Avatar FanFiction

Jake a Neytiri – 27. Skok

Od , 12.Kvě 2011 v 22:00 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah                   Melodie na pozadí

27. Skok

Desátník Wainfleet dostal povolení plukovníka na konečnou akci.
Přesedl dozadu do nákladovém prostoru Samsonu, upraveného pro posádku.
Pohlédl na podlahu, která byla ještě od krve raněných vojáků.
Zamračil se.
V rukou držel svou spolehlivou pěchotní pušku, položenou na kolenou.
Samson ukončil na jeho rozkaz obrazový přenos a nastartoval turbíny.
Natáhl se a nasadil si protihluková sluchátka.
Vrtulník se odlepil od země a nabral výšku.
Pak si to namířil k zadní části gigantického kombajnu.

Wainfleet se posunul k otevřenému okraji a podle předpisů se zajistil.
Vykláněl se z otevřené kabiny ven a jistící lano tak bylo napnuté.
Byl v kabině sám, bez vystrašených vojínů nebo pitomých civilů a mohl si tak
dovolit dát najevo vzrušení z letu a očekávání následující akce.
Spokojeně se zašklebil.
Hleděl na blížící se kombajn.
Z dálky tento stroj vypadal jako mnoho jiných, spousta železa a žluté barvy.
Ale teprve z blízka se člověk v létajícím stroji cítil maličký jako nějaký obtěžující hmyz.
Pomalu se blížili k zadní vyvažovací části kombajnu.
Vyklonil se více ven, až konečně zahlédl malou tečku visící pod ocasem rypadla.
Jak se blížili, tečka se zvětšovala a změnila se na postavu visící zdánlivě ve vzduchu.
Desátník ale věděl, že Navi tam visí na laně.
A lano pod ním končilo, dále nevedlo.
Samson zastavil a upravil výšku na úroveň domorodce.
Pak se natočil k visící postavě bokem a desátník ho měl před sebou jako na dlani.
Nebo spíš na laně. Na příliš krátkém laně!

Domorodec na něj upřeně zíral a křečovitě se držel lana jako poslední záchrany.
Wainfleet nechápal jeho pokus spustit se dolů na tak evidentně krátkém laně.
To může zkoušet jen hloupý domorodec, nejdřív se spustit a až pak zjistit, že lano nedosáhne.
Pohlédl dolů na tělo mrtvého vojáka.
Osobně ho znal, dobrej chlap.
Vítr z rotorů kolem něj zvedal prach a vytvářel neprůhledný oblak.

Znovu tedy pohlédl na domorodce před sebou.
Sáhl si na sluchátka s mikrofonem a spojil se s pilotem.
Nařídil mu přiblížit se více k domorodci.
Na kabinu najednou padl stín.
Pohlédl nahoru a uviděl, jak se obří kombajn tyčí nad ním.
Slyšel násobnou ozvěnu, jak se od něj odrážel zvuk motorů dolů k zemi a zase zpět nahoru.

Samson se velmi pomalu bokem přibližoval.
Wainfleet už viděl velké navijské žluté oči, které ho upřeně pozorovaly.
Domorodec neměl žádnou zbraň a vypadal dost zbídačeně.
I přes jeho modrou kůži rozeznal četné povrchové rány a krev.
Jindy lesklé tmavé vlasy měl od bláta.
Desátník pozvedl zbraň a zkontroloval zásobník.
Pak odjistil a přepnul na jednotlivé rány.
Pozvedl zbraň a namířil na Naviho.
Mířil na hrudník, z této vzdálenosti nemohl minout!

Když ho zastřelí, Navi spadne a bude konec legrace.
To ne!
Přes mířidla sledoval obrysy těla nepřítele.
Namířil na jeho ruce.
Střelí ho do ruky a pustí se.
Ne, to by bylo taky moc rychlé.
Namířil na jeho nohy.
Mohl by ho střelit do nohy a sledovat, jak se snaží udržet jen rukama.
To je nápad!
Ale chtěl přitom Navimu vidět do očí.
Chtěl vidět jeho strach z blížící se smrti.
Říkalo se, že Navi se smrti nebojí a přijímají ji jako součást života.
Nikdy tomu ale nevěřil.
Každý tvor se smrti bojí, je to podstata života a přežití.
Pozvedl zbraň a pohlédl do těch jeho žlutých očí.
Kombajn shora vrhal stín, tak z této vzdálenosti neviděl, co hledal.

