Avatar FanFiction

Jake a Neytiri – 28. Potrubí

Od , 15.Kvě 2011 v 21:44 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah                   Melodie na pozadí

28. Potrubí

Tsuteye z nadšení přežití pádu vrátila do reality střelba.
Kolem něj se z vody v pravidelných vzdálenostech vynořily malé gejzíry.
Pohlédl nahoru a uviděl vykloněného vojáka s puškou v ruce.
Rychle uhnul stranou ke 2 balvanům vedle něj do mrtvého úhlu.
Létající stroj klesl níže, aby se přiblížil z lepšího úhlu.
Bylo cítit silný vítr od jeho křídel.
Kolem se zvedla ze země spousta prachu.
Půda bez ochrany rostlin v paprscích sluníčka rychle vysychala.
Nepřítel si uvědomil svou chybu a odlétl stranou.

Tsutey vycítil výhodu.
Rychle se rozhlédl, nemůže váhat.
Uviděl na vzdálené straně zatopeného dolu trubky, kterými Nebešťané odčerpávali vodu.
Několikrát se nadechl a potopil se.
Pocítil příjemný chlad na pálící kůži.
Pokusí se kus cesty uplavat pod vodou až k tomu osamoceného balvanu ve vodě.
Voda je špinavá, tak ho shora neuvidí.

* * *

Wainfleet jako ve zpomaleném filmu sledoval, jak Navi skočil a natáhl po něm ruce.
Vzdálenosti a větší výška domorodce ho dokonale oklamaly.
Modré ruce na něj naštěstí nedosáhly a zmizely někde dole.
Vyklonil se ven a čekal, že ho uvidí viset dole na podvozku.
Nikoho ale neviděl.
Vyklonil se více, až na doraz poutacího lana.
Zahlédl mohutné šplouchnutí v zatopené části dolu,
těsně vedle balvanů zpevňujících prudký svah.
Po chvíli Navi vyplaval a byl sakra živý!

Desátník zaklel.
Domorodec to celou dobu plánoval.
Přesvědčil ho, že chce skočit k němu do kabiny, aby mu dal čas rozhoupat lano a nestřílel.
A on mu naletěl!
Přepnul pušku na souvislou střelbu a tu louži dole pokropil krátkou dávkou.
Domorodec si ho všiml a uhnul stranou.
Z této výšky a úhlu se nedalo pořádně mířit.
Nařídil proto pilotovi, aby sletěl dolů k vodě, aby mohl střílet víc z boku.
Jenže jak se přiblížil, zvedl se oblak prachu a Navi mu zmizel.
Nebylo na koho mířit.
Ale na něj si nějaký prach a kouř nepřijde!
Vytáhl granát, odjistil ho a hodil do místa, kde viděl naposledy domorodce.
Ozval se výbuch a oblak prachu roztrhl gejzír stříkající vody.
Se Samsonem náhlý poryv větru smýkl stranou.
Desátníkovo bezpečnostní lano se prudce napjalo.
Rychle se zachytil držadla a vrátil se raději zpět do nákladového prostoru.
Ušklíbl se a dal pilotovi instrukce, kde má opodál přistát.

* * *

Sotva Tsutey uplaval několik temp pod vodou, ucítil, jak s ním voda smýkla o kamenité dno.
Zároveň uslyšel hluboké dunění a prudce ho zabolely obě uši.
Chytl se za ně rukama a pohlédl ke hladině.
Vodou probíhaly vlny, které jím houpaly sem a tam a vířily usazený kal ode dna.
Když se voda trochu uklidnila, uviděl na osvětlené hladině tmavý stín,
který se pomalu pohyboval. Poznal ten tvar.
Je to létající stroj Nebešťanů, který ho hledá.
Jenže s dechem už dlouho nevystačí!
Otočil se a dlouhými vytrvalostními tempy pokračoval v plavání u dna dál.
Zanedlouho narazil rukama na kolmou překážku.
To musí být ten balvan!
Obeplul ho a pomaličku se vynořil k hladině.
Vystrčil jen vršek hlavy a rozhlédl se.
Za kamenem nebyl nikdo v dohledu, tak se odvážil nadechnout.

