Avatar FanFiction

Jake a Neytiri – 35. Eywa

Od , 25.Čer 2011 v 2:17 , zařazeno v Tsuteyova pomsta

Obsah                 Melodie na pozadí

35. Eywa

Jen na chvíli Tsutey zaváhal, překvapen, že se Thanator také dostal dolů.
Mohl se jen domýšlet, jak se to povedlo jemu.
Jestli ho dolů z plošiny spláchl vodopád nebo skočil sám.
Podle řevu nebylo pochyb, že mu jeho vztek stále vydržel.
A to i přes těžká zranění, jaká přitom viditelně utrpěl.
Ale na úvahy teď zcela jistě nebyl čas.
Bude-li váhat, bude mít dost času na přemýšlení po své smrti.

Když se Thanator napjal ke skoku, zareagovaly i jeho reflexy lesního lovce.
Tsutey naznačil útěk směrem od dravce, tak jak se to od kořisti očekávalo.
Jakmile se dravec odrazil, prudce změnil směr na opačnou stranu.
Těžká šelma bude muset po dopadu zabrzdit a otočit se.
Tím ztratí cenný čas, který pomůže Tsuteovi k útěku.
Tsutey udělal 2 rychlé kroky směrem ke břehu a v rozběhu skočil do vody.
Přitom se ohlédl.
Thanator ho v letu sledoval, ale před dopadem na zem nemohl nic dělat.
Pak Tsutey dopadl do vody a okamžitě se potopil.

Sotva uplaval 2 tempa do hloubky, prudce změnil směr vpravo.
Dobře udělal!
Pocítil náraz vody od místa, kde ještě před chvílí plaval.
Následně se o něj něco drsně otřelo!
Znovu změnil směr vlevo a pokračoval v plavání více do hloubky.
Nespoléhal jen na temnou vodu, chtěl být od dravce co nejdále.

I když lesní šelmy nevyhledávají plavání, umí to velmi dobře.
Stejně jako Talioangové umí uzavřít své dýchací otvory pod vodou.
Ale co Thanator velmi nesnáší, je voda v uších, které se pak dlouho zbavuje.
Proto, když už musí plavat, nikdy nepotápí pod hladinu hlavu.
A na to Tsutey spoléhal, když plaval do hloubky.
S omezenými smysly je Thanator nejvíce zranitelný a ve vodě málo pohyblivý.
Tsutey slyšel o vodním hadovi, který prý utopil mnohem silnějšího Thanatora.
Jestli se to opravdu stalo, nevěděl, ale sám už jeho podvodní sevření zkusil.
Jen pouhá myšlenka na přítomnost vodního hada v okolní vodě mu nahnala strach.
Zase už bojoval o svůj život pod vodou…

Tsutey stále plaval a cítil rostoucí tlak v uších.
Nechal plavání a přidržel si nos, aby vyrovnal tlak v hloubce.
Pohlédl nad sebe na hladinu.
Nic neviděl, jen tmu.
Byl už dost hluboko a přesto stále nedosáhl dna.
Pokračoval v plavání směrem od Thanatora a pomalu stoupal k hladině.
Cítil stále větší potřebu se nadechnout!
Pak nad sebou konečně zahlédl odlesk Stromu duší.
Pomalu se vynořil, aby nezvířil hladinu a nezpůsobil tak hluk.
Konečně se mohl nadechnout!
Rozhlédl se kolem sebe.
Zjistil, že je v pouhé čtvrtině rozlehlého podzemního jezera!
Ohlédl se zpátky.
Uviděl Thanatora, jak pobíhá podél kamenitého břehu a hledá ho.
Čas od času dravec udělal zuřivý výpad do vody, ale vracel se s nepořízenou.
Tsutey ho mlčky pozoroval a šlapal chladnou vodu.
Dravec ukončil neúspěšné pátrání vzteklým řevem.
Vrátil se zpět na skalisko, odkud na něj předtím zaútočil.
Tam si lehl a sledoval z výšky jezero, zda ho někde nezahlédne.

Když se nic dalšího nedělo, Tsutey se otočil a tiše plaval ke Stromu duší.
Zvolnil tempo a s posvátnou úctou blížící se strom sledoval.
Začínal se nad ním zvedat do obrovské výšky.
Zdánlivě kompaktní strom se nyní začal rozdělovat na množství samostatných částí.
Když se přiblížil ke břehu, připadalo mu, že se nad ním tyčí celý les.