Promluvil proto do interkomu na pilota, aby se ještě přiblížil.
Domorodec teď visel jen několik metrů od něj.
Jeho velké zlaté oči už viděl zcela zřetelně.
Upřeně ho obě pozorovaly.
Desátník v nich hledal strach, ale nenacházel ho.
Tak dobře, rozhodl se.
Však budeš mít strach.
Pečlivě namířil a vystřelil!

* * *

Tsutey cítil, jak praskající lano nepatrně poskočilo, ale zatím drželo.
S obavou pohlédl nahoru, ale nic neviděl.
Naštěstí, jinak by to už bylo jedno.

Hluk blížícího se stroje znovu upoutal jeho pozornost.
Stroj vystoupal na jeho výšku a otočil se k němu vojákem uvnitř.
Plešatý muž na něj namířil a Tsutey očekával smrtící výstřel.
Nebyl zbabělec a tak nezavíral oči před smrtí.
Hleděl jí hrdě do tváře, když už jí nemohl uniknout!
Voják ale zřejmě očekával něco jiného.
Střídavě zvedal zbraň a opět ji spouštěl.
Jako by se nemohl rozhodnout, jestli vystřelit.

Pak se stroj přiblížil téměř na dosah.
Ale jenom téměř.
Tsutey zatajil dech.
Napadlo ho, jestli by nemohl přeskočit za vojákem do stroje,
ale na visícím laně se neměl od čeho odrazit.
Jenže opatrný nepřítel se držel v bezpečné vzdálenosti z jeho dosahu.

Tsutey cítil vítr, který vytvářely hlučná křídla blízkého stroje.
Jeho provaz se rozhoupal.
A voják sledoval jeho pohyb zbraní sem a tam.
Pak se konečně rozhodl a pečlivě namířil.
Třeskl výstřel a Tsutey sebou trhnul!
Ucítil silné trhnutí lana, na kterém bezbranný visel.
Pohlédl na sebe, ale žádné zranění nenašel.
Voják asi minul.
Tak proto se musel více přiblížit.
Měl malé oči jako všichni Nebešťané a špatně viděl.
Pak ale znovu ucítil prudké trhnutí lana!
Zvedl hlavu a uviděl to.
Nad hlavou, jen kousek nad místem, kde se držel, se lano začalo rozplétat!
Takže voják neminul.
Střelil mu do lana, aby spadl.
Chtěl asi vidět jeho strach.
Tsutey pohlédl na vojáka a pochopil, že je to tak.
Plešoun svěsil zbraň a šklebil se na něj přes svou dýchací masku.
Evidentně si užíval nadcházející divadlo.

Tsutey sebou začal na laně házet.
Střídavě koukal na poškozené lano a na vojáka.
Smrt ho neděsila, ale jeho bezmocnost na laně a smějící se mu nepřítel,
který bral jeho utrpení jen jako zábavu, to ho přivádělo k šílenství!
Pak ho něco napadlo.
Když už má zemřít, tak ne bez boje.
Dlouhé lano se ve větru chaoticky houpalo sem a tam.
Zkusil se nohama zapřít do jeho konce a rozhoupával ho jen jedním směrem.
Stále více se tak blížil k létajícímu stroji!

Voják to nejdřív pobaveně pozoroval, ale pak něco řekl jezdci uvnitř.
Když už se Tsutey skoro přiblížil ke stroji na dosah, ten kousek couvnul.
Tsutey zklamaně pohlédl dolů a pak znovu na vojáka se zbraní.
Třeba to není tak daleko…
Pokračoval proto v rozhoupávání lana ze všech sil.

* * *

Wainfleet s uspokojením zaznamenal, že houpající se tenké lano trefil.
Byl to mistrovský výstřel a on byl dobrý střelec.
Položil si spokojeně pušku na kolena a pobaveně sledoval, co bude.
Navi sebou začal na laně panicky házet a hledal cestu k záchraně.
Výstřel tak nádherně splnil desátníkovo očekávání.