Opatrně vyhlédl kolem kamene a uviděl, jak létající stroj opodál přistává.
Pak z něj vyskočil plešatý voják s puškou a běžel ke břehu.
Prohledával vodu a hledal stopy na břehu, ale nic nenašel.
Pak se rozhlédl kolem a pohled stočil nakonec směrem k balvanu.
Tsutey se okamžitě schoval.
Jeho balvan byl jediná skrýš v okolí, bylo jasné, že se sem voják podívá.
Nemůže se tu dlouho zdržet!
Znovu opatrně vyhlédl a co uviděl, ho nepotěšilo.
Voják v ruce držel výbušný váleček a právě z něj odepínal kroužek.
Tak to byla ta silná vlna, co ho zasáhla při plavání!
Tsutey moc dobře znal strašnou sílu těchto zbraní.
A balvan bude jistě jeho další cíl.
Dál proto neváhal, zhluboka se nadechl a rychle plaval z nebezpečného místa.
Vzápětí ucítil další výbuch a tentokrát na něj začaly shora padat kameny.
Ve vodě nebyl jejich náraz nikterak silný, ale přesto je cítil na zádech.

Váleček zřejmě vybuchl na druhé straně balvanu, nápor na jeho uši už nebyl tak velký.
Zvolnil proto tempo a opět přešel na vytrvalostní plavání.
Další balvan už ve vodě není, tak musí odplavat co nejdál.
Jak se blížil k trubkám, začal ve vodě slyšet stále hlasitější podivný zvuk.
Zvuk se stále zvyšoval, až se proměnil v hlasité dunění s ostrým zvonivým přízvukem.
Tsutey se přiblížil ke břehu a mezi kameny, které se skutálely ze svahu.
Vystrčil hlavu.
Hluboký nádech ulevil jeho bolavým plicím.
Byl zde aspoň trochu krytý.
Kdyby zůstal uprostřed, na rovné hladině by si jeho nebo vodních kruhů mohli všimnout.
Voda mu vytekla z uší a nepříjemný zvuk pod vodou venku téměř zmizel.
Nedaleko od něj se z vody zvedalo mohutné potrubí a vedlo nahoru do svahu.
Zvuk asi vycházel ze stavby stojící na svahu a nesl se potrubím až do vody.
Kolem trubek rostla nějaká zeleň, jak se Eywa snažila dobýt zpět ztracené území.
Tsutey ve vysoké trávě poznal řídký dutý rákos, to se mu hodí.

Opět se potopil a plaval k potrubí.
Zatopená oblast zde bylo poměrně rozlehlá.
Ucítil malý spodní proud, který nebral vážně.
Chtěl se schovat přímo mezi trubky, ale to neměl dělat!
Jakmile se přiblížil, silný proud mu uchopil nohy a stáhl ho dolů ke dnu.
Ze všech sil se zachytil okraje roury, aby ho nenasála dovnitř.
Až příliš živě si pamatoval svůj souboj s hadem, jak ho trubka ve dně nasála a nechtěla pustit.
Málem se tenkrát utopil.
Tato trubka byla mnohem větší a byla dole zakončena kovovým košem.
Tsuteye to na něj naplocho přicuclo a nechtělo pustit.
Muselo tudy proudit nepředstavitelné množství vody.
Cítil mohutné vibrace trubky a v uších mu zvonilo!
Kovové mříže koše se mu zarývaly do kůže a vytvářely na ní pravidelné vypouklé čtverce,
jakou silou se ho trubka držela.

Pak si uvědomil, že mu to nasává jeho roušku, uvázanou kolem pasu a nad zadkem kolem ocásku.
Cítil, jak mu rouška bolestivě stahuje intimní místa a řemínek se mu zadírá kolem pasu.
Snaží se ho to svléct do naha!
Představil si, jak ho vojáci zajímají nahého, bez roušky.
Takovou potupu by asi nepřežil!
Pak se mu svezl po zádech i ocas a trubka mu ho mezi nohama také nasála.
Pocítil intenzivní bolest.
Bolelo hlavně místo, kde se citlivý ocásek ostře ohýbal kolem výztuhy koše nahoru.
Tsutey vyjekl bolestí a z pusy mu vylétly bubliny.
Začaly stoupat k hladině, pak ale změnily směr dolů a zmizely v potrubí.
Pustil se rukama, aby mohl vytáhnout ocásek ven a ulevit tak bolesti.
Jenže jak uvolnil ruce, svezl se ještě níž.
Byl lapen v podvodní pasti!

Pak zjistil, že se může nohama zapřít o výztuhy sacího koše.
Jen musí dát pozor, aby mu to nohy také nenasálo dovnitř.
Už by se neměl jak zachytit, pouhé ruce na to byly slabé.
Nejdříve se tedy dobře opřel nohama.
Využil samostatných palců na nohou a výztuhu jimi uchopil.
Pak opatrně vytáhl ocásek a jeho konec lehce uchopil do zubů.
Tak mu už neuplave.
Pomalu, krůček po krůčku, se tak šplhal po trubce nahoru.
Musel se vždy silou odlepit od povrchu koše, aby se mohl posunout dál.
A každý krok musel také znovu vytáhnout volný konec roušky ven.
Byl to poslední kousek věcí, co mu zbyl.