Kousek od břehu pak narazil na dno.
Kupodivu nebylo kamenité jako na protějším břehu, ale měkké, bahnité.
Časté deště sem splavovaly z povrchu zeminu a voda ji tady v zátoce ukládala.
Obrovský strom měl tak dostatek živin i tady hluboko pod zemí.

Tsutey přestal plavat a vstal.
Šlápl ale na něco ostrého.
Opatrně sáhl pod hladinu do bahna a vytáhl … kost!
Nyní si uvědomil, že kostry ze břehu zasahují až do vody a budou i pod vodou.
Zřejmě kdysi hladina nesahala tak vysoko.

Začal se brodit ke břehu, když za sebou zaslechl řev.
Otočil se a uviděl Thanatora.
Už neležel na skalisku, ale stál a díval se jeho směrem.
Uviděl asi pohyb ve záři stromu a všiml si ho.
Pak Thanator přestal řvát a seběhl ke břehu.
Chvíli nerozhodně pobíhal sem a tam, jako by hledal cestu přes vodu.
Pak někam zmizel.
Mohl jen doufal, že sem nevede suchá cestu podél břehu.
A že Thanator nebude chtít ani plavat.

Opatrně vylezl výš na suchý břeh a unaveně si sedl.
Musel si otřít nohy od vrstvy bahna.
Vyždímal si mokrou roušku a stáhl si vodu také z copánku, který ho tížil.
Poté se rozhlédl kolem sebe.
Po obou stranách se tyčily v řadách bílé kostry.
Byly velké a staré, velmi staré, skoro rozpadlé.
Nedokázal určit, komu dříve patřily.
Ohnal se rukou a smetl nečistoty za sebou.
Pak se natáhl na záda, aby si odpočinul.
Hlasitě si povzdychl.
Pohlédl nad sebe.
Viděl fialově zářící úponky, visící z větví nad hladinou.
Z dálky mu připadaly, že jsou jen kousek nad zemí.
Nyní viděl, že visí vysoko nad ním.
Jejich záře po předchozí tmě byla skoro oslňující.
Zavřel ztěžklá víčka, aby ho neoslňovala.
Vyčerpáním ihned usnul.

* * *

Tsutey měl neklidné sny.
Zdálo se mu, že ho honí strašlivý Thanator, stále dokola.
Vždycky, když ho dostihne, ho jen lehce zraní, jako trest za to, že se nechal chytit.
A zase pustí, s malým náskokem, aby ho mohl lovit znovu.
Při lovu mu asi vyhládlo, nyní ho dostihl naposledy a chystá se ho konečně sníst.
Cítil zblízka jeho dech a viděl veliké zuby, jak se blíží k jeho krku…

Pak se probudil. Pot z něj jen lil.
Vyděšeně se rozhlédl kolem sebe a uviděl jen staré kostry.
Vzpomněl si, kde je a oddechl si.
Cítil se trochu odpočatý a také bolest těla kupodivu polevila.
Přemýšlel, co dál.
Hleděl nad sebe do zářících větví Stromu duší.
Napadlo ho, že je tu nějaký klid, něco tu chybí.
A pak na to přišel.
Nikde neviděl semena Atokirina!
To ho překvapilo.
Jejich Strom duší i Stromy hlasů jimi byly vždy obklopeny.
Tady bylo mrtvo, ticho jako v hrobě.

Chtěl se zvednout, ale všiml si, že ho něco lehce drží.
Předtím si lehl na holou zem, která ale byla nyní celá obrostlá zářícími vlákny.
Vlákna se jemně vlnila a pokrývala jeho nohy a ruce.
V místě odřenin vypouštěla lepkavou mízu, po které se rány hojily a už nebolely.
Tsutey se překvapeně posadil.
Napnutá vlákna se na něm neudržela, pustila se a pohasla.
Usnul a musel tu ležet dost dlouho.
Jaká neopatrnost!

Tsutey se s obavami rozhlédl.
Něco skutečně upoutalo jeho pozornost.
Jedna kostra na něj koukala!
Teď dokonce mrkla!
A znovu!
Otočil se celým tělem a zíral na ten jev.
Protřel si rozespalé oči, jestli se mu to jen nezdá.
Nezdálo…

Pak mu to konečně došlo.
Za bílou kostrou před ním byl schovaný nějaký tvor.
Nebylo pochyb, který to je!

