rovno i na velkou vzdálenost.
Tak to jsou ty zářezy na nábojích a proto nepřátelé střílejí tak daleko a přesně!
Odložil kulky a uchopil do ruky opět pistoli bez vyndaného zásobníku.
Snažil se nahlédnout do černé hlavně, aby ty zářezy uviděl, ale nedařilo se mu to.
V malé černé dírce byla tma i pro jeho skvělé noční navijské oči.
Nepomáhal ani pohled z úplné blízkosti.
Zkoušel se do zbraně dostat, viditelně v ní byly i další dutiny.
Prásk!
Ozvala se rána a pistole mu vylétla z ruky.
Na tváři ucítil pálení a ve vzduchu byl vidět kouřový oblak podivného ostrého zápachu.
Zůstal na ležící zbraň koukat.
Vytáhl přece z držadla munici a přesto se ho pistole snažila ještě zabít!
Tsutey nemohl tušit, že po poslední střelbě zůstal v komoře 1 náboj.
Vyděšeně i naštvaně zároveň vstal a pistoli zahodil velkým obloukem do lesa.
Tyto zbraně byly nebezpečné, i když nebyly v rukou nepřítele.
Musel si přiznat, že s nimi neumí zacházet a asi ani nikdy bez dobrého učitele nebude.
Byly to zbraně nepřátel, s velkým množstvím střel, určené na zabíjení ve velkém.
Určené pro válku.
Navíc neměl přísun munice, zbraně byly těžké, bránily běhu po stromech, tak co s nimi.
Jsou hlučné a plaší zvěř, do lesa na lov se nehodí.
Pryč s nimi!

Když se zase uklidnil, posadil se.
Pohled mu padl na jídlo Nebešťanů.
Rozbalil voňavou tyčinku a tentokrát si ji pomalu vychutnal.
Byla poslední, chutnala fantasticky a velmi mu zlepšila náladu.
Až uloví příštího Nebešťana, musí ho prohledat, zda nemá další takové tyčinky.
Zapil to exotickým ovocným nápojem z polní láhve a koukal přitom na rozložené věci.

Zvedl malý kroucený parůžek yerika.
Připomněl si poslední lov, dobrou pečínku a svého ikrana.
Pouhý den ho neviděl a už se mu po něm stýskalo.
Aspoň je v bezpečí Rodného stromu.
Nic se nevyrovná rychlému opojnému letu na křídlech ikrana!
Vlastně ano, jediná věc se tomu vyrovná.
Spojení s milovanou ženou.
Aspoň tak to vyprávěli všichni lovci v klanu.
Ale to on nikdy nepoznal a už ani nepozná.
Myslel na ztracenou Sylwanin …

Položil vedle sebe parůžek a náboj do pušky.
Chvíli na tu dvojici koukal a pak si vzpomněl na svůj dávný podivný křivý šíp.
Tenkrát ho fascinovalo, že přes svůj podivný tvar létá tak přesně.
Natáhl se a vedle položil jeden ze svých loveckých šípů.
Zvedl druhý parůžek a položil ho ke druhému konci šípu.
Upřeně koukal na šíp a kroucené parůžky u jeho konců.
Představil si parůžky na šípu a začalo se mu zdát, že šíp se otáčí.
Nejdříve pomalu, pak rychleji, až se točil tak rychle, že se sám zvedl ze země.
Viděl, jak šíp prolétá mlhou nad vrcholky stromů a jejich koruny dole rychle ubíhají dozadu.
V dálce se objevil kouř a on směřoval přímo k němu.
Byla to Pevnost Nebešťanů.
Uprostřed stál osamocený starý strom.
Kolem plály vysoké ohně a u nich tancovali opilí vojáci nepřítele.
Ke stromu byla připoutaná Sylwanin.
U ní stál zarostlý zjizvený voják a mučil ji lesklým kovovým nožem.
Před dívkou ležel bez života její krásný zdobený ocásek a voják jí právě uřezával copánek.
To bylo to nejhorší, co Naviho mohlo v životě potkat.
Dívka se v poutech svíjela a křičela bolestí.
Nepřítel zvedl zbraň a střelil ji do nohy.
Ostatní vojáci nadšeně volali a povzbuzovali ho.
Znovu namířil na dívčino tělo a začal jí střílet do břicha.
Znovu a znovu.
Pak pohlédl Tsuteovi do očí a ďábelsky se zašklebil.
Tsuteye popadl příšerný vztek.
Šíp se začal třást, jeho špička se rozžhavila a začala hořet.
Pak šíp namířil na zlého vojáka, znovu se roztočil a prudce zrychlil.
Probodnul srdce vojáka, které také začalo hořet.
Voják padl k zemi a okolní řev opilců ztichl.
Tsutey pohlédl do krásných dívčiných očí.
Viděl slzy a byla v nich cítit nesmírná bolest.
Koukal do nich v odlescích okolních ohňů.
Oči se začaly točit a vzdalovat.
Ne, to on se vzdaloval a stoupal výš a výš.
Pohlédl dolů a spatřil vzdalující se Strom duší.
Ozval se hlas a říkal mu, že musí něco udělat.
Nerozuměl mu, ať se snažil sebevíc …