Vysvobození se tak dost protáhlo a jeho plíce už bolestivě volaly po vzduchu.
Sevřel silou zuby, aby odolal nadechnutí pod vodou.
Ucítil intenzivní bolest ve špičce ocasu, což ho probralo z otupění.
Po nekonečné době se mu podařilo vylézt po koši natolik nahoru, aby tlak povolil.
Pak už nebyl takový problém se od koše odpoutat.
Zkusil trubku obejmout rukama, ale byla příliš velká , porostlá slizkými řasami.
Klouzala.
Nebešťané tu měli naštěstí rezavý žebřík a Tsutey po něm hbitě vyšplhal k hladině.
Poslední příčky mu vzduch mimovolně ucházel z pusy.
Už neovládal své dýchání…
Jestli nebude včas nad hladinou, utopí se!
Ale stihl to.
Odměnou mu byl dlouhý životodárný nádech, jen i s trochou vody v ústech.
Hned ho přemohl dávivý hlasitý kašel.
Když se konečně uklidnil, uslyšel hlasy.
Byly blízko.
To znamená, že se prozradil!

* * *

Wainfleet se odepnul a nedočkavě vyskočil ze Samsonu ještě nad zemí.
Ani nepočkal, až přistane.
Zvířený prach ale způsobil, že neviděl až na zem a neodhadl správně výšku.
Co měl být jen metrový skok, se ukázalo 3-metrovým seskokem jak na tréninku.
Tvrdý dopad mu podvrtnul nohy, až mu puška vypadla z ruky.
Jen díky dobrému výcviku se ihned skulil do kotoulu a energie pádu tak nešla do křehkých kostí.
Chvíli zůstal ležet na zemi a sledoval přistání stroje.
Jakmile pilot vypnul rotory, vítr opadl a prach se začal rozptylovat.
Rychle vstal a zkusil, zda má kosti vcelku.
Dobré vojenské boty mu ochránily oba kotníky před vymknutím.
Rozhlédl se kolem po pušce, která zmizela pod vrstvou prachu.
Z kokpitu se ozval hlasitě tlampač:
„Pane, jste v pořádku?“ ptal se pilot tak, že ho slyšeli i na druhé straně dolu.
Wainfleet mu vztekle přikývl, že ano a mávl na něj, ať ten kravál utne.
Pilot poslechl.
Pak konečně uviděl svou pušku.
Nebo spíš její tvar pod vrstvou stejné barvy, jako mělo okolí.
Zvedl ji a bylo mu jasné, co bude dělat tento večer.
Pohlédl na sebe a své oblečení.
Čistit výstroj…

Oklepal zbraň pažbou o zem a několikrát se zarachocením natáhl závěr.
Byla v pořádku.
Setřel ze zbraně prach a rozhlédl se.
Pohlédl k blízké vodě, ale domorodce nikde neviděl.
Rychle se proto rozběhl ke břehu.
Očekával, že na hladině uvidí plavat tělo, ale nebylo tam.
Obhlížel blízký břeh a hledal nějaké stopy.
Prostě něco!
Ale nenacházel.
Břeh byl ještě mokrý od gejzíru po výbuchu granátu, ale vlhkost rychle mizela
v horkém slunci a také jak se na zem pořád snášel zvířený prach.
Začal spěšně hledat stopy kolem břehu.
Jestli mu Navi utekl během přistání, stopy rychle zmizí!
Oběhl nejbližší okolí, ale nic nenašel.
Rozhlížel se z kamene, který Navi těsně minul při skoku.

Pohled mu padl na nedaleké skalisko, trčící osamoceně z vody.
Jestli výbuch přežil, mohl se ukrýt jedině tam!
On by to aspoň tak udělal.
Pozvedl svou pušku, ale pak si to rozmyslel.
Odepnul druhý granát a vytrhl pojistku.
Pak se rozmáchl a velkým obloukem granát hodil.
Hned na to rychle zalehl a zakryl si rukama hlavu.
Ozval se ohlušující výbuch!
Ucítil na sebe dopadat štěrk, následovaný sprškou vody.
Ozvěna výbuchu dolem dozněla a bylo ticho.
Vyskočil a zhnuseně se otřepal.
Prach na uniformě voda proměnila v nepříjemné bláto, které již nemohl setřepat.
Pohlédl na stále bouřící hladinu kalné vody.
Balvanu ve vodě chyběl kus vršku, takže zasáhl přesně.
Pomalu popocházel po vyvýšeném břehu k místu výbuchu a pozorně sledoval vodu.
Vlny stále hlasitě pleskaly o břeh, ale již se uklidňovaly.
Jejich hluk mu bránil se soustředit, jestli něco nezaslechne.
Nikde nic neviděl, tak popocházel stále dál.