Otočil se k jezeru a hledal na zemi.
Uviděl bahnité stopy.
Nebyly jeho!
Sledoval, jak se blíží k jeho tělu, kde jich bylo více.
Podíval se vpravo od sebe a uviděl 3 dlouhé rýhy vedle svého těla.
Stopy drápů!
Srdce mu poskočilo strachem.
Když on spal, Thanator přeplaval jezero přímo k němu.
Dokonce stál nad jeho spícím tělem!
Byl tak tichý, že ho ani neprobudil.
Ale nezaútočil.
Proč?

Mohl se jen domnívat, jestli ho odradila zářící vlákna kolem něj.
Pak si uvědomil, že i zde pod zemí je pod ochranou Stromu duší.
Thanator to, ač nerad, zřejmě respektoval.
Mezi všemi tvory v lese platilo, že kdo je pod zářícím stromem života,
je ve spojení s Eywou a tedy pod její ochranou, nesmí být loven ani zabit.
Navi toho často využívali pro spojení s partnerem.
Pod Stromy hlasů se cítili v bezpečí.
Měli zde potřebné soukromí pro milování i klid od zvědavých očí klanu.

Tsutey se opět položil na záda a rychle rozčileně dýchal.
Jestli to je opravdu tak, je zatím v bezpečí.
Ale může se na to spolehnout?
Věděl, že tu nemůže zůstat napořád, bez jídla.
A velikému Thanatorovi jistě časem také vyhládne.
Šíleného hlady ho už nezastaví ani posvátný strom.
A on je tu jediná potrava široko daleko.
Nakonec se bude muset pokusit dostat z jeskyně a toho dravec jistě využije.

Znovu se zvedl a plazil se nahoru směrem ke kmeni stromu.
Když míjel místo, kde viděl oči, zastavil a zblízka pohlédl skrze žebra kostry.
Thanator na druhé straně ležel klidně na zemi a koukal přímo na něj!
I on byl obrostlý svítícími vlákny a léčil si utržená zranění.
Tsutey strachy polknul.
Pohled do očí smrti ho vůbec neuklidnil.
Pak si všiml ještě něčeho.
Jeden ze zářících úponků nad ním svítil silněji než ostatní.
Sledoval ho pohledem, sahal až dolů za kostru před ním.
Thanator navázal tsaheylu s Eywou!
Tak proto je tak klidný…

Tsutey nepokoušel štěstí a rychle se odplazil z nebezpečného místa.
Když se vzdálil od Thanatora, vstal a přeběhl k vyvýšeným kořenům.
Bez potíží se vyšplhal do bezpečí koruny Stromu duší.
Ulevilo se mu.
Pak se ohlédl zpátky dolů k Thanatorovi.
Pohled, který se mu naskytl, mu vyrazil dech!

Thanator ležel mezi kostrami, které měly stejný tvar a výšku jako on.
Nalevo i napravo ležely další řady stejných koster.
Tsuteovi jen pomalu docházelo, co před sebou vidí.
Nedokázal ani spočítat, kolik mrtvých Thanatorů tu leželo!
Celé generace.
Když cítili, že nadešel jejich čas, přišli sem dobrovolně zemřít.
Živý dravec zřejmě daleko dřív než Tsutey poznal, čí kostry to jsou.

Všechny kostry byly otočeny stejným směrem k mohutnému kořenu.
Z něho se oddělovaly menší kořeny a také ty byly těsně obestoupeny kostrami.
Kořeny mírně zářily a z nich vedly krátké úponky k velkým kokonům.
Tsuety si uvědomil, že nikde u koster neviděl jedinou lebku.
Nyní pochopil proč.
Všechny byly obaleny zářícím kokonem kořenů.
Tito tvorové stále žili, i když se jejich těla dávno rozpadla v prach!
Jejich duše žila dál ve spojení s kořeny Stromu duší, který je udržoval naživu.

Tsutey poprvé na vlastní oči viděl, jak vypadá spojení s Eywou po smrti.
Nyní už chápal, proč je nutné vrátit mrtvé tělo zemi a přidat k němu semeno Atokirina.
Tělo zetlí, ale nový strom hlavu uchová a převezme od ní vše důležité.
Zkušenosti, vzpomínky, celý život – to všechno nezmizí, ale bude žít dál.
Duch Naviho tak přežije a jeho mysl zůstane navěky spojena s Eywou!

