Avatar FanFiction

Jake a Neytiri – 33. Kořist

Od , 12.Čer 2011 v 20:04 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah                  Melodie na pozadí

33. Kořist

Tsuteyovi se zdálo, že zemřel.
Doufal, že všechno to utrpení konečně skončí.
Ale Eywa ho ještě odmítala přijmout.
Život se jeho těla stále držel a intenzivní bolest mu to pronikavě připomínala.
Pomalu otevřel oči.
A co uviděl, bylo horší než smrt!

Nad svým tělem spatřil obrovského thanatora.
Ležící šelma mu drtila svou vahou jeho nohy.
Zvláště levá noha si žádala jeho pozornost ostrou bolestí.
Ruce měl roztaženy od sebe a dravec mu na nich stál jedním párem předních tlap.
Pozvedl hlavu a uviděl strašnou tvář nejobávanějšího dravce.
Thanator na něj upřeně hleděl.
Pak otevřel svou obrovskou tlamu a vycenil dlouhé zuby.
A ty zuby se pomalu blížily k jeho hlavě.
Tsutey očekával rychlý konec a zavřel oči.
Ucítil smrdutý dech masožravce.
Tomu zápachu se nedalo uniknout.
Byl to pach smrti!

Pak se ho něco dotklo.
Bylo to teplé, vlhké a drsné.
Ta věc mu přejela hrudník, krk i obličej.
Zanechávala za sebou slizký obtisk.
Jako by ho zkoumal smrtící had.
Tsutey se marně snažil uhnout hlavou.
Když ho ta věc opustila, otevřel oči.
Uviděl vnitřek tlamy thanatora a jeho dlouhý černý jazyk.
V hrůze ze všech sil vykřikl!
Zvíře na to prudce zvedlo hlavu a zavřelo tlamu.
Znovu na něj pohlédlo.
Thanator si všiml, že se hýbe.
Vzrušeně vztyčil kolem hlavy kostěné výrůstky a hlasitě zařval!

Tsuteyův strach ze smrti už přesáhl únosnou míru.
Jeho srdce bilo tak rychle, jako by mu chtělo vyskočit z hrudi a utéct samo do bezpečí.
Mozek mu vypnul a on už jednal jen mechanicky podle instinktů.
Podle vrozených a naučených zkušeností za generace předků, které úspěšně přežily.
Doufal, že opět omdlí a bude po všem.
Blízkost strašné smrti ho ale držela při vědomí.

Když si thanator všiml, že se jeho kořist probrala k vědomí, zvedl se.
Ustoupil o krok dozadu a znovu zařval.
Tsutey ležel ztuhlý na zemi a skoro nevnímal bolestivá zranění svého těla.
A že se jich za poslední dny nashromáždilo.
Nechápal, co se s ním děje.
Jak to, že ještě není mrtvý?

Pokusil se pohnout a šlo to.
Ohmatal si rukama hlavu a hrudník.
Byly bez větších zranění.
Posadil se a pohlédl na thanatora.
Stál jen kousek od něj a upřeně ho sledoval.
Sklonil se a přitáhl si zraněnou levou nohu.
Měla v sobě povrchové rány od kousnutí a silně bolela.
Kost se zdála celá.
Zkusil se na ni zvednout, ale vykřikl bolestí a zase spadl na zem.

Otočil se na břicho a zvedl se na ruce a kolena.
Kradmo pohlédl na thanatora a světlo za ním.
Tam je východ!
Pokusil se ho obejít, ale šelma mu hbitě zastoupila cestu.
Když to zkusil znovu jinudy, thanator mu opět zastoupil cestu.
Tentokrát se sehnul až k němu a zblízka na něj zařval!
Málem mu zalehlo v uších.
Tak tudy to nepůjde, to mu dal jasně najevo.
Otočil se a lezl zpátky.

Pod nohama mu chrastily drobné kosti.
Některé byly čerstvě ohlodané, ještě se zbytky masa.
Podle parůžků poznal lebku yerika, dvojité ruce kostry prolemura
a částečně ohlodaná žebra jinak nedotčeného zmijovlka.
Pak si všiml ještě něčeho.
Mezi kostmi byla rozházená vrstva sena a suchého listí.
Pojal nepříjemné tušení…
Pomyslel si, že horší už to být nemůže.
Vyděšeně se rozhlédl a pochopil, že jeho tušení bylo správné.
Kousek od něj se něco pohnulo a pomalu se to k němu blížilo.
Ano, bylo to hnízdo!

Nyní pochopil, proč ho ten thanator okamžitě nezabil.
Byla to matka s mládětem, které učila lovit!
K tomu potřebovala živou kořist.
A on byl ideální cvičná kořist.
Pomalá, která neuteče.
A bezpečná, protože nemá ostré zuby ani drápy!

Proto tu byl mrtvý zmijovlk, které normálně thanatoři ani Naviové neloví.
Jsou hubení, samá šlacha a kost.
Maso mají tuhé, ani thanatorovi nechutnalo.
Ale byla to vhodná cvičná kořist pro mládě.