Pak mu pohled padl na druhou stranu hladiny, kde z vody vystupovalo potrubí.
To vypadalo jako možná skrýš nepřítele.
Připravil si pušku k výstřelu a zrychlil svou prohlídku břehu.
Stále se rozhlížel, aby něco nepřehlédl.
Když přešel asi půlku vzdálenosti, zahlédl mezi rourami pohyb.
A pak odtud zaslechl hlasité kašlání.
„A mám tě, ty parchante!“ zašklebil se a chtěl vyrazit ke své kořisti,
když se ozvalo tiché, ale naléhavé pípání.
Zastavil se a sáhl po vysílačce na levém rameni.
„Tady Wainfleet!“ hlásil se.
„Plukovník! Slyšeli jsme nějaké detonace,“ ozvalo se.
„Pane, domorodec skočil do zatopené části dolu a přežil to.
Schoval se někde pod vodou, tak jsem se ho snažil vyplašit granáty, než mi došly.
Ale už jsem ho objevil. Ukrývá se mezi sacím potrubím na druhé straně dolu.
Potřebuji rychle posily, než nám uteče.“
„Rozumím, chlapi už jsou na cestě. Quaritch konec!“
Desátník vypnul vysílačku a zašlebil se.
„Teď už mi neutečeš někam po laně!“
Pak si sedl a stále sledujíc potrubí, si začal mnout kotník.
Seskok se přece jen neobešel bez následků.

* * *

Tsutey opatrně vyhlédl zpoza trubky a uviděl plešatého vojáka, co na něj střílel ve vzduchu.
Čekal víc nepřátel, když slyšel hlasy, ale byl tam jen jeden a mluvil na dálku se svými lidmi.
Pak si klekl a osahával si nohu.
Tsutey se ušklíbl.
Nepřítel má zranění, tedy slabinu.
Ale má také nebezpečnou zbraň.
A stále kouká přímo na něj, tak už o něm vědí.
Posily tu budou co nevidět!

Pohlédl nahoru na skály a uvědomil si, že je v nejhlubším místě dolu.
Zřejmě proto odtud vedly trubky odčerpávající vodu.
Skály kolem byly příkré, bez rostlin, kterých by se mohl zachytit při šplhání.
Jediná cesta ven byl žebřík Nebešťanů, vedoucí po trubkách na malou plošinu.
Začal proto šplhat dál nahoru, když opět zaslechl hlasy.
A tentokrát jich opravdu bylo více.
Zůstal tváří u konce žebříku, na úrovni plošiny, ze které vedla cesta vytesaná ve skále.
Hlasy se blížily a zanedlouho zpoza ohybu cesty vyběhli ozbrojení vojáci.
Tsutey na nic nečekal a rychle se spouštěl dolů.

Žebřík vedl uprostřed mezi 2 trubkami, které ho zatím kryly.
U hladiny se na chvíli zastavil.
Na jednu a pak na druhou položil ruku a všiml se, že ta vzdálenější nevibruje.
Takže nasává jen jediná a on zrovna na ni natrefil pod vodou!
Potichu se zase spustil do vody a tentokrát si dal pozor na proud vody.
Žravé trubce se vyhnul a prohlížel si tu tichou.
Podvodní koš zabíral celé její zakončení a byl i zespodu.
Bránil evidentně nasátí kamení nebo spadlých větví do vody, třeba během větrné bouřky.
Ne že by chtěl vlézt dovnitř, ale nebylo na škodu poznat své okolí, když se tu asi chvíli zdrží.
Každý lovec nejdřív chvíli pozoroval své okolí a kořist, než zaútočil.
Často byl tak svědkem útoku velkého dravce, který si vyhlédl stejný úlovek.
Lepší zůstat o hladu, než se stát nechtěnou kořistí.
I kdyby se chtěl ukrýt uvnitř a plavat na hladině, nešlo to.