Tsutey se chvěl po celém těle.
Připadalo mu, že objevil největší tajemství svého života!
Jedna věc byla učit se o posmrtném spojení od starších a jiná vidět to na vlastní oči.
Ani Eytukan ani Moat nikdy neviděli to, co on tady.
A možná ani nikdo z jejich předchůdců.
Tsutey bral doposud život jako ostatní:
Využij čas, který je ti dán, užívej zdravé tělo, žij co nejlépe ve prospěch klanu
a zanech po sobě potomky.
Až přijde čas, budeš připraven vrátit energii, která ti byla zapůjčena.
Ale nikdo doopravdy nevěděl, co ho čeká po smrti.
Tsutey měl poprvé nějakou představu.

Popolezl po větvi a rozhlédl se do další části jeskyně.
I zde viděl nekonečné řady koster kolem zářících kořenů.
Ale byly jiné, menší.
„Nantangové,“ pomyslel si.
I oni sem přicházeli zemřít.
Napadlo ho, že když se nedostane z jeskyně, než se nechat sežrat
hladovým Thanatorem, raději zemře ve spojení s Eywou zde.

Při pohledu na visící zářící úponky si uvědomil, že i on by se mohl spojit s Eywou,
tak jako Thanator dole a poprosit ji o pomoc.
Třeba ho nechá odejít.
Povzbuzen nadějí, začal šplhat nahoru do větví.
Tsaheylu na zemi nechtěl riskovat, tady nahoře se přece jen cítil bezpečněji.
A pak najednou před sebou zahlédl pohyb!

Tsutey se nejdříve lekl, ale pak úlek vystřídala zvědavost.
Před ním z větve visel dolů veliký pupen, jehož lístky se právě otevíraly.
Tsutey se opřel o větev a napjatě sledoval, co se bude dít.
Lístky se pomaličku vzdalovaly od sebe a zevnitř se něco soukalo ven.
Bylo to špinavě bílé a odkapávala z toho míza.
Vypadalo to jako tenká a dlouhá housenka.
Že by dřevokazný hmyz?
Škubala sebou a pomaličku se tak drala ven na světlo.
Když byla na délku prstů venku, pohyb ustal.
Tsutey myslel, že je po všem a chtěl už odejít, když se stalo něco nečekaného.
Housenka začala bíle světélkovat!
Nejdříve na konci a pak se světlo začalo přelévat po celém dlouhém těle,
z jednoho konce na druhý a zpátky.
Pak to tělíčko začalo jemně zářit celé.

Najednou se uprostřed oddělilo tenké vlákno a na chvíli se vzdálilo od těla.
Na obou koncích bylo srostlé s housenkou a tak se zase vrátilo k tělu.
Stejná věc se opakovala i na dalších stranách.
Míza přestala odkapávat a housenka začala osychat.
Občas sebou prudce zaházela a zase byl chvíli klid.
Tenká vlákna se stále odlepovala od svého těla a snažila se od něj odtrhnout.
Housenka sebou házela stále častěji, jak se vláken snažila zbavit.
Pak se jedno vlákno nahoře utrhlo a těžké spadlo dolů.
Zůstalo viset vlastní vahou za spodní konec.
Ta věc sebou zacukala a odtrhlo se další vlákno.
Také to viselo do obloučku dolů za spodní konec.

Tsutey fascinovaně koukal na to divadlo a nevycházel z úžasu.
Nikdy ho nenapadlo lézt na posvátný strom, tak ještě nic takového neviděl.
Jedno vlákno po druhém se odtrhávalo nahoře a spouštělo se dolů.
Trvalo to dlouho, ale nakonec jich dolů visel celý vějíř.
I tato vlákna začala osychat.
Tsutey přistoupil blíže.
Všiml si, že na suchých vláknech se objevuje jakési chmýří.
Suchá vlákna už byla lehká a začínala také ožívat, nevisela jen těžce dolů.
Jedno po druhém sebou začínalo mávat jako chmýří ve větru.
Nejdříve chaoticky a vydávala přitom přerušovanou záři.
Záře se po čase změnila v nepřetržitý svit a vlákna se začala pohybovat společně jako jedno.