Po chvíli se domorodec vzpamatoval a upřeně na něj chvíli hleděl.
Lano se s ním dost rozhoupalo a on to začal ještě vylepšovat.
Kýval se dopředu a dozadu, stále více.
Postupně se začal blížit na dosah jeho Samsonu.
Když Wainfleet uviděl mohutné navijské svaly, jak se napínají ke skoku,
nařídil pilotovi kousek se vzdálit.
Pobaveně sledoval zklamání ve tváři Naviho, které se nedalo přehlédnout.

Jenže ten nepřestal a pokračoval v rozhoupávání lana.
S roustoucí výchylkou se začal domorodec dostávat nad úroveň desátníka.
A pak se najednou lana pustil a skočil na něj.
Wainfleet strnul a zadržel dech.
Viděl dvě veliké čtyřprsté ruce, jak se natažené k němu blížily!

* * *

Zaslechli výstřel!
Spolu s Quaritchem proto vylezli ven, aby sledovali dění v dáli.
Grace si vypůjčila od pilota druhý dalekohled.
Přes masku se jí jen těžko dařilo zaostřit, tak se nadechla a masku si nadzvedla.
Viděla Tsuteye, jak rozhoupává lano a Samson od něj couvá.
Přesto se nevzdal a pokračoval.
A pak najednou skočil!
Se zatajeným dechem sledovala jeho skok a zmizel za vrtulníkem.
A pak se objevil pod ním a padal dolů!
Grace vykřikla.
Dalekohled jí vypadl z rukou.
Plukovník zaklel.
Rychle k ní přiskočil a masku jí jedním prudkým pohybem zase nasadil.
Pak se sehnul a dalekohled zvedl.
Byl to vojenský pogumovaný typ a nic se mu nestalo.
„Je po všem, vracíme se,“ bylo jediné, co na to řekl.
Za nimi se ozval zvuk vozidla, přivážejícího rezervní palivo.

* * *

Tsutey si nedělal naděje, že na stroj doskočí.
Dosud koukal jen pod sebe a viděl tam jen skálu a mrtvého vojáka.
Když se ale rozhoupal, uvědomil si, že by mohl doskočit až do zatopené části pod svahem.
Na okraji byly 2 veliké kameny, tak to buď zvládne, nebo zemře rychle a bezbolestně.
Lano nad ním navíc vydávalo podivné praskavé zvuky, ale on si toho nevšímal.
Rozhoupával se stále více a uvědomil si, že dosáhl maxima, co zvládne.
Pak skočil!

Pokusil se zachytit spodní části stroje a natáhl obě ruce daleko před sebe.
V kabině viděl tvář vojáka, ukrytou ve stínu jeho masky.
Na krátkou chvíli s uspokojením zahlédl jeho překvapený výraz.
Pak sáhl rukama po stroji, ale nedosáhl.
Pád pokračoval a Tsutey roztáhl ruce a nohy od sebe, aby vyvážil tělo.
Cítil odpor vzduchu a snažil se korigovat pád.

Dělal to již mnohokrát v lese jako každý Navi při výcviku přežití.
A také jednou z mnohem větší výšky ze hřbetu svého ikrana do vody.
Zkoušel tehdy střemhlavý lov velkých ryb, jako to viděl u mořských ikranů.
Využívali svou přední červenou kostěnou ostruhu na rozrážení vody.
Pobřežní klany ovládaly mnohá tajemství lovu kořisti ve vodě.
Místo úlovku si odnesl spoustu modřin a víckrát už to z takové výšky nezkoušel.

Hleděl na 2 veliké balvany, jak se k nim rychle blíží.
Přeletí je?
Byly rovnou pod ním ve svahu!
Tsutey zavřel oči a očekával náraz.
A náraz přišel, byl drtivý a … mokrý.
Tsuteovi se zatmělo před očima a na chvíli ztratil vědomí.
Pak začal mávat rukama a dostal se nad hladinu.
Vyplivl z pusy kalnou vodu a začal kašlat.
Zvedl se a nohama dosáhl na dno.
Celý hrudník ho ostře pálit a nabíral fialovou barvu.
Citlivá místa mu naštěstí ochránila jeho rouška.
Vysmrkal si vodu z nosu a odplivl si.
Otřepal se a z uší mu voda vytekla sama.
Takže to vyšlo.
Palčivá bolest mu dotěrně dokazovala, že stále žije!

(pokračování zde)


Napsat komentář

7 Komentářů k tomuto příspěvku