Opatrně vyplaval u zadní části trubky a nadechl se.
Naklonil hlavu na jednu a pak na druhou stranu, aby mu voda rychleji vytekla z uší.
Uslyšel hlučné vojáky, jak nad ním pobíhají na plošině.
Pak se jeden začal spouštět po žebříku dolů.
Co chvíli se zastavoval a prohledával předek i zadek žebříku a dělal při tom značný hluk.
Tsutey se ušklíbl a znovu se potopil.
Hluboká voda zde nebyla tolik kalná jako u břehu a tak viděl na hladinu.
Mohl se tak zespodu pomalu přiblížit, se zatajeným dechem a bez vypouštění bublin,
sledovat vojáka, jak se blíží k hladině.
Ten hlupák opravdu sestoupil až k neznámé vodě, i když evidentně tím nemohl nic víc najít.
Eywa by ho za takovou neopatrnost potrestala a stal by se kořistí třeba vodního hada.
Voják si stoupl na poslední suchý stupínek nad hladinou a natahoval se do boku,
aby mohl nahlédnout za trubku, zda se tam někdo neskrývá.
Tsuteyovi stačilo jen tiše vystrčit ruku z vody a uchopit vojáka za opasek.
Pak už byl také ve vodě.

Z vrchu vyklonění Nebešťané zahlédli jen šplouchnutí vody a jejich druh byl pryč!

Voják se ale nedal.
Upustil pušku a začal se pod vodou prát.
Uchopil ho za nohu a vytáhl svůj vojenský nůž.
Tsutey se proto rychle otočil k tiché trubce a vojáka prudce odkopl.
Přesto ucítil na noze zranění.
Voják ho řízl!
Uplaval 2 tempa a otočil se zpět.
Uviděl nepřítele, jak se marně snaží bojovat s proudem, který ho stahoval.
Opatrně se přiblížil a sledoval nepřítele.
Vojákovi asi až nyní došlo, jakou udělal chybu.
Trubka si ho přicucla stejně jako předtím Tsuteye.
Jenže voják byl menší a mnohem slabší než on.
Urputně bojoval, ale nakonec prohrál.
Nohy mu to nasálo dovnitř, tak obkročmo seděl na jedné mříži.
Jednou rukou se křečovitě držel a ve druhé měl stále nůž.

Tsutey se přiblížil na dohled a voják si ho všiml.
Koukali na sebe.
Voják měl velkou výhodu, měl na tváři masku, tak mohl dýchat i pod vodou.
Tsuteyovi se tak potvrdila jeho domněnka, že s maskou je možné dýchat i pod vodou.
Ale vzduch v masce mu přesto dlouho nevydrží.
I on jako Navi už věděl, že maska Nebešťanů vzduch jen čistí a
koncentrovanou zásobu ho má jen na chvíli.
Smrt utopením byla jedna z nejhorších, které Tsutey znal a nepřál ji ani nepříteli.
Sám si už několikrát zkusil, jaké to je a doufal, že si tyto zážitky do konce života vyčerpal.
Proto se rozhodl vojákovi pomoci, i přes evidentní nebezpečí a vodu.
Pomalu se nechal nést k trubce a k vojákovi.
Voják ale reagoval jinak, než předpokládal.
Snažil se ho znovu říznout nožem!
Tsutey uhnul jednou, uhnul podruhé.
Pak raději s vynaložením všech sil odplaval z dosahu proudu.

Znovu se otočil a sledoval vojáka.
Ten ho ještě chvíli bojovně sledoval s nože v ruce, ale pak ho upustil a začal se zmítat.
Stále dokola si sahal na masku a mačkal přívod vzduchu.
Bylo jasné, že mu došel.
Znovu se urputně snažil odlepit od sacího koše.
Marně.

Krátce pohlédl na Tsuteye a sáhl si k opasku, kde měl výbušné válečky.
Tsutey sledoval, jak vytahuje z obou očka!
Na nic víc nečekal a začal rychle plavat pryč.
Očekával výbuch válečku, ale zaslechl jen vzdálené dunění.
Také jemu už docházel vzduch, vyplaval proto k hladině, aby se nadechl.
Sotva tak učinil, zahlédl na plošině záblesky a hladinu pokropily malé gejzíry.
Ihned se zase potopil.
Kolem něj vodu protínaly podivné čáry z bublinek, jaké ještě neviděl.
Uvědomil si, že to jsou střely vojáků a odplaval raději stranou.
Obloukem se vrátil zpátky k žebříku zjistit, co zbylo z vojáka.
K jeho překvapení byl celý a trubka ho pustila.
Klesal pomalu ke dnu.
Také hluk ve vodě ztichl.
Opatrně se k trubce blížil, opravdu už nenasávala.
Naopak, voda z ní vytékala zpět a vířila dno.
Strčil do těla v uniformě, ale nehýbalo se.
Konečně mu došlo, co voják udělal.
Nechal výbušné válečky nasát do trubky a ta po výbuchu přestala nasávat.
Mohl se tak zachránit, kdyby ho nechtěl zabít a nevyplýtval si tak vzduch.