Teď už Tsutey věděl, na co se to dívá!
V obličeji se mu objevil radostný úsměv.
Před ním se rodilo nové semeno Atokirina!
Zbavené těžké mokré mízy nyní intenzivně bíle zářilo.
Původně chaotický pohyb se změnil v harmonickou pulsaci vláken.
Semeno stále drželo svým středem v pupenu a nyní se snažilo osvobodit.
Trvalo to dlouhou chvíli, ale nakonec se utrhlo a spadlo dolů.
Ještě ve vzduchu se otočilo, zbrzděno svými vlákny nahoře.
Jeho pohyb byl ještě chvíli trhaný, ale postupně se zlepšoval.
Nyní se už majestátně vznášelo a mávalo nádhernými ochmýřenými vlákny.
Chvíli stálo na místě, jako by nevědělo, kterým směrem se vydat.
Pak se přiblížilo k Tsuteově obličeji.
Ten se rychle sehnul, aby mu uhnul, ale semeno se zastavilo.
Skoro jako by si ho zvědavě prohlíželo.
Vždyť byl také první živá bytost, na kterou narazilo.
Tsutey skoro zapomněl na své okolí, jak zaujatě sledoval tu krásu.
Atokirina se zdržela jen chvíli a začala stoupat pomalu nahoru do větví Stromu duší.

Tsutey se zaklonil a s údivem spatřil další Atokiriny, jak se houfují směrem nad jezero.
Sedl si, protože ho začínaly bolet nohy od nehybného stání v nepohodlné poloze.
Ještě dlouho sledoval, jak se jedno za druhým semena přidávají ke skupině.
Když už žádné nepřilétalo, všechna začala jako na povel stoupat nahoru k otvoru v jeskyni.
Kéž by tak mohl vystoupat ven s nimi!
Zanedlouho mu zmizela z dohledu.
Jejich záře byla příliš slabá, než aby je mohl vidět na takovou dálku proti světlu.

Tsutey ještě dlouhou chvíli okouzleně koukal nahoru.
Taková krása!
Pak si uvědomil, proč tu je.
Povzdechl si a pokračoval ve šplhání k větvím, ze kterých visely zářící dlouhé úponky.

(pokračování zde)


Napsat komentář

7 Komentářů k tomuto příspěvku

  • avatar
    Vlastik

    K tématu Eywy se ještě vrátím a rozvinu ho podrobněji.
    Stavím na logice a vycházím z filmu, jak jinak.
    Myslím, že nebudu daleko od Cameronovy myšlenky.
    Někdo sní o “bohu” a posmrtném životě, i když nikdo nic za 2000 let neviděl,
    lidé zkrátka chtějí a potřebují něčemu vyššímu věřit a mít tak smysl života.
    Na Pandoře je to běžná denní realita s důkazy na každém kroku.
    Příští díl bude trochu jiný – těžší, tak se mi snad povede napsat, co mám v plánu.
    Bude se odehrávat v době, kdy ještě Navi nelétali na Ikranech… ;-)

  • avatar
    Vlastik

    Snažil jsem se objastnit, co je vlastně v principu Eywa,
    no moc zájmu jsem tak důležitou informací nevzbudil.

    Nahoru už Tsutey leze a jak víš, je tam pár tajemných koster na skaliscích,
    co říkal, že netuší, jak se tam doslaly.

    Pro příští pokračování zvažuji název: Křivoruký lovec.

    • avatar
      Kaskarin

      Ano, tento pokus bych označil za povedený. Hlavně proto, že je netradiční. Hodně lidí si pod Eywou představí boha, vyšší moc či tak něco. Přitom podle toho, co bylo naznačeno ve filmu a jak jsi zde velice zajímavě nakousl (protože podrobnější popis by dal minimálně na článek). Zároveň využíváš toho, čím se zaobíral Cameron ve filmu a o čem hodně lidí bloumá, tedy posmrtný život.

      “Křivoruký lovec” tak to si zlomí ruku nebo to bude mít něco společného s jednou z těch koster. A nebo, že by konečně nějaký živý Na’vi?

  • avatar
    Kaskarin

    Hodně zajímavá pasáž. Zvířecí hřbitov a zrod semene. Co uvidí až vyleze o větev víš? :D

  • avatar
    Randomka

    Zajímavý nápad, popsat zrod semena Atokirina :)

  • avatar
    Randomka

    Mrkací kostra? Aby z toho nakonec nebyl horor :D Ale i tak by to určitě bylo zajímavé :) Těším se, až tu přibydou další řádky…

  • avatar
    Helion

    No nevím, jestli bych si tam schrupnul :) i když jeden nikdy neví.