A on hlupák vlezl dobrovolně do brlohu hned dvou thanatorů!
Nesloužil mu dobře čich, který by ho včas varoval.
A asi ani rozum, že hned neutekl a odhodlal se přiblížit na dosah černé zubaté smrti.

Malý thanator se přiblížil a vydával mňoukavé zvuky.
Bylo to ještě mládě, ale tak malé jako on byl nyní velký.
Tsutey se ohlédl a ostražitě pomalu couval.
Samice mu viditelně blokovala cestu k východu.
Jen ji nevyprovokovat, aby mladému nepomohla udolat kořist!
Stále ustupoval.
Mládě tak získalo pocit převahy nad kořistí, jakou ještě nikdy nepotkalo.
Když se přiblížilo na dosah v tomto šeru, zaprskalo jako velká kočka.
Matka je pozorně sledovala a odměnila jeho výkon hlasitým zamručením.

Tsutey se rozhlédl a začal couval dál dozadu jeskyně.
Křehké vyschlé kosti mu chrastily pod nohama.
Samice mu tím směrem nebránila, věděla, že nemá kam utéct.

Mládě se přiblížilo a Tsuteyovi se na něm něco nezdálo.
Když se přiblížilo ještě více, uviděl jeho zdeformovanou hlavu
a k sobě srostlé přední páry končetin.
Na několika místech jeho těla svítily skvrny stejnou barvou, jakou měly řasy v jeskyni.
Mládě se narodilo deformované, protože jeho matka lovila v blízkosti otrávené řeky.
A ještě něco se mu nezdálo…
Pak si uvědomil, co to je.
Neviděl v šeru odlesk jeho očí.
Mládě bylo slepé!

Hledalo ho jen čichem a sluchem.
Čich byl na blízko nepřesný.
A sluch se dá zmást.
Sebral ze země kost a hodil ji vedle mláděte.
To se hned otočilo tím směrem a zaútočilo do prázdna.
Tsutey chvíle využil a zase kousek ustoupil dozadu.
Praskla pod ním kostička a mládě se opět otočilo jeho směrem.
Jeho matka to tiše sledovala z povzdálí.

Fígl s kostí fungoval a munice bylo na zemi všude dost.
Tsutey ho stále dokola opakoval.
Podařilo se mu tak bezpečně vzdálit od mláděte.
To se ale nelíbilo jeho matce.
Náhle zařvala a dvěma skoky ho dohonila.
Její tlapa ho prudce přibila ke studené skále a vyrazila mu dech.
Zamručela a počkala, až mládě přileze na dosah.
Pak teprve Tsuteye tlapa uvolnila.
Ten popadal dech, ale čas už neměl.
Mládě na něj zblízka zaútočilo!
Stihl se akorát otočit a zdravou nohu nastavil proti mláděti.
Když na něj skočilo, prudce vykopl a uštědřil mu prudkou ránu.
Mládě zakvičelo bolestí a matka hned na to také hlasitě zařvala.
Ale stále jen přihlížela.
Zřejmě i bolestivé zkušenosti byly pro lov užitečné.

Tsutey opět kousek couvl a ohlédl se.
Vzadu jeskyně zahlédl ohyb, kterým sem přišel.
Pocítil záchvěv naděje.
Kdyby se mu podařilo dostat až k závalu, třeba by mohl uniknout!

Našel dlouhou kost a změnil taktiku.
Nyní už věděl, že když se příliš vzdálí od mláděte, matka zasáhne.
Už se nevyhýbal kostičkám a mládě ho těsně sledovalo podle zvuků.
Když se příliš přiblížilo, zaťukal kostí hned vlevo a hned vpravo.
Mládě šlo za zvukem a on měl pokaždé dost času uhnout.
Z pohledu matky to vypadalo jako konečné stadium lovu a to jí vyhovovalo.
Pomalu mládě sledovala a nechávala mu prostor kořist ulovit.
Nikdy ovšem nelovila tak inteligentní zvíře a tak ji nenapadlo, že to může být lest.

Tsutey konečně nalákal mládě do temné chodby, kde bylo pro oba thanatory málo místa.
Setmělo se a slepé mládě začínalo mít navrch.
Když Tsutey odhadl, že je už dost blízko závalu, nechal mládě přiblížit na dosah.
Pak se prudce rozmáchl a vší silou ho kostí udeřil po hlavě.
Kost to nevydržela a zlomila se.
Mládě vydalo hlasité bolestivé mňoukání a matka mu okamžitě odpověděla.
Světlý vchod zakrylo něco velikého a ve tmě zasvítily 2 zelené oči.