Tsutey se opatrně vynořil nadechnout a znovu se potopil.
Dostal nápad.
Doplaval pod vodou k zarostlému břehu a ulomil jeden dlouhý dutý rákos.
Pak se vrátil k nehybnému vojákovi.
Potřeboval ho jako návnadu!
Chytl vojáka za oděv za krkem a začal plavat na druhou stranu vody.
Snažil se vydržet pod vodou co nejdéle a pak se s vojákem před sebou vynořil.
Okamžitě zaslechl křik a ohlédl se.
Vojáci divoce gestikulovali na plošině, ale nikdo už po něm nestřílel.
Plaval dál po hladině.
Kus vedle uviděl na břehu plešatého vojáka, jak na něj míří.
Ale i ten pak sklonil zbraň a nestřílel.
Něco říkal do krabičky na rameni a vojáci nahoře ihned zmizeli.
Snažili se mu asi nadběhnout a přesně to Tsutey potřeboval.

Doplaval k ostrůvku kousek od druhého břehu a vojáka vytáhl na souš.
Muselo to vypadat, jako že se mu snaží zachránit život.
Opřel ho o vyčnívající skalisko tak, aby seděl.
Sám také potřeboval chvíli na oddech.
Pozoroval vzdálené břehy, jak se vojáci poklusem blíží.
Všiml si, že mokrý voják má masku napůl plnou vody.
Tak mu ji trochu nadzvedl a voda vytekla.
„Může se nyní nadechnout čerstvého vzduchu,“ pomyslel si škodolibě.
Poté vojáka prošacoval a našel u něj hned 2 hnědé sladké tyčinky!
Usmál se a jednu si zastrčil pod roušku.
Na druhé si hned pochutnal.
Byla fantasticky dobrá a křupavá!
Její obal pak vložil nehybnému vojákovi do ruky a poplácal mu ji na znamení díků.
Vojáci se přiblížili, už neměl čas.
Rychle skočil vody a hladina se za ním zavřela.
Jeho ponor doprovodila střelba a rozvířila hladinu v místě, kde ještě před chvílí byl.

* * *

Plukovník Quaritch propustil vozidlo s palivem.
Grace ho sledovala přes sklo, jak s někým mluví skrz vysílačku.
Pak se vrátil s pilotem do kabiny Samsonu.
Zadržela dech, dokud klimatizace nevyčistí vzduch.
Plukovník na ni krátce pohlédl a spustil:
„Ten váš domorodec pád opravdu přežil, má víc životů než kočka!”
Grace viděla vztek na tváři plukovníka, tak poznala, že je to pravda.
Ulevilo se jí.
Takže žije!
Plukovník ale pokračoval:
„Teď ho máme v pasti, šlape vodu u čerpací stanice a je jen otázkou času,
jestli ho dostanou mí chlapi, nedostatek vzduchu nebo ho nasají čerpadla.“

Zapípala vysílačka a Quaritch ji přepnul na hlasitý odposlech:
„Pane, tady Wainfleet. Podívejte se napravo na vodu, to musíte vidět!“
Plukovník pozvedl dalekohled a sledoval hladinu.
Uviděl domorodce, jak plave na druhý břeh a táhne sebou vojáka.
„A sakra,“ ujelo plukovníkovi.
„Jo, sakra,“ potvrdil mu desátník a pokračoval:
„Má jednoho našeho muže jako zajatce, kdo ví, jestli ještě žije. Co máme dělat?“
„Co asi? Nechte hlídku u potrubí a nadběhněte mu na druhý břeh. Ihned!“
„Rozkaz pane, Wainfleet konec.“

Quaritch sledoval domorodce, jak kousek od břehu chytře využil skaliska a vojáka o něj opřel.
Pak mu vypustil vodu zpod masky a několikrát do něj strčil.
Plukovník se ušklíbl.
Člověk by až řekl, že se mu snaží pomoct.
„Co vidíte, plukovníku?“ zeptala se Grace, která sledovala výraz jeho tváře.
„Co vidím? Domorodec prošacoval mého muže a právě mu baští jeho čokoládu. To vidím!“
Grace a pilot na sebe pohlédli a snažili se udusit smích.
„Ten neřád mu vrátil prázdný obal a ještě mu poděkoval!” pokračoval Quaritch.
Další snaha o ticho už nebyla možná a kabinou se ozval výbuch smíchu.