Tsutey se vzbudil spocený jako po dlouhém vyčerpávajícím běhu.
Posadil se a chvíli se vzpamatovával z příšerného snu.
Rozhlédl se kolem a zjistil, že usnul po náročném dni na holé skále.
Bylo již ráno.
Pohlédl vedle sebe a uviděl točené parůžky a lovecký šíp.
Nyní již věděl, co musí udělat.
Vzal si své lehké navijské lovecké vybavení
a rozběhl se do lesa nasbírat věci pro výrobu nového šípu.

* * *

Již druhý den od Tsuteyova vidění se chýlil ke konci.
Na okraji lesa stálo několik větví svázaných do špice a na nich byla
přivázána cvičná terčovnice spletená z tlusté vrstvy listí.
Do jejího středu se právě zabodnul šíp těsně vedle dalšího.
Točené zakončení šípů dávalo tušit, že nejde o běžné navijské lovecké šípy.
Tsutey se rozběhl ověřit přesnost zásahů, protože terč byl i pro jeho ostrý zrak daleko.
Vytáhl oba nové šípy a spokojeně si je prohlížel.
Točená špička byla zbroušena do ostrého hrotu a usazena v rovném pevném dřevě
pomocí pružných vláken rostlin a zatavena stromovou pryskyřicí.
Tělo každého šípu bylo zbaveno kůry a dočista vyhlazeno.
Jeho konec byl zakončen do spirály točenými kormidly,
pečlivě uvázanými kousek před konečným zářezem pro tětivu.
Tsutey zjistil, že ne špička, ale právě kormidla udělují šípu rotaci a
otáčením šípu kolem osy se jeho nepřesnosti v letu srovnávají.
Grace měla s rotací pravdu, jeho dálkové šípy se nyní přesností vyrovnají střelám Nebešťanů.
Vrátil se zpět do střelecké pozice a pohlédl na pěknou hromádku rozpracovaných i zničených šípů.
Dalo to celý den práce, než přišel na optimální tvar kormidel.
Malé točení neudělilo šípu dostatečnou rotaci a příliš velké šíp brzdilo a snižovalo tak jeho dolet.
Několikrát se musel do lesa vypravit pro další materiál, aby měl s čím experimentovat.
Poháněla ho nenávist k nepříteli, ale stále více i vlastní zvědavost.
Dnes už jen ladil délku šípu, jeho vyvážení a trénoval dálkovou střelbu.
Postupně střílel na stále větší vzdálenost, až běžný lovecký luk nestačil
a musel si vyrobit silnější z tvrdšího dřeva.
Tsutey nyní střílel spíše do výšky než do dálky.
Na takovou dálku měl na přesnost vliv i malý vítr, musel si proto vždy počkat na bezvětří.
Sám by dříve nevěřil, že je možné se na takovou dálku opakovaně přesně trefit.
Vždy byl výtečným lukostřelcem, ale toto bylo opravdu něco nového.
Konečně byl se svým snažením spokojen!