Na víc už Tsutey nečekal.
Tak rychle, jak mu bolest dovolila, se vrhl k závalu.
Rychle nahmatal průchozí otvor a prostrčil ruce dovnitř.
Následovala hlava a hrudník.
Prudce vydechl, zabral oběma rukama a odstrčil se zdravou nohou.
Na bolest nedbal, šlo mu o život!
A strach mi dodal neskutečnou sílu.
Tentokrát ani nepochopil jak a už byl na druhé straně.
Tedy skoro.
Poraněnou nohu mu něco na druhé straně přimáčklo k zemi.
Uslyšel hlasité funění.
Je to mládě nebo dospělá samice?
Zahlédl zelené oko.
Samice!
Rychle sebral hrst písku a mrštil ji do otvoru.
Ozvalo se zařvání, oko zmizelo a stisk trochu povolil.
Zoufale se vzepřel, nohu uvolnil a protáhl se skrz.
Unikl!

Na druhé straně se stále ozýval řev!
Raději se proto vzdálil od otvoru.
Právě včas!
Otvorem se protáhla silná tlapa a vyryla ostrými drápy několik rýh do tvrdé skály.
Doprovázely to ostré skřípavé zvuky.
Tlapa šmátrala všemi směry kolem otvoru a hledala svou kořist.
Několik kamenů se s rachotem zřítilo.

Tsutey zhluboka oddechoval.
Ruce se mu rozčilením třásly.
Teprve teď mu docházelo, jak byl blízko smrti.

Najednou zaslechl od otvoru šramot.
Šramot neustával, naopak se zvětšoval.
Tsutey couvnul a narazil na poházené kameny.
Jeden vzal a hodil ho k otvoru.
Ozvalo se bolestivé zamňoukání.
Mládě!
Protahovalo se otvorem za ním.
Je velké jako on, může to dokázat.
Jestli se dostane dovnitř, čeká ho boj na život a na smrt.
A on nebyl ve stavu, kdy by mohl vyhrát.

Sebral oběma rukama větší kámen a po kolenou se připlazil k otvoru.
Něco se tam pohybovalo a bylo to velké.
Mladý thanator už skoro prolezl!
Hlasitě větřil.
Tsutey pozvedl kámen vysoko nad hlavu a udeřil.
Mladá šelma bolestí hlasitě vypískla.
Znovu a znovu mlátil mladého thanatora kamenem a ten volal matku o pomoc.
Matka mu z druhé strany bezmocně odpovídala.
Pak zvuky ustaly a také pohyb v otvoru ustal.
Tsutey odhodil kámen a sáhl k otvoru.
Nahmatal nehybné tělo a krev.
Bylo mrtvé.

Pak se znovu ozval šramot a mládě se otvorem vracelo zpět.
Matka ho vytahovala ven.
Nehybné tělo zmizelo na druhé straně.
Chvíli se nic nedělo.
Pak se ozvalo vytí, jaké ještě neslyšel!
I on v tom vytí poznal žal matky.
Nechtěl mládě zabít, ale neměl na výběr.
Musel, jestli chtěl přežít.
Utěšoval se, že mládě bylo stejně slepé a deformované.
V lese by samo nepřežilo.
Opřel se o kameny zády a odpočíval.
Ještě se celý chvěl.

Když nastalo ticho, zvedl se k odchodu.
Sotva to stihl!
Otvorem bez varování prolétla tlapa a vyryla jen kousek od něj několik rýh do skály.
Thanator ho tiše málem přelstil a dostal.
Pak se z otvoru ozval hlasitý řev!
Strašný řev, plný divokosti a nenávisti!
Thanator na druhé straně závalu doslova běsnil!
Divoce bil do skály a kamenů, až se zem otřásala.
Kameny s rachotem padaly ze závalu a kutálely se k Tsuteovi.
Když se naráz sesypalo kamenů více, Tsuteovi došlo,
že ten zával rozzuřeného thanatora nezastaví.
Přece i on se nakonec dostal skrz.

Ještě ho napadlo, že by mohl uvolněné kameny skládat zpátky do závalu.
Jenže rozzuřený dravec je z druhé strany stejně odhazoval pryč.
Měl mnohem větší sílu i drápy a postupoval tak rychleji.
Jen by oddálil nevyhnutelné.

Tsutey se zvedl a kulhavě se belhal zpět k jeskyni.
Když tudy nedávno putoval poprvé, cítil vítr a snil o svobodě v korunách stromů.
Teď se belhal stejnou cestou zpět, sotva přežil a za ním řádila černá smrt, co ho chtěla.
Když došel k ochozu, znovu se rozhlédl po zářící jeskyni.
Byla obrovská!
Znovu ho překvapila svou velkolepostí.
Táhla se do dálky, kde mu ve výhledu bránilo několik silných kamenných sloupů,
vedoucích ze země až ke stropu.

Obešel plošinu, ale nenašel cestu dolů.
Nikde v dosahu nebyly žádné kořeny, po kterých by mohl sešplhat dolů.
S obavou se ohlédl do tunelu za ním, odkud se ozýval řev a rachot padajících kamenů.
Věděl, že nemá mnoho času…

(pokračování zde)


Napsat komentář

7 Komentářů k tomuto příspěvku