* * *

Tsutey kousek od břehu sebral svůj rákos, který předtím pod vodou nenápadně zatížil
kamenem při vytahování vojáka, aby si ho Nebešťané na břehu nevšimli.
Rukama nahmatal 2 nejvzdálenější kolínka na stonku a nalomený rákos zuby překousl.
Vnikla tak trubička na dýchání.
Na dně nahmatal větší kámen a zvedl ho.
Trubičku si dal do pusy a pod vodou vyfoukl vodu ven.
Odlehčená trubička se sama narovnala nahoru a tiše vyplula nad hladinu.
Fungovalo to!
Trubička byla tenká, tak dýchání bylo trochu namáhavější, ale po chvíli se uklidnil.
Držel zvednutou hlavu, v rukou kámen a pomalu přecházel ploché vytěžené dno dolu.
K trubkám to bylo daleko a ani trénovaný Navi nedokázal tak dlouho zadržet dech.
Po chvíli zjistil, že se dno svažuje dolů a on už nedosáhne trubičkou na hladinu.
Upustil kámen, ucpal si nos rukou, otočil se a zbytek plaval po zádech.
Nadnášelo ho to, tak musel dost úsilí věnovat tomu, aby se udržel pod hladinou.
Když nad sebou uviděl obrysy potrubí, naposledy se nadechl a vyplivl rákos.
Otočil se a zbytek už doplaval na jeden nádech.

Obeplul potrubí a potichu se vynořil.
Vyhlédl na druhý břeh a uviděl hlouček vojáků, jak táhnou svého druha z vody.
Tsutey pohlédl nahoru a na plošině uviděl stín.
Nebešťané tu zanechali hlídku!
S tím nepočítal.
Rezavý žebřík byl jediná cesta ven.
Pak se naproti ozval hluk a opodál na vyvýšenině přistával létající stroj.
Asi aby vojáka odvezl do pevnosti.
Stroj jistě upoutá pozornost vojáků i hlídky a hluk překryje zvuky jeho šplhání.
Na víc nečekal a rychle začal zezadu žebříku šplhat nahoru pod plošinu.
Když byl už skoro nahoře, začali vojáci naproti křičet a mávat jeho směrem.
Nad Tsuteyem se ozvalo pípnutí a hlasy.
Teď nebo nikdy!

Tsutey se chytil spodku plošiny a pustil žebříku.
Po rukou přeručkoval na výztuhách ke skále.
Zhoupnul se a vyskočil na plošinu za překvapeného vojáka, který ho čekal od žebříku.
Bleskově mu vytrhl zbraň z rukou a hodil ji do vody.
Pak na nepřítele vycenil špičáky a zuřivě zaprskal.
Překvapený voják bojácně zacouval až k žebříku na okraji, kde se zarazil.
Držel se zábradlí a nechtěl lézt dolů.
Tsutey neváhal a pořádně ho nakopnul do zadku!
Voják zaječel a letěl z výšky dolů.
Zaslechl hlasité žbluňknutí vody.
Z druhého břehu se hned nato ozval řev vojáků.
Tsutey vykouknul dolů a uviděl vojáka, jak plave k žebříku.
Zavolal na něj a znovu na něj vycenil zuby.
Když ho voják nahoře uviděl, otočil to a plaval ke druhému břehu.
Ozvala se střelba a na jednu rouru s jiskřením dopadly první projektily.
Tsutey neváhal a rychle odtud zmizel.

(pokračování zde)


Napsat komentář

27 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    Kaskarin

    Ta muzika je zajímavá. A také jsem předpokládal že použije ty trubky, ale tu nefunkční či jaká to byla. Popřípadě potom jakoukoli když i tu co nasávala vodu vyřadil ten voják. Sice to by musel nějak oddělat ty mříže.
    A dle té písničky si to fakt užívám. :D

  • avatar
    Vlastik

    Nová melodie na pozadí – Svět potrubí :-)

  • avatar
    Vlastik

    Abych trochu potěšil, prozradím, že trubku si zevnitř opravdu vyzkouší,
    to je v plánu již dávno, takže spokojen ? ;-)

  • avatar
    Vlastik

    Helion:
    Vcucnutí by nebylo dobré, rosekalo by ho čerpadlo na straně sání,
    pokud by mu neublížil hluboký podtlak.

  • avatar
    Helion

    A já furt čekám, kdy ho vcucne ta trubka a ono nic.

  • avatar
    Vlastik

    Zase jsem kousek napsal, tak to sem po půlnoci šoupnu ;-)

    • avatar
      Helion

      Jen tak mezi námi, jak je to potrubí velké, jestli se tam vleze?

    • avatar
      Vlastik

      Tak velké, že je rukama ani dospělý Navi neobejme.
      Jsou dvě vedle sebe.
      Jestli tam poleze, to ukáže až příběh.