Odložil lukostřeleckou výbavu a vrátil se k dohasínajícímu ohni.
Přes něj byl na dvou menších kamenech položen velký plochý s prohlubní,
ve které bublala černá páchnoucí tekutina.
Kolem ní ležely na kameni zbytky hub, tělíčka štírů a pavouků,
hrot jedovatého netopýra a různé kousky další rostlin.
Tsutey opatrně z bezpečné vzdálenosti směs zamíchal klacíkem.
Pak zvedl dutou suchou liánu a začal nádobku polotekutou směsí za tepla plnit.
Nyní připravil jed ze všech jedovatých věcí, co v lese našel.
Výroba jedu byla přísně zakázanou činností, kterou směli provádět pouze náčelník a tsahik.
Jen málo lovců proto ovládalo tuto velmi nebezpečnou válečnou dovednost.
A on byl nyní ve válce.
K lovu se jed nehodil, protože nikdo nechtěl jíst otrávené maso.
Z vyprávění na pohřbu slyšel, jak nepřátelský voják reagoval na zranění
otráveným dřevěným hrotem namočeným v běžném jedu a že zemřel téměř okamžitě.
Zranění šípem tak nemusí být velké, stačí jen malé bodnutí a nepřítel zemře.
Dřívkem uzavřel nádobku s jedem a nebezpečné zbytky opatrně zakopal na okraji lesa.
Nádobku ukryl mezi kameny, aby obsah mohl zchladnout.
Tsutey se nenávistně zašklebil.
Zanedlouho některý voják ochutná tuto jeho speciální směs.

Nyní měl ale jiné plány.
Dva dny již skoro nic nejedl, potřeboval před dalším bojem nabrat síly.
Před setměním se zvířata chodila naposledy napít a napást, toho využije.
Chtěl vyzkoušet nové šípy na lovu.

* * *

Z nedaleké skály stékal malý vodopád a při dopadu vytvářel bílou vodní mlhu,
která se šířila korytem říčky a postupně se rozplývala v jasných slunečních paprscích.
Vodní rostliny vystupovaly nad hladinu, kde na nich vykvétaly malé modré kvítky,
aby byly zanedlouho nahrazeny tobolkami se semeny.
Občas se některý stonek zachvěl a zmizel pod hladinou.
Čistou průzračnou vodou šlo zahlédnout hbitého vodního tvora,
který si zřejmě rád pochutnával na těchto semenech a naučil se je pod vodou sklízet.
Díky vodní tříšti byly říční ostrůvky a balvany obrostlé světle zeleným mechem.
Z lehké mlhy tak vystupoval svěží zelený pás, který lákal mnohé býložravce k pastvě.
Přes tekoucí vodu se k rostlinám nedostali drobní tvorové,
tak to bylo ideální místo pro číhanou na nějaké větší lovné zvíře.

Tsutey toto místo našel náhodou, když zaslechl hluk padající vody.
Podobná malebná zátiší zde byla běžná, ale vždy ho překvapila svou krásou.
Každé bylo jiné, jedinečné.
Když navíc našel čerstvé stopy yerika, věděl, že je na správném místě.
Usadil se na břehu dál po proudu, aby viděl na oba zelené břehy.
Tiše v leže čekal a kochal se krásou přírody.
Nemusel čekat dlouho.
Na kraji lesa zahlédl pohyb.
Yerik nesměle vykouknul a dlouhou chvíli nedůvěřivě pozoroval okolí.
Když se konečně osmělil, vkročil do vody a za ním se objevili 2 další.
Zvířata přebrodila hlubší vodu a vylezla na travnatý ostrůvek.
Byli to 2 mladí samci a samička.
Zde, oddělena od lesa pásem vody, se cítila v bezpečí.
Travnatý ostrůvek prosperoval, protože zvířata zde vykonávala i svou potřebu
a dodávala tak zeleni potřebné živiny.
Tsutey dlouhou chvíli pozoroval krásná zvířata.
Miloval tyto chvíle klidu a bylo mu skoro líto některé zvíře skolit.

