Avatar FanFiction

Prasák Bush – 2. Probuzení

Od , 11.Bře 2012 v 22:18 , zařazeno v Prasák Bush

2. Probuzení

Bush otevřel oči. Ztěžka polknul. Hrdlo měl ztuhlé a vyschlé.
Zpočátku rozmazaný modravý obraz se pomalu zaostřoval.
Cítil okolní chlad, ale po těle se mu rozlévalo příjemné teplo od levé ruky.
Pohlédl na ni a uviděl několik hadiček, naplněných barevnými tekutinami.
Rozhlížel se v namodralém světle, přicházejícím malým okénkem zvenku.
Instinktivně zvedl druhou ruku, ale nešlo to. Byla připoutaná.
Jindy by ho taková pouta vzrušila, ale nyní mu bylo spíš blbě.
Chtěl se rozhlédnout, prudce zvedl hlavu, ale udeřil se s ní o strop nad sebou.
Byl mrazivě studený, pokrytý jinovatkou, která rychle v teplém proudu vzduchu roztávala.
Trochu jinovatky neopatrným pohybem hlavy setřel a tak se otřepal.
Kapky vody se mu vznášely nad hlavou, tak je chvíli pozoroval.
Sakra, stav beztíže! došlo mu. Jen pomalu se mu vracely vzpomínky.
Jsem na blbý vesmírný lodi a letím mrazivou temnotou na druhý konec ničeho!
To ho nepotěšilo. Přál si, aby to byl jenom zlý sen, ale nebyl. Osud si s ním krutě zahrál.
Rozpomínal se na poslední týdny na Zemi.
Tolik krásných ženských a on je 4 nekonečné světelné roky daleko od nich.
Bolela ho hlava. Asi jak se praštil o ten zmrzlý strop.
Opět nadzvedl hlavu, tentokrát opatrně.
Chtěl si zkontrolovat, jestli všechny důležité části jeho těla přežily bez úhony.
Hned první pohled k nohám ho ale vyděsil.
Tam, kde před usnutím měl pěkné kulaťoučké bříško,
uviděl jen vznášející se záhyb volné kůže!
Sakra, velitel nekecal, sádlo je pryč!
Mohl jen doufat, že další části těla si zachovaly svou funkci a patřičný rozměr…

Ucítil, jak se lehátko pod ním pohnulo.
Strop mu nad hlavou začal ujíždět, světlo se rozzářilo do jasné bílé a oslnilo ho.
Pak světlo něco zaclonilo.
Nad ním se objevila blond zdravotnice. Hezká zdravotnice!
Bush uměl ocenit ženskou krásu.
Vlasy se jí v beztíži volně vznášely od hlavy a vytvářely velkou hřívu.
Odepnula mu popruhy na nohou i rukou – kromě pasu a odpojila infuze.
Chvíli ho různě osahávala, svítila mu do očí a masírovala mu svaly.
To se mu zamlouvalo, takové hezké probuzení.
Venku z mrazáku bylo příjemné teplíčko a tělo se mu rychle prokrvovalo.
Pozvedl hlavu a v rozkroku uviděl něco vztyčeného, co volalo po akci.
Usmál se. Jeho výbava je stále online i po 6-leté abstinenci!
Také zdravotnice zvolnila, protože i ona si všimla nečekané změny na jeho těle
a upřeně pozorovala ten pomalu se měnící podivný úkaz.
Začíná to tu hezky. Ani mi nemusela sundávat ta pouta, liboval si Bush.