    • avatar
      Kaskarin

      Ou, tak jak vidím v psaní ještě pokračuješ.

      A také si zde rozhýbal zajímavou diskuzi.

      Jen přemýšlím nad tím co jsi psal ohledně těch lodí. Co všechno bylo v Pandorapedii zmíněno. A podle toho co jsem si přečetl na Wiki, trvá skutečná cesta lodím třídy Venture Star dokonce 6,75 roku. Do toho je započítána fáze zrychlení na 0,7c a pak i zpomalení.

      • avatar
        Kaskarin

        Hups, další fakta – problém s dilatací času, to by vysvětlovalo naše manko v délce letu.

      • avatar
        Vlastik

        Ta dilatace se opravdu těžko chápe, je to fyzika mimo naše vnímání času.
        Novou diskusi jsem tu nechtěl rozjet, na to bude prostor až po mém
        analytickém článku – něco pro Xiraxise :-)

  • avatar
    Helion

    No tak lidi, nebuďte labutě, pokaždé když si přečtete, tak komentujte,
    jinak nic nedostanem :(

  • avatar
    Vlastik

    DiGGiT: Jasně, že i Tebe :-)
    Ještě Helion a Kaskarin. AnubisXXL a Nazghul někam zmizeli…

    Poslední týdny jsem napsal každých pár dnů příběh, ale odezva téměř nikdo.
    A když týden nepíšu, návštěvnost webu je stejná.

    Jinak připravuji do nové rubriky SCIENCE
    rozsáhlou analýzu hvězdné lodi Venture Star,
    její design je nečekaně velmi promyšlený.

    Problém mi dělá rozdíl mezi vodíkem, deuteriem a antivodíkem,
    a výpočet energie jejich anihilace pro tah pohonu.
    Vyznáte se v tom někdo ?

    • avatar
      DiGGiT

      Vodík:
      značka H
      -v jádře: 1 proton (p+)
      -v obalu: 1 elektron (e-)
      nemá žádný neutron (n)

      Deuterium (stabilní isotop vodíku, v jádře navíc 1 n ):
      značka ^2H nebo D
      -v jádře: 1 p+, 1 n
      -v obalu: 1 e-

      Antivodík:
      je složen z antičástic
      -v jádře: 1 antiproton
      -v obalu: 1 pozitron (=antielektron)

      snad jsem aspoň trochu pomohl, tyto informace jsou všude na netu takže není problém zjistit více ;-)

    • avatar
      Vlastik

      Díky za reakci, elementární chemii jako je těžká voda, ještě znám, ale jaderná fyzika – to už je trochu horší, jak probíhá fúze, co se uvolňuje za částice, jaké záření, jak se počítají energie, jaké jsou tlaky, kritická množství, magnetická pole apod.
      Aspoň vidím, že někdo čte a další se třeba chytí.

      Až dojde na pohon, snad společnými silami spočítáme objem paliva, hmotnost lodě, zrychlení apod. Zajímalo by mě, jestli těch 5-6 let na jednu cestu sedí.
      Princip přechlazení z nuly na led bez krystalizace vody už byl prezentován v praxi.

      • avatar
        DiGGiT

        Tak ona bude největší spotřeba jen při startu a brzdění, maximálně při nějakých úpravách kurzu, ale podle mně většinu času poletí setrvačností. Každopádně rád pomůžu :-)

      • avatar
        Vlastik

        To je jasné, palivo je velmi omezené.
        Každá soustava má obvykle svého plynného obra, pří startu a brždění ještě následuje 1 nebo více gravitačních manévrů a ty jsme ve šklole v mechanice hvězdných těles nebrali, nebo jsme asi chyběl… :-)

  • avatar
    Vlastik

    Helion: Tak to nevím…
    Podle komentářů to čtou jen 3 lidé, tak mě ani nebaví psát.
    Místo toho vyvíjím elektroniku a navrhuji plošné spoje,
    občas opravím základní desku nějakého notebooku atd.
    Útěchou Ti snad bude, že Tunel měl být poslední díl,
    ale vymyslel jsem pro Tsuteye ještě jednu zkoušku.

  • avatar
    Helion

    Kdy bude pokračování ?

  • avatar
    Kaskarin

    To jsem zvědav co bude následovat.

  • avatar
    Vlastik

    No když vezmeš, ža urostlý Navi muž měří přes 3m a váží kolem pozemských 220kg,
    dále hustší atmosféru a nižší gravitaci (tedy i tlak pod vodou),
    bude to jistě na takového atleta o pár minut víc než u lidí.

  • avatar
    Helion

    Na jak dlouho tak zadrží dech ?