Ale když se začalo stmívat, začali být jeleni neklidní.
Tsutey si uvědomil, proč je tady a vstal.
Hluk vody znemožňoval yerikům ho zaslechnout, ale přesto si ho po chvíli všimli.
Chvíli ho upřeně pozorovali, ale když se nehýbal, věnovali se dál pastvě a
pomalu se blížili k okraji ostrůvku, aby se vrátili do bezpečí lesa přečkat noc.
Tsutey byl od nich daleko a za vodou, tak se cítili v bezpečí.
A přesně takový test šípu si Tsutey vybral.
Vyhlédl si mladého samce s točenými parůžky, které nyní potřeboval.
Postavil se do střelecké pozice a zkontroloval pohyb větví, jestli nefouká vítr.
Pečlivě namířil, odhadl vzdálenost, pozvedl šíp trochu nahoru a konečně vystřelil.
Šíp přelétl šikmo řeku vysokým obloukem a se smrtící přesností se zabodl zvířeti do hrudi.
Zbylý pár na nic nečekal a vrhl se vodou do bezpečí lesa.
Raněné zvíře udělalo pár kroků za ostatními a spadlo do vody.
Rychle tekoucí voda ho unášela od vodopádu k lovci.
Tsutey odhodil loveckou výbavu a skočil do vody.
Brodil se po pás ve vodě mezi vodními rostlinami a jelena včas dostihl.
Rána na zvířeti krvácela a říčka byla plná života, tak ucítil pohyb kolem nohou.
Rychle se proto vrátil na břeh a oddychl si, když uviděl, že cenný šíp zůstal v ráně.
Raněné zvíře se nejspíš utopilo, už se nehýbalo.
Nebo ano?
Zahlédl pohyb.
Prohlédl jelena a našel na něm zakousnutou ošklivou masožravou rybu s velkými zuby.
Jeden úder rukou ji přesvědčil, aby se pustila a spadla zpátky do vody.

Tsutey poklekl a poděkoval Eywě za život, který si právě vzal.
Pak svázal nohy zvířete řemínkem a přehodil si je přes rameno.
Posbíral své věci a spokojen se vracel na své tábořiště.
Těšil se na skvělou pečínku a zbude mu i dost na zítřek.

(pokračování zde)


Napsat komentář

9 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    AnubisXXL

    jen tak dal ve veci ktere bych nevenoval pozornost nakjdes inspiraci na cely dil… rotace sipu… i ten sen byl spravne zmateny jako sny bybaji… proste pet hvezdicek davam

  • avatar
    Werewolf

    Helione já určitě budu psát jenom kdybych měl klid, 1+1 se přemýšlí blbě a ještě hůře když se doma pořád řve, jinak už mi chybí dokončit konec 3. části ;-)

  • avatar
    Helion

    A ještě bych se chtěl zeptat, jak je to s jinýma povídkama, bude se k nim přidávat ?
    Nevíte lidi ?

    • avatar
      Vlastik

      Čtenáři nepíší komentáře, tak autoři nemají motivaci pokračovat.
      Nač psát, když skoro nikdo nečte a tomu málu to ani nestojí za pochvalu nebo kritiku…

      Pokud se Ti nějaký příběh líbil a přeješ si pokračování,
      napiš dolů, co se Ti na příběhu líbilo a proč by autor měl pokračovat, třeba Tě vyslyší.

  • avatar
    Vlastik

    Ano trpělivost, dělám výrobu dps a práce mám nyní moc.
    Tsuteye mám již celkem promyšleného, nečeká ho žádný med,
    ale návštěva Pekelné brány bez pozvání a uvidí i Grace.
    Copak jim tam asi provede za neplechu ?
    A jak se dostane dovnitř ?

  • avatar
    Helion

    Super kapitola kdy bude další

    • avatar
      DiGGiT

      Neboj, Vlastikovy příběhy neumírají, chce to jen trpělivost. Určitě už brzy :-)
      Jen ať si Tsutey něco neudělá, že ho ještě nikdo nehledá…

      • avatar
        Vlastik

        Tsuteye nikdo nehledá:
        Klan si myslí, že byl zabit. Oblast od školy dále je zakázaná. Škola je asi 40km daleko od Rodného stromu a pevnost je ještě dále. Oblast je zarostlá hustou džunglí a tělesné pozůstatky v lese plném života dlouho nevydrží.