Jeho ruce tak nic nebránilo se v nestřeženém okamžiku natáhnout a plácnout zdravotnici po zadku.
Masáž okamžitě ustala a na tváři mu přistála taková facka ve stavu beztíže, až hekl.
Hlava mu odlítla stranou a nohy jako reakce zase na druhou stranu.
Jen popruh kolem pasu ho udržel na místě.
„Prasáku!” vykřikla a zavolala na někoho mimo jeho obzor.
Hezkou zdravotnici vystřídal nehezký zdravotník a pokračoval v masáži jeho ochabnutých svalů.
Bush na chlapy zrovna nebyl a litoval, že to není ta hezká zdravotnice.
Už to nebyly ty příjemné doteky, ale bolestivé mačkání jeho citlivé kůže.
„Jakpak se ti to líbí teď, co vojáku?” ptal se ten parchant a ještě přitlačil, až Bush vyjekl.
Ne, toto se mu nelíbilo. Pahrbek v jeho rozkroku se rychle zmenšoval…
„Vidím, že už máš dost, tak si padej pro věci, raketoplán nečeká!” seřval
ho ten chlap a odplul k dalšímu probuzenému.

Bush se bolestivě pohnul, odepnul se od lehátka a rozhlédl kolem.
Několik zřízenců v bílém probouzelo další a další cestující.
Nikdo si ho víc nevšímal. Odrazil se a odlétl stranou.
Využil chvíli soukromí a opatrně si prohlížel svou mužskou výbavu,
zda chladem přece jen neutrpěla.
Slyšel zvěsti o tom, že komu se v hibernaci postaví, tak mu mrazem popraská.
A jemu se obvykle zdály divoké sny, na které jeho tělo adekvátně reagovalo.
S prohlídkou byl naštěstí spokojen, provedl ji důkladně a ze všech stran.
Vyholené ochlupení mu už po 6 letech na lodi dorůstalo.

„Hej, ty tam, co tam děláš?” zaslech hlasitý výkřik.
Bush si zase rychle natáhl lehké zdravotní kalhoty a chtěl se otočit, ale nemohl.
Trčel v prostoru mezi stěnami, hemžícími se probuzenými spáči a nebylo se čeho chytit.
Pokusil se ve vzduchu plavat a instinktivně kopal i nohama, jako při plavání.
Nijak to nepomáhalo.
„Koukejte na toho bažanta!” zaslechl a následovala salva smíchu.
Podařilo se mu přece jen nějak otočit a uviděl, jak si na něj z blízké sekce ukazují.
Všichni probuzení spáči na něj koukali, jako by neměli po šesti letech co na práci.
Podle hlášky o bažantovi mu bylo jasné, že je to tu samý zelený mozek.
Jeden zdravotník v bílém se odrazil a připlul k němu.
Chytil ho a setrvačností spolu přelétli na druhou stěnu.
„Máš se držet, člověče. Copak jsi neprodělal nácvik pohybu ve stavu beztíže?”
Bush pokrčil rameny a zavrtěl hlavou.
„Cože?” vyvalil muž v bílem oči. Tu poznámku myslel jen jako vtip.
Nebylo přece možné, aby na lodi byl někdo bez základního výcviku.
„Najdi si svou skříňku a obleč se. Pak s ostatními k průlezu.”
„Ale já … musím …” nedořekl Bush.
Zdravotník se chápavě usmál:
„Jestli musíš na záchod, tak odsavač je u průlezu.
Ve stavu bez tíže by to nebylo dobrý, víš, co myslím…”
Bush chápavě přikývl a zdravotník pokračoval:
„Taky jsem měl na první misi strach. Bude to dobrý.
Po přistání tě čeká prohlídka, žádný obavy, máme dole moc hezkou doktorku.”
A podivně se zašklebil.
„Tak dobrý?”
Bush přikývl, zdravotník se odrazil a odplul.

Hezká doktorka, na tu jsem teda moc zvědav.
Vojandy jsou prima, ale doktorka taky není k zahození.
A tato má být navíc moc hezká.
Už měl strach, že na Pandoře jsou jen samí muži.
Nová představa mu hned zlepšila náladu.
Křečovitě se držel studeného madla a pomalu ručkoval podél stěny.
Hledal vesmírnou toaletu…

(pokračování zde)


Napsat komentář

2 Komentářů k tomuto příspěvku